Lost Boys |FF One Direction cz|

-No way out-

Yeah!!! I'am back! a mám tu provás zbrusu novou kapitolku!!! :D 

Zákon přírody zní jasně, přežijí jen ty nejsilnější a mezi ty já už nepatřím. Nejsem nikdo, jen nepostradatelný, lehce nahraditelný střípek Zaynova světa, do kterého mě proti mé vůli vtáhl, aby zaplnil prázdné místo. Otázkou zůstává, jak vzniklo? Koho jsem nahradila?  

"Hrajeme si na uraženou, hm?" Ohlédnu se a spatřím šklebícího se blonďáka, opírajícího se ramenem o rám dveří, vedoucích do jídelny. Ruce má založené na hrudi a krátké rukávy bílého trika odhalují jeho potetované, vpracované paže. Zkousne si spodní ret a odpíchne se ode dveří, plížící se jako šelma mým směrem. Jeho kroky jsou opatrné, nikoli váhavé, je si tím, co dělá, stoprocentně jistý a s každým dalším krokem snižuje vzdálenost mezi námi, až se ocitá v mé bezprostřední blízkosti. Sklání se nade mnou a já jsem si moc dobře vědoma toho, že jsem proti němu bezbranná. Děsí mě, ale způsobem, který mi nedovoluje se hnout a nutí mě na něj upřeně hledět a čekat, na jeho další tah. Topím se v jeho chladných, tyrkysově modrých očích a nejsem schopná racionálního uvažování.  

"Jak moc Zayna nenávidíš?" Zašeptá a povytáhne obočí, vpíjející se pohledem do mých očí. "Proč si myslíš, že ho nenávidím?" Zasměje se. "Ale no tak, koupil si tě, unesl tě, vylévá si na tobě vztek, mám pokračovat?" Jen zavrtím hlavou. Rukou se zapře o zábradlí schodiště, u kterého stojíme, a nakloní se ke mně. "Nechtěla by ses mu za tohle všechno pomstít? Ublížit mu tak, jak on ublížil tobě?" Zatvářím se zmateně a šokovaně zároveň. Ušklíbne se a volnou rukou si prohrábne vlasy, čekající na moji odpovědět. "Nechci se nikomu mstít, chci odsud vypadnout." Povzdechne. "Jenže to se nikdy nestane princezno, nenechá tě jít. Z tohohle světa už není cesty ven." Má pravdu a já to kdesi v hloubi duše vím, ale přesto doufám a bláhově věřím v to, že jednoho dne se budu moci vrátit ke svému starému životu a na tohle všechno zapomenu.  

"Copak bys ho nechtěla vidět zlomeného klečet na kolenou a prosit o slitování, prosti o jeho vlastní život?" "A ty snad ano?" Odfrkne si. "Dal bych cokoli za to, abych viděl toho zkurvysyna chcípnout!" Můj zmatený výraz ho pobaví. "Co sis myslela? Že jsem jako Liam? Zaynův věrný kámoš?" Zamračím se. "Liam říkal, že mu všichni dlužíte, ty, Harry i Louis." Přikývne. "Vytáhl nás ze sraček, do kterých jsme se dostali, ale svoje dluhy jsme mu už dávno splatily a přesto jsem tady zaseklí, bez možnosti útěku. Ty a já jsme na tom v mnoha ohledech stejně, s tím rozdílem, že tobě k hlavě pistoli nepřiloží a i kdyby, nikdy nezmáčkne spoušť. Jsi před ním v bezpečí, jsi jeho slabost..." Vztáhne ke mně ruku a lehce mě pohladí po tváři, načež uchopí moji bradu mezi palec a ukazováček. Cítím náhlý příval horka, dech se mi zadrhne v plicích a srdce vynechá jeden úder. "Co je na tobě tak zvláštního? Proč tě tak moc chce?" Jeho rty jsou v milimetrové vzdálenosti od těch mých. "Nevím." Špitnu uhranutě. Pousměje se a odtáhne se ode mě do bezpečné vzdálenosti. Pochody mého těla se opět ustalují, tlukot srdce je pravidelný a jsem schopna se konečně nadechnout.  

"Chtěl bych ti něco ukázat." Uličnicky se zašklebí a kývne na znamení, abych ho následovala. Váhám, ale nakonec mě ovládne zvědavost. 

"Páni." Vydechnu ohromeně a pohledem přejíždím rozlehlé, podzemní prostory Zaynovi vily, které slouží jako garáž a autodílna zároveň. Opírám se o zábradlí horního patra, které sahá jen do poloviny přízemí a shlížím na naleštěná, sportovní auta a motorky, kterými garáž doslova přetéká. Můj pohled se zastaví na autě, které je mi dobře známé a nijak neskrývám svůj zmatený výraz. "To je moje!" Vyhrknu a Niall se pobaveně ušklíbne. "Dneska ráno jsem ho přivezl." Sáhne do kapsy džínsů a do ruky mi vtiskne klíče. "Možná se ti bude někdy hodit." Mrkne na mě a já si nejsem jistá významem jeho slov. "Být tebou, ty klíčky dobře schovám." Poradí mi a já se nezmůžu na nic víc, než na chabý úsměv. "Sám si řekl, že odsud se nedostanu." Povzdechnu a vzápětí ucítím jeho ruce, uchopující mě za pas. Přitáhne si mě blíž k sobě a skloní se k mému uchu. "Když budeš chytrá a..."