Lost Boys |FF One Direction cz|

-Took her-

Třicátá kapitola je tu!!! A mě nezbývá než říct, že jsme totálně dokonalý!! :D moc děkuju za všechyn komentáře a votes :) 

Zároveň bych vám ráda oznámila jistou věcičku, kterou jsem už vypustila na světlo světa...čeká vás Vánoční nadílka v podobě nové FF, která se v mé dílničce už pár týdnu tvoří a zatím nevypadá nejhůř :D jelikož se ale plně věnuji Lost Bosy, přidávat začnu právě až v období Vánočních svátků :D snad se vrhnete na čtení :3 

Statečně opětuji pohled podezíravých, pichlavých očích, šedých jako pochmurná, dešťová oblaka.  

"Takže vy říkáte, že to byla nehoda?" Nadzvedne doktor pochybovačně obočí a přeruší oční kontakt, hledící do svých papírů.  

"Přesně tak." Potvrdím, nehodlám ustoupit. "Nehoda, při které váš přítel utrpěl těžký otřes mozku, vnitřní krvácení a zlomeniny dvou žeber." Vzhlédne od dokumentace. "Ještě stále mi hodláte tvrdit, že to byla nehoda?" Přikývnu. "Nešťastná, politování hodná nehoda, na kterou bych nejraději zapomněla a ne vám tu vykládala její průběh a příčiny." Zavrčím podrážděně. Lidem, kteří se moc vyptávají, se stávají nepěkné věci a já nechtěla být tou, kdo doktora s touto skutečností obeznámí.  

"Jste si jistá, že nebude třeba volat policii, aby celý případ prošetřila?" Zeptá se mě snad už po desáté. "Jsem si tím sto procentně jistá." Odseknu. "Váš přítel tvrdí to samé a navíc požaduje propouštěcí papíry, což je nepřípustné. Byl bych vám vděčný, kdyby jste mu domluvila a..." "Přineste mu je." Skočím doktorovi do řeči a se samolibým úšklebkem sleduji jeho zděšený výraz. "To nemůžete myslet vážně slečno! Pan Styles utrpěl mnohočetná, závažná zranění, nemůže si jen tak odejít!" Povzdechnu. "Pokud vím, před chvílí jste tvrdil, že je mimo ohrožení života." Zamračí se. "To ano, udělali jsme to nejlepší, co jsme mohli, ale..." "Víc mě nezajímá, ještě dnes odsud hodláme odejít, tak panu Stylesovi doneste propouštěcí papíry, prosím." 

Napjatě sleduji každý jeho sebemenší pohyb. Mám o něj strach, kdyby to šlo, nechám ho v nemocnici jak dlouho by si doktor poručil, ale takový přepych si nemůžeme dovolit.   

"Nepospíchej Harry, není kam." Zašeptám úzkostlivě a zastavím u východu z nemocnice, dávající mu čas na oddych. Jeho pravou ruku mám přehozenou kolem ramen a snažím se ho podpírat, ale není to moc platné. "To je dobrý." procedí skrz zaťaté zuby a pokračuje v cestě. Podaří se mi dotáhnout ho a složit na zadní sedačky, na které se s bolestným syknutím svalí a zůstane nehybně ležet. Zabouchnu dveře a pospíchám na místo řidiče. Jakmile nastartuji, zapnu topení a vyjedu z parkovacího místa. 

"Děkuju, za všechno." Pohlédnu do zpětného zrcátka a věnuji Harrymu chabí úsměv. "Za nic." Odvětím a směřuji svůj pohled zpět na vozovku. "Můj život je pro tebe nic?" Uchechtne se a vzápětí se rozkašle. "Tak jsem to nemyslela." Zamumlám. "Já vím." Potvrdí a sípavě se nadechne. "Jsi v pořádku?" Můj hlas se nepatrně chvěje, ale snažím se zůstat silná. "V rámci možností ano, jsem." Vydechne unaveně. "Kam tě mám odvézt? Neměl bys zůstávat sám, ale zpátky do Zaynovi vily se vrátit nemůžeš." "Pojedeme ke mně, mám byt v centru." Přikývnu, zatímco Harry mi nadiktuje adresu.  

"Někdo by tu měl s tebou zůstat." Zamručím nespokojeně a přehodím přes Harryho peřinu.  

