Lost Boys |FF One Direction cz|

-Traitor-

Svítá. Vím, že bude požadovat odpovědi, které mu nemohu dát, proto tak dlouho váhám se svým návratem. Ale déle už to odkládat nemohu.  

Postavím se na špičky a natáhnu se do horní skříňky pro hrníček, do kterého si naleji čerstvou kávu. Zády se opřu o kuchyňský pult a obmotám prsty kolem hrníčku, zdvíhající ho ke svým rtům. Spala jsem všehovšudy tři hodiny a únava se na mě podepsala nehezkým způsobem v podobě nezdravé barvy a tmavých kruhů pod očima.  

"Slečno Rylence?" Zdvihnu pohled a věnuji Angele chabý úsměv. "Dobré ráno." Zachraptím a odložím hrnek na pult vedle sebe. "Kde jste celou noc byla? Pan Zayn se o vás bál, usnul až nad ránem." Povzdechnu a rukou si promnu obličej. Přestože se usilovně snažím zapomenout, nedaří se a při vyslovení jeho jména mi v mysli vyvstane  podoba dívky bez tváře, jejíž jméno zní Olivia.  

"Je v ložnici?" Odpíchnu se od pultu a zamířím k východu z kuchyně. "Ne, v pracovně slečno." Poradí mi Angela. Jen přikývnu a zamířím do patra.  

"Ray?!" Zastavím se uprostřed schodiště a otočím se za jeho hlasem. "Co chceš?!"  

Hledím do očí zrůdy, kterou pro mě je a navždy jí zůstane.  

"Měli bychom si promluvit." Paže má založené na hrudi a ve tváři se mu zrcadlí jistota. "My dva spolu nemáme o čem mluvit." Zavrtím hlavou a pokračuji ve své cestě za Zaynem. "A co třeba o tvém nočním střetnutí s Irwinem?" Mě tělo ztuhne, končetiny odmítají spolupracovat, mysl začíná panikařit. "Netuším, o čem to mluvíš." Odvětím sebejistým hlasem, přestože uvnitř mě se veškeré jistoty hroutí. Slyším za sebou jeho kroky a neopovažuji se ani pohnout. Obmotá mi ruce kolem pasu, což zapříčiní mé polekané ucuknutí. Chci se od něj odtáhnout, ale nedovolí mi to. Levou rukou pevně svírá můj bok, zatímco pravou vyhrne lem mého svetru. Uchopím ho za zápěstí a snažím se ho zadržet, marně. Prsty přejede po obvazu, zakrývajícím mé zranění. "Hádám, že ti dlužím omluvu." Zašeptá. Cítím na zátylku jeho horký dech a zalapám po dechu. "Omluvu za co?" Nechápu. Uchechtne se a otočí mě čelem k sobě, upřeně mi hledící do táře. A pak mi to dojde.  

"To ty..." Vydechnu nevěřícně. "Ty donášíš policajtům! To ty jsi mě postřelil!" Koutky jeho úst se zdvihnou v mírném úsměvu. "Správně." Přikývne. Dlaněmi se zapřu do jeho hrudi a snažím se ho od sebe odstrčit. "Zradil jsi ho!" Nespokojeně mlaskne a jeho stisk na mých bocích ještě zesílí. "Časy se mění holčičko. Neměl jsem na výběr, buď on, nebo já." "Přidal jsi se k fízlům abys nemusel nést odpovědnost za své činy?! Zbabělče!" Prsknu a neustávám ve svých zoufalých pokusech dostat se z jeho náruče. "Byla to nabídka, která se neodmítá, ale pojďme si popovídat raději o tobě." Ušklíbne se a uvolní stisk jedné své ruky, jejímž hřbetem mě pohladí po tváři. "Něco takového bych od tebe nečekal. Kde je ta sladká, nevinná holčička, kterou sem Zaynovi přitáhli, aby utišila jeho touhy?" Uchopí moji bradu mezi dva prsty. "Zradila jsi ho stejně, jako já. Jdeš proti němu, omotala sis kolem prstu jeho lidi a vyjebáváš i s Irwinem." Jazykem si přejede po spodním rtu. "O co ti jde?" Podaří se mi vytrhnout z jeho sevření a o krok ustoupím. "Do toho ti nic není a jestli jen cekneš, zabiju tě." Na tváři se mu usadí pobavený výraz, načež se hlasitě rozesměje. "Snažíš se mi vyhrožovat?" Nepatrně se nakloním jeho směrem. "Ne, jen tě varuji, tentokrát budeš za svoje činy pykat."  

Cítím své třesoucí se ruce, které se bezúspěšně snažím uklidnit. Nohy mě sotva nesou a mé srdce divoce naráží do hrudi. Zastavím se před dveřmi Zaynovi kanceláře a předtím, než potichu vklouznu dovnitř, se zhluboka nadechnu. 

Ruce má složené na desce stolu a spočívá na nich jeho hlava. Přestože spí, jeho tvář je napjatá a unavená. Na okamžik se neubráním výčitkám svědomí.  

"Zayne?" Špitnu a jemně se dotknu jeho tváře. Cosi zamumlá a zavrtí se. Povzdechnu  zkusím to znovu. Váhavě otevře oči a jeho pohled zakotví na mě. Pousměje se a prudce vtane, vtahující mě do své náruče. Něžně mě obejme, tisknoucí mě ke své hrudi, jako by se bál, že je to celé jen sen.  

"Vrátila jsi se."  

"A proč bych neměla?"  

"Po tom všem..." Nechá větu vyznít do ztracena.  

Odtáhnu se od něj a uchopím jeho ruku, vedoucí ho do ložnice. Usíná s mojí hlavou položenou na jeho hrudi a rukou, objímající mě kolem pasu.  

"Liam?!" Cítím na sobě upřený pohled pěti párů očí. "Ten zkurvysyn!" Křikne Harry a vztekle nakopne nárazník Niallova auta, které se až často ocitá pod útokem našeho vzteku. "Hele jo! Laskavě si svoji zlost vybíjej někde jinde!" Okřikne ho Niall, ventilující svůj vztek chůzí po garáži. "Co budeme dělat?" Ozve se Louis nejistě. "Nevím." Zamumlám. Mám pocit, že jsem zklamala, všechno se zdálo být zase dobré a pak to během chvilky zmizelo.  

"Liam nás nepráskne, tím jsem si jistá, ale to že o nás ví, je..." "Na hovno." Doplní mě Niall a pohledem vyhledá Lucy, která mu věnuje povzbudivý úsměv. "Musíme se ho zbavit." Zašeptám. "Jak to myslíš?" Zeptá se Anna opatrně. "Liam se pohybuje na tenkém ledě. FBI, Zayn, Ashton....je doslova v obležení hrozeb a stačí jediný chybný krok, aby ho to všechno zavalilo. "Chceš ho předhodit Zaynovi?" Hádá Niall. "Ne, to co by následovalo by nemuselo být dobré." Zavrtím hlavou. "Předpokládám, že ze stejného důvodu to nepůjde ani s Ashtonem." Typuje Harry a dočká se mého přikývnutí. "Policajti ale taky nejsou řešením." Namítne Lucy. "Nejsou." Potvrdím. "Samostatně nikdo z těch tří Liama přímo neohrozí, ale všichni najednou ano. Když bude bez zázemí, bez možnosti na záchranu, nezbyde mu nic jiného, než zmizet." 

Tak co říkáté na našeho zrádce?? :O