Lost Boys |FF One Direction cz|

-Sold problem-

Omlouvám se, že to tak trvalo, ale můj život je teď obrácený vzhůru nohama a čas na psaní je minimální :( budu se snažit s tím něco udělat, ale kdo ví? :O 

Pravidelný, pomalý tlukot srdce. Teplo, sálající z jeho těla ke kterému si mě ochranitelsky tiskne, ruku omotanou kolem mého pasu. Má hlava spočívá na jeho poklidně se zdvíhající hrudi a pohled očí směřuje k jeho tváři. 

Víčka má pevně semknutá a na rtech mu pohrává sotva postřehnutelný úsměv. 

Nespokojeně se zavrtím ve snaze, najít pohodlnější polohu, na což reaguje nesouhlasným zamručením a jeho stisk zesílí. Nepatrně se pohne a jeho tvář se natočí mým směrem.  

Jeho dotek rozechvívá celé mé tělo, jeho úsměv oslabuje mé končetiny, jeho slova omamují mou mysl. Je to jako stát na okraji propasti kdy víte, že vás čeká pád, ale nebojíte se toho, co má přijít, naopak, prahnete po tom.  

Neslyšně povzdechnu a opatrně vyklouznu z jeho náruče. Ovane mě ledový vánek a do mého těla se zakousne chlad. Obejmu si pažemi hruď a při pohledu na Harryho tvář ucítím dobře známý pocit, předcházející nekontrolovatelnému pláči.  

Copak se nikdy nepoučím?! V životě, který jsem si zvolila, není místo pro city. Už tolikrát jsem se o tom na vlastní kůži přesvědčila a přesto i nadále naivně doufala a věřila, že by tomu snad mohlo být jinak. Ne, není a ani nikdy nebude. V tomhle světě jde jen o jedno, přežít.  

"Vím, o čem přemýšlíš." Zachraptí.  

Polekaně sebou cuknu a otočím se jeho směrem. Jeho tělo je spoutáno silnými provazy, omotanými kolem podpěrného sloupu, držícího strop skladu.  

"Doufám, že tě Harry zmlátil pořádně." Zašeptám a věnuji mu nepřátelský pohled.  

"Je to Harry." Pohrdavě se uchechtne. "Nic to nebylo." Pronese lhostejně. Jen zavrtím hlavou a zamířím k východu ze skladovacího sálu, ale  zastaví mě jeho slova. 

"On tě nezvládne ochránit."  

Zarazím se v polovině kroku, ale tentokrát se za jeho hlasem už neotočím.  

"A ty snad ano?" Odfrknu si. 

"Dokážu." Zní jeho odpověď. 

"Nepotřebuju, aby mě někdo chránil." Odseknu, jako malé, panovačné děcko, což u něj vyvolá tlumený, pobavený smích.  

"Samozřejmě, že potřebuješ. Jsi jen malá holka s velkou fantazií. Myslíš si, že máš na vrch, že vyhráváš tuhle stupidní hru, do které jsi se zapletla, ale tak to není."  

"Mlč!" Zasyčím, ruce zaťaté v pěst.  

"Proč?! Protože nejsi schopná přijmout pravdu? Smiř se s tím baby, dřív nebo později tě jeden z nich dostane a to co bude následovat, se ti nebude líbit."  

"Nic ti do toho není Liame!" S tím pokračuji ve své cestě, rozhodnutá ho ignorovat.  

"Můžu ti pomoc, když mě necháš!" Křikne za mnou a  já se jen, modlím, aby tím neprobudil Harryho.  

Mé kroky vedou do vedlejšího skladu, který si přivlastnil Louis se svojí sbírkou špičkové elektrotechniky. Byl v tom tak zažraný, že moji přítomnost zaregistroval až po té, co se má ruka zlehka dotkal jeho ramen. Trhl sebou a věnoval mi ublížený pohled. "Promiň." Špitnu a posadím se na jednu z dřevěných beden, kterými skladiště doslova přetéká. "Máš něco?" Zajímám se. "Dostal jsem se přes ochrnu až k mailům a rozšifroval kódování." Vydechne unaveně. "To je perfektní!" Věnuji mu povzbudivý úsměv. "Jak se to vezme." Povzdechne. "Všechno to bylo zbytečné." Zašeptá.  

"Jak to myslíš?" Zamračím se. "Pročetl jsem všechny ty maily minimálně desetkrát a víš co jsem našel?" Zavrtím hlavou. "Nic! Absolutně nic!" Zavrčí. "Všechno je to o jednom a tom samém, peníze, smrt a zase peníze. Boss Zayna vydírá, má dokumenty, které by ho poslali do vězení na hodně dlouhou dobu. Za mlčení požaduje nemalé, finanční obnosy a nejen to. Ten chlápek se snaží Zayna zničit, obrat ho o všechno, srazit ho na kolena." Zavrtí hlavou a pravou rukou si promne obličej. "A daří se mu to." Dodá.  

Obavy? Nejistota? Ne, byl to strach, co v tu chvíli zachvátilo mou mysl. Strach o muže, který mi ublížil, který byl monstrem a já ho přesto z neznámých důvodů milovala. Doufala jsem, modlila se za to, aby mé odloučení od něj znamenalo osvobození od onoho pocitu, který mě k němu poutal neviditelnými okovy, ale zatím se tomu tak nestalo.  

"Co budeme dělat?" Zdvihne ke mně pohled s vyslovenou otázkou v očích. "To netuším."  

"Ray?!" Otočím se za jeho hlasem a při pohledu na rozcuchaného, stále na půl spícího kudrnáče se nevědomky pousměji. "Děje se něco?" Zavrtí hlavou a pomalým krokem zamíří ke mně. "Na to bych se měl ptát spíš já vás, nemyslíš?" Ušklíbne se. "Tak o co jde?" Posadí se vedle mě a věnuje Louisovi zvídavý pohled. "Prošel jsem konverzaci Zayna a Bosse, ale bylo to k ničemu, v ničem nám to nepomůže." Povzdechne. "A co Liam?" Navrhne Harry. "Co je s ním?" Nechápe Louis a já na tom nejsem o nic líp.   

"Mám takový pocit, že někdo by za takovou škodnou, jakou pro nás všechny Liam byl, hodně zaplatil." "Jenže mi nepotřebujeme peníze." Namítne Louis. "Já vím, kdo mluvil o penězích? Můžeme si nechat zaplatit třeba v informacích." Louisova tvář se v tu chvíli rozzáří. "Irwin."