Musela jsem mu pomoci do sprchy a nakonec i ven, což nebylo se zavřenýma očima nic jednoduchého. Jako starostlivá mamina jsem ho následně uložila do postele a ujistila se, že má lednici napěchovanou jídlem, aby nemusel nikam chodit. "To je v pohodě, zvládnu to." Zachraptí. "Na to zapomeň..." Zavrtím odmítavě hlavou a posadím se na kraj postele, lovící v kapse džínsů svůj mobil. "Louis, nebo Niall?" Dám mu na výběr jeho budoucí chůvu. "Protočí oči a ušklíbne se. "Radši bych tebe." Zacukají mi koutky. "Promiň, ale mám ještě něco na práci, možná příště." Zklamaně přikývne. "Fajn, v tom případě Louis."  

Má starost o Lucy byla oprávněná, ale Niall s Annou to tvrdohlavě odmítali uznat až do chvíle, kdy se New York ponořil do chladné noci a počet nepřijatých hovorů pro Lucy dosáhl trojmístného čísla.  

"Možná se ji jen vybila baterka." Snaží se Anna přijít na všechny možné důvody, proč se s Lucy nemůžeme nikdo spojit. Obdivuji její optimizmus, ale nesdílím ho. "Možná." Špitnu a pohlédnu na Nialla, který stejně jako já moc dobře ví, že něco takového je vysoce nepravděpodobné. V tom lepším případě je už Lucy dávno mrtvá, v tom horším ji možná týrají, znásilňují a nebo jen využívají jako otroka, takový je život New Yorského podsvětí.  

Když se displej mého mobilu rozzáří a já spatřím jméno volajícího, mám nutkání začít nadšeně poskakovat po garáží a děkovat Bohu, ve kterého nevěřím.  

"Lucy!" Přijmu její hovor. "Těsně vedle sweetheart."  

Ztuhnu a vyděšeně pohlédnu na mračícího se Nialla. Poznávám ten hlas, stejně tak on.  

"Kde je Lucy!" Štěknu a snažím se zamaskovat svůj selhávající hlas. "Hezky popořadě zlatíčko." Uchechtne se Ashton. "Když už ses mě snažila špehovat, slušelo by se aspoň představit, co myslíš?" Slyším pobavení v jeho hlase a vzteky zatnu pěsti, přesto přistupuji na jeho stupidní hru a už se nadechuji k odpovědi, ale zastaví mě Niall, který mi před obličej strčí papír se třemi narychlo načmáranými slovy.  

"Říkej mi Olivia." 

Na druhé straně se rozhostí ticho. Na jeho odpověď čekám několik nekonečných sekund, zdá se to jako věčnost.   

"To není vtipné." Zavrčí a já tuším, že díky Niallovím stykům s Ashtonem o něm pravděpodobně leccos věděl, například něco, co se ho hluboce dotýká.  

"Vzhledem k tomu, že se nikdo nesměje, tak očividně není. A teď zpátky k tématu, kde je Lucy?!" Chladně se zasměje. "Kdo si kurva myslíš, že jsi?! Ta tvoje malá štětka je zatím naživu, ale vzhledem k tvému nevhodnému chování své rozhodnutí pravděpodobně přehodnotím." Vyhrožuje a já tuším, že to myslí vážně. Neodvažuji se vydat ani hlásku, její život je v mých rukách. "Co za ní chceš." Promluvím mírnějším hlasem. "Není nic, co bys mi mohla dát." To už jsem jednou slyšela, bude to mít nějaké ale, vždycky to má nějaké ale. "Ale jsem si jistý, že bychom se mohli nějak dohodnout." "Fajn." Souhlasím neochotně, není jiné cesty. "Sejdeme se zítra, v tenhle čas. Sami." Zdůrazní poslední slovo. "Adresu ti pošlu během zítřka. Nesnaž se mě podrazit, jinak ty i ta čubka chcípnete, jasný?" Polknu. "Ano."  

Ukončím hovor a třesoucíma rukama si objemu hruď. "Kdo je ksakru Olivia?" Otočím se k Niallovi, požadující vysvětlení. 

Tak jo...Lucy má Ashton, Harry je s odpuštěním "NA SRAČKY" a Zayn nám lítá bůh ví kde :D pěkně nám to pokračuje, hm? :D a opět bych to nebyla já, abych to neusekla v tak krásné chvíli :D kdpak bude asi Lucy, hm? Prozradím vám jen to, že co má co dočinění se Zayn, konkrétně s větou, kterou pronesl jeden z kluků už v dřívějších kapitolách...zněla přibližně takto "Opravdu si myslíš, že se ho řed tebou nikdo jiný nepokoušel změnit?"