Lost Boys |FF One Direction cz|

-Why? I don't know-

Vím, že jsem slibovala kaitolku už dřív a je mi líto, že jsem si našla čas, až teď :( každopádně je tu a jako omluvu jsem ji napsala extra dlouhou! Snad nezklame :)

Hledám lásku tam, kde není. Je to jako pátrat po vodě uprostřed Sahary. Je lhář, podvodník, vrah. Hraje si se mnou, čeká na moji reakci, dává mi naději, aby mi ji vzápětí mohl vzít. Nenávidím ho. 

Hledám v jeho slovech skrytý význam čí výsměch, ale nenacházím ho, protože tam není. Kdo doopravdy je? Která z jeho mnoha tváří je ta pravá? Proč se skrývá za maskou krutosti a lhostejnosti? Kdo mu ublížil, kdo z něj udělal to, kým je?  

Miluje mě? Touží být milován? 

Miluji já jeho? Toužím po tom, aby mě miloval? 

Neznám odpovědi na své otázky a není nikdo, kdo by mi je mohl poskytnout, ale jedno vím. Musím odejít, musím zapomenout. Nepatří do mého života, stejně jako já nepatřím do toho jeho. Jsou to snad slzy, které smáčejí moji tvář? Pláči pro něj, pro mé rozhodnutí ho opustit, jsou to slzy smutku a bolesti, kterou musím překonat, pokud chci jít dál.  

Je pryč. Nedokázal si mě k sobě pustit, nehodlal mi ukázat svou slabost, svou bolest. Neměl sílu na to, říci mi sbohem. Ložnice je prázdná, tak chladná. Bez něj se zdá všechno chladné a temné, přitom je to on, kdo se podobá soše z mramoru. Je stejně netečný, vždy tak dokonalý.  

Nedovolím si ohlédnout se zpět, hrozí, že bych své rozhodnutí mohla změnit a to nemohu. Krok za krokem. Mé srdce divoce naráží do hrudi, snaží se mě zadržet. Pevně semknu víčka a vztáhnu ruku ke klice vchodových dveří. Překročit práh se zdá jako nadlidský úkol, mé nohy jsou jako z kamene. Hluboký nádech a výdech.  Je konec, byla mi vrácena polovina toho, co bylo ukradeno. Vrátil mi zpět svobodu, ale nechal si část mého srdce. 

Zdá se to tak dávno, co jsem naposledy procházela New Yorskými ulicemi.  

Nepřemýšlím o směru mé cesty, zkrátka jdu. Široké ulice se postupně zužují, domy se zdají menší, starší, zchátralejší. Davy lidí vystřídají skupinky feťáku a hlučná děcka, honící se za ošuntělým, fotbalovým míčem. Už vůči nim necítím odpor, jen lítost. Neznám jejich příběh, nevím, co je dostal tam, kde jsou, nemám právo soudit. Možná nikdy nikomu nic neudělali, možná je násilím odtáhly od rodiny, možná je na scestí dostali jejich přátelé, nebo se jen zamilovali do špatného člověka. Zastavím se před jednou z bytových zástaveb, jejíž drolící se zdi zdobí mnoho čmáranic.  

Byt s označením 8B najdu v druhém patře a bez váhání zaklepu na oprýskané dveře.  

"Ray!" Cítím její vychrtlé tělo, tisknoucí se k tomu mému. Bez rozmýšlení ji objetí oplatím, je to přeci má kamarádka. "Ahoj." Věnuji ji letmý úsměv, když se ode mě odtáhne a nastrká mě do bytu, který nepoznávám.  

Na stěnách jsou nové, šedivé tapety. Zem pokrývají světlé, dřevěné parkety a všude je čisto. Vínovou pohovku vystřídal koženkový gauč a místo stolku plného použitých stříkaček stojí u stěny televize. Kuchyňská linka z višňového dřeva se zdá také nová a co je hlavní, je čistá.  

"Co se tu stalo?" Vydechnu nevěřícně a nechápavě pohlédnu na Annu. "To Lucy." Pousměje se. "A především ty. Když jsem viděla tu tašku plnou peněz, které byly jen moje, nemohla jsem tomu uvěřit. Nezasloužila jsem si je, ne po tom všem. Nemohla jsem je utratit za další drogy, už s tím nechci mít nic společného. Začínám od začátku." Pronese hrdě a já věřím, že to dokáže. Pokud má někdo šanci se z těch sraček dostat, tak Anna. Má silnou vůli, navíc na to nebude sama.