Lost Boys |FF One Direction cz|

-Fight begining-

Omlouvám se za mé období temna, ale psaní posledních pár dnů moc nedám...snad bude líp :)

Odborný slovník definuje slovo gang, jakožto organizovanou skupinu, zabývající se nelegální činností. Body jedna i dva bohužel splňujeme a já jsem tudíž nucena odkývat Niallovo tvrzení, že jsme právě založili gang. 

"Mrtvý Irwin, dobrý Irwin." Snaží se mi Lucy vnutit své přesvědčení. Věnuji ji nesouhlasný pohled. Jen pokrčí rameny a obrátí se k Niallovi. "Blondie souhlasí, že jo?" Niall souhlasně přikývne, zatímco já povzdechnu. "A jak si to vy dva představujete, hm?" Povytáhnu obočí. "Chceš to názorně předvést, nebo ti to stačí v bodech?" Zašklebí se Luc. "Zpracuj mi to jako tabulku a graf v Excelu, prosím." Věnuji ji zářivý úsměv. Protočí oči a sklouzne z přední kapoty svého auta, na které doteď seděla. "Není to tak těžký jak se může zdát. Musíme být jen chytří. Na naší straně stojí moment překvapení." Neuniknou mi jiskřičky nadšení, které se objeví v jejích očích.   

Lucy je tvrdá holka. Pravděpodobně toho hodně zažila a pokud byl její osud alespoň trochu shodný s tím, co potkalo Annu, určitě to neměla zrovna jednoduché. Naučila se o sebe postarat, našla si svůj způsob, jak přežít a slitování to nebylo. Chápu ji, ale ona musí pochopit mě, nechci mít na svých rukách další krev.  

"Copak to nechápete?! Já se nechci nikoho zbavovat, nechci být jako ONI. Snažím se jen přežít, mít v rukávu schovaných několik es, kdyby bylo nejhůř. Takže žádný zabíjení, okrádání ani pouliční závody, nebudeme na sebe zbytečně přitahovat pozornost, jasný?" Lucy i Niall souhlasně zamručí a vymění si významné pohledy. "Co je?" Zachmuřím se. "Jsi skvělá šéfka." Zazubí se Niall. "Ale slyšela jsem, že se zbraní ti to moc nejde, na tom bychom měli zapracovat." Mrkne na mě Lucy. "Nejsem váš šéf." Pousměji se. "Pokud chcete gang, tak fajn, ale zavedeme demokracii. Jsme v tom společně."  

Věřím jim, vím, že se nepostaví proti mému slovu. Proč? Možná proto, že se nechovám jako Zayn, ani jako Irwin. Možná proto, že doufají v lepší zítřky, kterých bychom mohli dosáhnout. Možná proto, že se chtějí vzepřít, osvobodit se a najít smysl svého života. Netuším, jaké vrtochy osudu je dostali do těhle sraček, ale jsem rozhodnuta dostat nás všechny ven.  

"...říkám ti, že jsme v prdeli! Je s náma konec!" Zastavím se ve dveřích, vedoucích do obývacího pokoje a nechápavě sleduji dohadujícího se Harryho a Louise. "Trocha nadhledu by vám neuškodila pánové." Ušklíbnu se a založím si ruce na hrudi. Prudce se otočí mým směrem, ve tváři vyděšený výraz. Nakloním hlavu mírně na stranu. "Copak? Polekala jsem vás snad? Nebo přistihla při něčem nepovoleném?" Harry zavrtí hlavou a Louis jen sklopí pohled k zemi, něco tají, vím to.  

"Tak o co jde." Ramenem se opřu o futra dveří a zaujmu tím vyzývavý až výsměšný postoj. Už se před nimi nehodlám ustrašeně třást. "O nic." Vyhrkne Harry až příliš rychle, vím, že lže. Povytáhnu obočí. "Vážně? Já myslím, že mi lžeš." Odpíchnu se ode dveří a pomalými kroky se blížím k nim. Na tváři se mi objeví nepatrný úsměv, když oba o krok ustoupí. "Vy se mě bojíte?" Upřeně mi hledí do očí, jakoby prosili, ať to nechám být, ať už se víc nevyptávám. "Chápu." Přikývnu. "Ale možná by jste vůči mě měli zaujmout jiný postoj, já nejsem váš nepřítel." Harry se nechápavě zamračí a Louis si nervózně prohrábne vlasy. "Nejsem Zayn." Připomenu jim a otočím se k odchodu. "Počkej!" Zarazí mě Harry. Otočím se zpět k němu. "Ano?"  

"Byli tu policajti?" Přikývnu. "Byli i v klubu, už zase a taky u Zayna v podniku. Jsou všude, jsou jako hladový psi, co chytili stopu a drží se jí. Oni to nevzdají, mají důkazy, možná jich není dost na to, aby Zayna obvinili, ale zároveň to stačí k tomu, aby nám nedali pokoj." Louisův hlas je zastřený, jakoby se s tím vším smířil, jakoby ho to už ani netrápilo. "Tohle je konec."  

"Pokud jste to už vzdali, tak máte pravdu, je konec. Když za sebe nechcete bojovat, tak prosím, nutit vás nebudu, ale nepočítejte s mojí pomocí, se zbabělci svůj čas neztrácím." Pokračuji ve své cestě, zanechávající je ve společnosti jejich vlastních myšlenek, netrvá to dlouho.  

"Jak to myslíš? Co se tu sakra děje? Co se děje s tebou?!" Zastavím se v polovině kroku. "Jak zní zákon přírody?" Neotočím se, pohled upírám před sebe, na tváři nepatrný úsměv. "Cože?!" Vykřikne Harry zmateně. "Tak jak zní?!" Dožaduji se odpovědi. "Přežijí jen ti nejsilnější?" Hádá Louis. "Správně. Možná jsem se do tohohle světa nenarodila, možná do něj ani nepatřím, ale přežiju v něm, protože jsem nejsilnější. Je jen na vás, jestli máte na to, být nejsilnější a pokud ano, víte, kde hledat pomoc." 

Nesnažím se ovládnout Zaynův gang, nesnažím se proti němu poštvat jeho vlastní lidi, chci se odtud jen dostat a vzít sebou všechny ty, kteří chtějí být volní, stejně tak, jako já. Chci dát svobodu těm, co sem nepatří.  

Zayn mi ukázal mnohé, změnil můj pohled na svět, změnil mě samotnou, ale není mým přítelem, není mým ochráncem, je jen pouhým vetřelcem v mém životě, do kterého bez pozvání vtrhl a zapustil své kořeny. Donutil mě vidět v něm všechno to, po čem každá dívka tolik touží. Sílu, nespoutanost, divokost. Mám ho ve své hlavě, ve svém srdci, je tam a já netuším, jak ho vypudit, ale musím se o to pokusit, protože tohle není správné, jsem jeho majetek, hračka, která si ke svému vězniteli vytvořila příliš silné pouto. Ale já zvítězím a můj boj právě začíná.  

Není těžké uhodnout, co se bude dít, o co se Rayn bude snažit, otázkou je, co se jí postaví do cesty?