Lost Boys |FF One Direction cz|

-I belive-

Kraťoulinká kapitolka, která je taková oddechová před tím, než se nám tu strhne peklo na zemi!!! :D

Hledám uvnitř něj cosi, co tam není a možná ani nikdy nebylo. Tolik toužím po lásce a nedokáži se smířit s tím, že jsem byla odsouzena žít po zbytek života bez ní. Zoufale se chytám sebemenších náznaků Zaynovi lidskosti v domnění, že bych ji nějakým zázrakem mohla přivést zpět a donutit ho změnit se. Jsem naivní a bláhová? Možná, ale jakási část mě mi nedovoluje to s ním vzdát, nedovoluje mi ho odsoudit za jeho činy, ani ho nenávidět za to, co mi udělal.  

Noční město ubíhající za okny auta mě pomalu ale jistě ukolébává ke spánku. Obejmu se pažemi a hlavu si opřu o opěrku sedačky. "Unavená?" Zašeptá Zayn a já cítím jeho pravou ruku, přejíždějící po mém stehně. Souhlasně zamručím a několikrát zamrkám, snažící se zaplašit spánek, otupující moji mysl. "Za chvíli jsme doma." Pousměje se koutkem úst a věnuje mi lehký polibek. Jeho dům není mým domovem. Probleskne mi hlavou, ale vzápětí si uvědomím, že můj pocit odporu ke všemu, co se Zaynem jakkoli souvisí, pozvolna odeznívá. Není to můj domov, ale mohl by se jím stát?  
Auto zabočí na příjezdovou cestu a šofér naťuká číselný kód od brány, která se začne automaticky otevírat. Když auto zastaví u hlavního vchodu, nejsem schopná donutit se vstát a vystoupit, což nakonec není třeba. Než se stačím rozkoukat, Zayn si mě zdvihne do náruče a něžně přivine ke své hrudi. "Drž se." Nakáže mi. Bez protestů mu ovinu ruce kolem krku hlavu si položím na jeho rameno.  
Lehce se mnou vyšlápne schody a zamíří do ložnice. Dveře jsou pootevřené, což Zaynovi nepatrně ulehčí práci. Vejde do ložnice a kopnutím za námi dveře zavře. Jednou nohou si klekne na postel a jemně mě uloží do peřin.  

"Mám ráda hodného Zayna." Zamumlám do polštáře a zaslechnu jeho smích. "Nejsem hodný." Namítne a posadí se na okraj postele. "A nikdy nebudu." Přetočím se na záda a pohlédnu mu do očí. "Jsi moc komplikovaný." Zívnu. "A ty snad ne?" Povytáhne obočí. Na takové otázky je moc pozdě, jsem unavená a můj mozek už pracuje na záložní generátor, kdybych po něm požadovala hlubší zamyšlení nad Zaynovou otázkou, pravděpodobně by to nedopadlo dobře. "Teď je ta chvíle, kdy by si měl jako vždy zmizet a nechat mě tu samotnou." Zním, jako bych mu to snad vyčítala, ale tak to není. I když, možná trochu ano, co se to se mnou kruci děje? "Copak, chybím ti tu?" Neodpustí si provokativní úšklebek, na kterým reaguji otráveným protočením očí. Obrátím se k němu zády a zachumlám se do peřiny. Potichu se zasměje a následně se jeho rty přisají na můj odhalený krk, snažící se tím získat zpět moji pozornost. Převalím se zpět na záda a přitáhnu si ho blíž k sobě. Měl by si uvědomit, že tuhle hru můžou hrát dva.  

Konečky jeho prstů nahmatají rozepínání korzetu a několik dlouhých vteřin s ním bojují, než se jim podaří mi ho sundat. Nezůstávám pozadu. Zaynovo sako, následovné košilí, končí na zemi a já se přesunuji k jeho kalhotám. "Nesnáším šaty." Zavrčí Zayn, kterému vrstvená, nadýchaná sukně šatů dělá nemalé potíže. Neubráním se pobavenému smíchu, což se mu moc nelíbí. "Ty se mi posmíváš?" Zamračí se. "Samozřejmě, že ne." Zavrtím hlavou, ale bohužel nejsem moc dobrá lhářka. "Posmíváš." Zašeptá a ušklíbne se. "To si nehodlám nechat líbit." Jeho rty zaútočí na můj krk, jako jakýsi druh odvety. Jednou rukou mu vjedu do vlasů, zatímco ta druhá pracuje na rozepínání Zaynových kalhot, které povolí během chvíle.  

"Mám to brát jako usmíření?" Zašeptá a jeho rty putují po linii mé čelisti až ke klíční kosti a stále dál. "Možná." Vydechnu a přivřu oči, užívající si Zaynovu blízkost. "Možná?" Povytáhne obočí, vkrádající se do mého klína. "Tohle není fér." Zakňučím ublíženě. "Život není fér maličká." Poučí mě. "Ale to nemusíš být ani ty." Jeho rty se vrátí k těm mým, začne válka jazyků, kterou suverénně prohrávám, ale je mi to jedno. Chci víc, chci jeho.

Prostá otázka, líbí se vám směr, kterým se Zaynův a Rayin vztah ubírá? Ano/Ne? :O jedonuchá otázka, pokračování je na vás, opět mám několik verzí a záleží jen na tom, jak se vy rozhodnete :)