Lost Boys |FF One Direction cz|

-Jakyll&Hyde-

Vítejte u nové povídky, která je zatím nejoriginálnějším výtvorem z mé dílničky :D Velmi brzy zjistíte proč :) Snad se bude líbit :) 

V přílohách najdete video triler, který doporučuji shlédnout, jelikož vám prozradí spousty podstatných věcí, které vám jinak budou pár kapitol unikat :) 

"Přespávám u Anny, budeme se učit!" Křiknu z haly a vklouznu do svých oblíbených lodiček od Prady. "Dobře zlato, užijte si to a neponocujte!" Odpoví mi matka a já se neubráním pobavenému ušklebku. "Neboj, nebudeme." Ujistím ji, popadnu kabelku a zamířím k vchodovým dveřím.  

Jakyll&Hyde 

Nejluxusnější a nejvyhledávanější noční klub v celém New Yorku. Místo, kde můžete být čímkoli chcete a nikdo vás za to nebude soudit, protože život zde běží podle svých vlastních pravidel, která se ani vzdáleně nepodobají těm, vládnoucím venkovnímu světu. Co se stane za zdmi klubu, za zdmi také zůstane.   

Zaparkuji na zákazu stáni před podnikem a otráveně pohlédnu na nekončící frontu pochybných existencí, která se marně snaží dostat dovnitř. Vystoupím z auta a zamířím k vyhazovači, který mě bez zbytečného zdržování vpustí dovnitř. Zaslechnu nesouhlasné mručení a několik sprostých poznámek, směřovaných na moji maličkost. Neobtěžuji se ohlédnout, jen jim ukáži zdvižený prostředníček a vítězně se ušklíbnu, pokračující v cestě. 

Annu najdu jako obvykle u baru. Už několik týdnů se snaží sbalit místního barmana, ale kdo by chtěl kurvu a feťačku k tomu? On určitě ne, popravdě, ani já nechápu, proč se s ní vlastně bavím. Oh, už vím, poskytuje mi krytí při mých nočních výpravách a neúčtuje si mnoho. Každý měsíc za ní zaplatím útratu v klubu a ona nadále hraje moji dokonalou, vzornou kamarádku.  

"Ahoj." Křiknu, abych přehlušila hudbu a upoutám tím na sebe Anninu pozornost. Otočí se ke mně a mírně se usměje. "Čau! Jdeš pozdě." Pokrčím rameny a objednám si Jamesona. Barman mě obdaří laškovným úsměvem a neodpustí si poznámku. "Jdeš na to rychle." Pousměji se koutkem úst. "Život je příliš krátký na to, abych začínala pomerančovým džusem." Namítnu, zatímco on se pobaveně zašklebí. Neunikne mi Annin žárlivý pohled, ale úspěšně ho ignoruji.  

"Potřebuji pomoc." Ozve se vzápětí a obrátí do sebe už minimálně třetího panáka. "S čím?" Nadzvednu obočí. Za normálních okolností by mě to nezajímalo, ale její zoufalý výraz mě nutí se zeptat. "Je tu jeden dealer..." Začne a já vytuším potíže. "...párkrát jsem od něj koupila dávku a nezaplatila." Vrhnu po ní nesouhlasný pohled, jako by nevěděla, že lidem z tohohle klubu je lepší nedlužit ani laskavost, natož peníze. "Kolik?" Povzdechnu. "Něco přes pět set dolarů." Zamumlá, že ji přes dunění hudby téměř neslyším. "Výborně, tak to gratuluju." Popřeju ji ironicky. "Do půlnoci mu je musím vrátit." "Nebo?" Povytáhnu obočí. "Co bys řekla, pozve mě na kafe a dohodneme se na splátkovém kalendáři." Zatváří se otráveně. "Kde je v tom případě problém?" Nechápu. Protočí oči a objedná si dalšího panáka. "Když mu ty peníze nevrátím, rozřeže mě na šest kusů, zabalí do svačinový fólie a pošle na směťák!" Začne vyšilovat. "Nechutný." Poznamenám. "Musíš mi pomoct!" Naléhá. "A to jako proč?" Nechápu, ve tváři nezúčastněný výraz. "Protože beze mě tu nebude nikdo, kdo tě bude krýt před rodiči." Zaúpím a odevzdaně svěsím ramena. "Fajn, zaplatím to za tebe."  

Vtisknu Anně do dlaně šest set dolarů, zatímco ona po mě vrhne vyděšený výraz. "Co to děláš?!" Vyjekne vyplašeně. "Chtělas po mě peníze, ne?" Přikývne. "Copak tam nepůjdeš se mnou?" Znejistí. "Zbláznila ses? Ani náhodou, užij si to." Zatváří se zoufale a zatahá mě za ruku. "Prosím Rylance [Rajlenc], nemůžu tam jít sama." Zaprosí a já nakonec svolím, pravděpodobně jen kvůli tomu, že mám v sobě už druhou skleničku whisky.  

"Louisi!" Křikne Anna na barmana, který k nám neochotně zamíří. "Co to bude?" Zeptá se zdvořile a mě je jasné, že by od Anny nejraději utekl. "Je tu Styles?" Přikývne. "Vzadu." "Díky." Hlesne Anna a zamíří k vchodu do V.I.P. sekce. "Krásko..." Otočím se za jeho hlasem. "...tohle není místo pro tebe a Styles nepatří mezi lidi, s kterými by ses měla stýkat." Na okamžik zaváhám, ale na Annino naléhání nakonec pokračuji v cestě.  

Neváhá, přesně ví, kam jít. Očividně tu není poprvé a jsem si jistá, že ani naposled. "Jestli se tě pokusí zabít, nebudu mu bránit." Oznámím Anně lhostejným tónem. "Fakt díky, kámoško." Zavrčí. "My nejsme kámošky." Odvětím. "Já nemám kamarády." Dodám a následuji ji po točitém schodišti do podzemních prostorů klubu, ve kterých se rozhodně neodehrává nic legálního. Ocitneme se v podlouhlé, široké chodbě s mnoha dveřmi. První z nich Anna bez vyzvání otevře a vejde do luxusního salónku.   

"Doufám, že máš prachy." Zaslechnu chraplavý hlas, z kterého mi naskočí husí kůže. Jeho majitel, vysoký kudrnáč s vypracovaným tělem a potetovanými pažemi působí děsivě, ale rozhodně nevypadá jako pouliční dealeři, kteří sami jedou na cracku. 

"Mám." Odpoví Anna třesoucím se hlasem. Pobaveně se uchechtne. "Ty se mě bojíš?" Jeho pohled zabloudí ke mně. Založím si ruce na hrudi a zůstanu stát ve dveřích, nechávající si tím otevřená zadní vrátka s možností útěku. "Dělej, nemám na tebe celou noc!" Štěkne a stočí svůj pohled zpět k Anně, která jeho směrem natáhne ruku s penězi. V rychlosti si je přepočítá a usměje se. "Můžeš jít." Kývne ke dveřím a dál se o nás nezajímá, díky bohu. 

Po celý zbytek noci se Anně raději vyhýbám. Nejsem jako ona, drogám a podobnému svinstvu se obloukem vyhýbám a nehodlám dopustit, aby mě to toho zatáhla.