Hunter/Vmin

9- What?

Zrzavý chlapec se choulil do klubíčka a marně se dlaní přitisklou na své zraněné noze snažil zastavit krvácení. Avšak krev na podlaze tvořila stále větší kaluž. Žádné slzy pro pláč už mu nezbyly. Pomalu zavíral oči.

Lepší umřít ve spánku

Už ho to ani nebolelo, necítil už nic, všechna ta bolest, vše přestávalo a víčka už byla moc těžká na to, aby je držel otevřené.

Práskly dveře. Pro vyčerpaného chlapce to byl tak hlasitý zvuk, že ho únava rychle přešla a upřel vystrašené oči na svého věznitele.

Tentokrát vypadal jinak. Sice měl stále roušku, ale kapuce už na jeho černých rozcuchaných vlasech nebyla a on mu mohl pohlédnout do smutných očí.

On je smutný? On plakal?

Opravdu, černovláskovi oči byly lesklé a místa pod nimi zarudlá. Takto vůbec nepůsobil děsivě, spíš jako dítě, co potřebuje objetí. Ale Jimin byl příliš vyděšený a slabý, aby mu ho poskytl.

Pomalu se k zrzkovi přibližoval, velice opatrným a váhavým krokem došel až k němu a klekl si vedle něj. Zraněný chlapec byl zmatený Co to dělá? nedokázal pochopit náhlou změnu chování černovláska. Ten natáhl ruku k jeho hlavě. Jimin chtěl ucuknout, uhnout, bránit se, ale na všechno postrádal dost sil.

Nedokázal ale popsat míru překvapení, když mu věznitel jen začal jemně prohrabovat vlasy. Bral jednotlivé zacuchané, krví slepené prameny mezi prsty a dbaje na to, aby ho netahal, si s nimi různě pohrával.

Urcitě už blouzním, tohle se mi jen zdá

Znovu pocítil únavu, zmocňovala se ho jako šelma své kořisti a on se plně odevzdal svému přeludovému vězniteli. Položil hlavu na studenou zem a nechal si vískat vlasy.

Tahle smrt není tak špatná

"Ne, neusínej" na tváři mu přistála lehká facka. S velkým vypětím sil zvedl skleněný pohled k majiteli ruky na jeho tváři. Jeho oči teď byly starostlivé a taky trochu vyděšené. Nevydržel však se zvedlou hlavou tak dlouho, aby zjistil víc. Znovu padl na zem.

Tohle je sen, tak kde je Yoongi? Proč mě tu s ním nechal o samotě?

"Sakra" hluboký hlas teď působil znovu naštvaně. Zrzek se obával další rány, ale dočkal se jen prásknutí dveřmi. Žádné doteky už na svém těle necítil. "Nene-ne" Neodcházej chtěl říct, ale vyšlo z něj jen nesrozumitelné zachrčení.

Ať už to bylo jakkoliv, nechtěl umřít sám a začala mu chybět černovláskova péče, třebaže trvala jen pár minut a měl by se jeho přítomnosti spíš bát, ale samota ho děsila více. Chtěl se k někomu přitulit, chtěl slyšet prázdná, uklidňující slova, i kdyby to mělo být od člověka, co mu ublížil.

Jenže zůstal sám, nikdo za ním nepřišel, dveře zůstaly zavřené. Ani jeho snový Yoongi nepřišel, všichni ho v nejhorším opustili. Přestal se jakkoliv hýbat, to že je ještě mezi živými značila jen pravidelně se zvedající hruď.

Očka už měl znovu zavřená, když se zničehonic znovu ozvalo otevření dveří. Byl už moc slabý na to, aby se byť jen podíval, kdo sem za ním přišel. Jeden z jeho přeludů?

Nejsem sám,... Neumřu sám...

Lehounce zvedl koutky v úsměvu. Mezitím černovlásek rychle, přesto lehce zvedl jeho zraněnou nohu a odstranil zbytky krví nasáklého obvazu. Rána byla horší, než čekal. Bude mu ji muset znovu zašít a nebyl čas chlapci nohu umrtvovat, takže to celé ucítí.