Lost Boys |FF One Direction cz|

-I advise you, remember-

♦ Upřímně, jsem zoufalá, snažím se Lost Boys zachránit, snažím si vás udržet a snažím se, aby jste byli stále napjatí a v očekávání, s čím přijdu :( Psaní je pro mě bohužel čím dál tím těžší, každopádně, díky vám, díky tomu, že jste úžasní a stále čtete a komentujete, jsem se rozhodla se kousnout a prostě Lost Boys dokončit v tom nejkratším, možném čase :)

♦ Moc vám děkuju za podporu, jste úžasný a já vám přináším další kapitolku, snad moc nezklamu :( 

Každý jeho krok je předem pečlivě promyšlený, důsledky jeho činů vzaty v potaz. Zayn je zkušený hráč, moc dobře ví, do čeho jde a nehodlá nic nechat náhodě.  

Neměla bych se cítit v bezpečí, ne v domě plném ozbrojených hispánců, chystajících se vyvraždit všechny, kteří mají cokoli společného s Olivií, přesto se přesně tak cítím. V bezpečí před všemi a vším, chráněna mužem, kterého bych měla nenávidět, ale místo toho od něj nemohu odtrhnout pohled.  

Sedím v polovině schodiště, vedoucího do patra a shlížím na rozlehlé prostory obýváku, který se během sotva postřehnutelného okamžiku změnil ve zbrojnici.  

Vzhlédne od stolu, na kterém má rozložený plán budovy, kde se skrývá Oliviia, a věnuje mi láskyplný úsměv, načež přesune svoji pozornost zpět ke své práci.

Mračí se, rukou drtí hranu stolu, jakoby bojoval sám se sebou a předem moc dobře věděl, že má prohráno. Povzdechne a druhou rukou bezmocně zajede do vlasů, které ledabyle prohrábne. Netuším, co ho tolik rozhodilo. Nechápavě sleduji jeho počínání a když se napřímí, nejistě se zvednu k odchodu.  

Cítím hřejivý dotek na svém zápěstí. Jeho ruka mi zabrání pokračovat v cestě a jemným škubnutím mě donutí obrátit se čelem k němu. "Tolik se snažím odolat, soustředit se jen na práci, ale nejde to. Ne, když jsi tady." Stojí o dva schody níž, přesto je stále o něco málo vyšší, než já. "Odejdu." Špitnu. Lehce se pousměje a zavrtí hlavou. "Copak chceš, abych zešílel? Potřebuju tě u sebe. Vždycky a napořád." Zašeptá a uvolní sevření na mém zápěstí, které jsem sotva cítila, tak opatrný a jemný byl. Jak mi tenhle muž mohl ubližovat? Jen stěží se tomu dá uvěřit.

Jeho ruka putuje k mé tváři, po které lehce přejede. "Až tohle skončí, odjedeme kamkoli budeš chtít. Pryč od tohohle všeho, slibuju." Cítím třepotání motýlích křídel v mém podbřišku i splašený tlukot srdce, jehož ozvěna se mi rozléhá v uších. Sestoupím o jeden schod níž, zkracují vzdálenost mezi našimi těly. Neuniknou mi divoké jiskřičky v jeho očích, když položím své dlaně na jeho hruď, bortící tím veškeré hradby, které mezi námi má ztráta paměti vybudovala.

Uchopí mě za pas a natiskne ke svému tělu. Jeho rty se přiblíží k mé tváři, zanechávající po sobě něžný polibek, po kterém následuje další a další. Jeho rty se putují přes moji čelist až ke k krku, nabývající na intenzitě.  

"Nerad ruším..." Zaynovi rty se odtáhnou z dosahu mé pokožky a jeho tělo se otočí směrem k nově příchozímu. "...ale pokud vím, někdo se tu po mě sháněl." Ušklíbne se.  

Znám tu tvář, vlnité vlasy i krutý, lhostejný úsměv, který mi způsobuje nepříjemné mrazení. Byl mezi fotkami mužů, před kterými mě Oliviia varoval, Ahton Irwin, tak znělo jeho jméno. 

"Tak ty ses uráčil dostavit?" Uchechtne se Zayn a uchopí moji ruku, proplétající si se mnou prsty. Poslušně ho následuji dolů ze schodiště, kde se zastaví až u Ashtona, kterého přátelsky poplácá po zádech. "Nech si ty kecy a radši přejdi k věci." Protočí Ash oči a na tváři se mu objeví pokřivený úšklebek. Když jeho pohled na okamžik zabloudí k mě, strnu. Mrkne na mě a přesune svoji pozornost zpět k Zaynovi.