Lost Boys |FF One Direction cz|

-Return-

Jedna kratší, ovšem hooodně moc DŮLEŽITÁ kapitola!!!

Doporučuji pustit si ke čtení song v přílohách :3

Svůj osud si nevybíráme, je napsán již dávno před tím, než naše duše vstoupí na tento svět. Pravda, nebo lež? Je to, kým jsem, skutečně to, kým mám být? Pokud jsem neměla možnost svůj život a své činy jakkoli ovlivnit, má cenu snažit se o to i nadále? Stojím sama v temnotě, kde jsou mý rádci? Kde jsou ti, kteří mají určovat směr mé cesty? Proč když potřebuji pomoc, zdá se, že osud jen nečině přihlíží a čeká, jak se sama rozhodnu?  Chci pryč, ale není cesty ven. Chci zapomenout, ale vzpomínky mě pronásledují v době, kdy se jim nemohu bránit, ve spánku. 

Ložnice se utápí v temnotě. Zdá se chladná, prázdná, nekonečná. Když zavřu oči, vidím jen smrt. Prázdné výrazy ve tvářích těch, kteří jsou tam venku. Niall, Lucy, Anna...život každého z nich je ovlivňován mými rozmary. Jsou jako figurky na šachovnici, každý můj tah ovlivní jejich životy, za které jsem zodpovědná. Budu to já, kdo ponese vinnu, kdo bude mít na rukách jejich krev, pokud se něco stane.  

Cvaknutí dveří mě donutí odvrátit pohled od osvětleného New Yorku. To co cítím, když ložnici naplní zlatavé světlo a já opět spatřím jeho tvář, temné oči a onen pokřivený úsměv, se jen těžko popisuje. 

Nechci, aby tomu tak bylo. Bojuji, vzpírám se, ale je to silnější. Slyším svůj vlastní smích, nohy se dají automaticky do pohybu. Rozevře svoji náruč a něžně si mě přivine ke své hrudi. Cítím jeho typickou vůni a ačkoli si to odmítám přiznat, v hloubi duše vím, že mi chyběl, tak moc mi chyběl.  

"Už jsem zpátky holčičko." Zašeptá a vtiskne mi lehký polibek do vlasů. Cítím se v bezpečí, ale to v jeho přítomnosti nejsem. Chci se od něj odtáhnout, utéci co nejdál to půjde, ale cosi mi to neumožní. "Jak to, že ještě nespíš?" Nepatrně si mě od sebe odtáhne a uchopí mou tvář do dlaní. "Nejde to." Špitnu, upřeně mu hledící do očí. Pousměje se a skloní se k mým rtům.   

Je to jako výboj elektrickým proudem. Čas se zastaví, přestane existovat. Zdá se to tak jednoduché, tak správné, ale není a tichý hlásek v mé hlavě mi to stále dokola opakuje. 

"Ještě nikdy jsem nebyl tak rád, že se vracím domů." Zašeptá do mých rtů, ruce obmotané kolem mého pasu. "Jsem ráda, že jsi zpátky." Odpovím mu a opět ho políbím. Stávám se na něm závislá, jeho doteky jsou jako droga. "Měla bys jít spinkat, jsou skoro tři hodiny ráno." Odtáhne se ode mě a hřbetem ruky mě pohladí po tváři. Přikývnu a poslušně cupitám k posteli. "Jen si skočím do sprchy, hned jsem u tebe."  

Nedaří se mi usnout až do chvíle, kdy ucítím jeho ruce, přitahující si mě do náruče. Otočím se čelem k němu a hlavu si položím na jeho nahou hruď.  

"Ray?" Zašeptá.  

"Ano?" Vzhlédnu. Výraz v jeho tváři mě na okamžik vyděsí.  

"Je všechno v pořádku?" Znejistím. Zavrtí hlavou.  

"Nic není v pořádku. To, co jsem ti udělala, není v pořádku." Zamračím se, nechápu, kam tím míří. "Chtěl jsem, abys mě milovala, abych byl celý tvůj svět. Bylo mi jedno, jak toho dosáhnu a teď toho tolik lituji. Donutil jsem tě k tmou, nedal jsem ti na výběr, ublížil jsem ti. Kdybych to mohl vzít zpátky, udělal bych to, ale to nemohu." Jsou to slzy, so mu stékají po tváři?  

Posadím se, aniž bych z něj spustila zrak, napodobí mě. "Toužil jsem tě vlastnit, mít právo rozhodovat o každičké věci v tvém životě, protože jsem nesnesl pomyšlení na to, že bys to umožnila komukoli jinému." Vztáhne k mě ruku a odhrne mi z tváře neposedný pramen vlasů. "Chci, aby tohle všechno bylo skutečné, abys mě doopravdy milovala ze své svobodné vůle a ne proto, že musíš. Tolik věcí bych udělal jinak..." Povzdechne. "Je příliš pozdě na to, litovat, ale není pozdě vrátit ti to, co jsem ukradl, není pozdě na to, nechat tě jít." 

!!!JE TO JEN NA VÁS! Buď Ray odejde, což NEBUDE znamenat konec povídky, ani v nejmenším a už vůbec to nebude znamenat konec vztahu se Zaynem ani konec gangu...A NEBO Ray zůstane...je to na vás...jak chcete, aby se rozhodla? Jsem připravená na obě varianty a předem upozorňuji, že ta první by byla asi pestřejší, ale kdo ví? :O