Lost Boys |FF One Direction cz|

-For her-

♦ Na vaše přání, pohled Harryho je tu! Snad nezklame a vrhne na děj příběhu trochu světla :) Měli by jste se dozvědět jak to zběžně vypadá v Rayině gangu, u Zayna, Liama i Ashtona :) 

_Harry's pov_

Nebyl jsem rozený vůdce.  

Děsila mě i ona skutečnost, že jsem zodpovědný sám za sebe, natož abych zodpovídal za činy druhých, ale neměl jsem na výběr. 

Ray byla pryč, navždy. Od chvíle, kdy mi zachránila život, jsem netoužil po ničem jiném, než se ji odvděčit. Snažil jsem se ji chránit, být ji vždy na blízku a ukázat ji, že jsem se změnil, změnil jsem se pro ni. Nepotřebovala ve svém životě dalšího arogantního kreténa, který by ji ubližoval, potřebovala ochránce a já se jím hodlal stát. Žadonil bych na kolenou, prosil a ronil pro ni slzy, jen aby mi dovolila být jejím strážcem, přítelem, milencem...čímkoli by potřebovala. 

Nenašel jsem k tomu odvahu. Nenastala ta pravá chvíle, neměl jsem možnost ji říci, co uvnitř mě probudila a už nikdy ji mít nebudu. Vzal mi ji a já toužil po jediném, po pomstě.  

Zayn stále nic nevěděl. Marně po Ray pátral a nadále odpravoval své vlastní muže, kteří se k němu vraceli se špatnými zprávami. Byl jako zvíře. Nepříčetná stvůra, kterou nemohl nikdo zastavit. Po Ashtonovi se slehla zem, jeho otce pravděpodobně moc nepotěšila všechna zklamání a přešlapy, kterých se dopustil, tou poslední kapkou byl útěk práskače.  

Liam byl na svobodě, co bylo horší, věděl všechno podstatné. Vrátil se ke svojí smečce policejních psů a pročesával skladiště, pátrající po dalších dodávkách pro Zayna i Irwina. Pídil se po důkazech, které by proti nim mohl použít a v neposlední řadě zařadil do svého hledáčku i mě a především Ray. Stejně jako ostatní netušil, že je mrtvá.  

"Harry?!"  

Neotočím se. Nadále nehnutě sedím na jedné z mnoha dřevěných beden uprostřed skladiště a hledím do prázdna. Slyším blížící se kroky, tempo chůze jejich majitele je naléhavé, svižné, tuším potíže.  

"Tady jsi."  

Podle hlasu poznám Louise. 

"Co je?" Zavrčím nepřátelsky. Nemám náladu řešit jejich problémy, žádal jsem je o jediné, aby mě nechaly chvíli být, ale nevyhověli mi, proč taky?  

"Jde o Annu." Povzdechnu a vstanu.  

"Co je sní?" Pronesu bez většího zájmu, nemám sílu předstírat, že mi záleží na tom, co se děje, protože nezáleží.  

"Je pryč." Povytáhnu obočí. "No a?" Pokrčím rameny. "No a?! Harry ona zmizela!" Vyjekne. "Utekla, to se dalo očekávat." Odfrknu si, upřeně hledící do Louisových očí. "Ona by neutekla!" Křikne pobouřeně. "Co se to s tebou kurva stalo Harry?! Já vím, že to bolí, bolí to nás všechny, ale tím, že zaležel do svojí ulity a budeš se chovat jako idiot nic nespravíš!" Poučuje mě. "Tohle se nedá zpravit! Copak to nechápeš?! Je mrtvá Lousi, mrtvá!" "A Anna může být taky, pokud nezjistím, co se ji stalo a nepomůžeme ji!" Namítne. "Tak ať." Prsknu a prosmýknu se kolem něj. "Kam jdeš?! Harry stůj!" Zastavím se a otočím se čelem k němu. Ne snad proto, že mi to přikázal, ale proto, že vím co můj pohled dělá s lidmi.  

Strne. Jeho pohled sklouzne k mým zaťatým pěstím. "Jdu si pro Bosse."  

"Copak jsi zešílel?! Ani nevíš, kde ho hledat a i kdybys to věděl, nemůžeš tam jen tak vtrhnout, zabije tě! Potřebuješ nás, stejně jako mi potřebujeme tebe!" Povzdechnu,  kdesi v hloubi duše vím, že má pravdu, ostatně jako vždycky, ale můj vztek je příliš silný, mé šrámy příliš čerstvé. Nepřemýšlím, jen jednám. "Ať mě klidně odpraví jako zkurvenýho psa, je mi to jedno."  

"...je to moje sestřička Nialle! Nebudu tu jen sedět a čekat, až se ten kokot rozhodne, jestli se uráčí s tím něco dělat!" Slyším křik, ozývající se ze sousední skladní haly, kterou musím projít, abych se dostal k východu.  

"Ten kokot už se rozhodl." Lucy sebou polekaně škubne, zatímco Niall přesune pohled k mé tváři. "Neudělám s tím nic, já nejsem Ray, nemůžu vést gang, nemůžu se o nikoho starat a zachraňovat vás, neochránil jsem ji a neochráním ani Annu." Zašeptám. "To nemůžeš vědět." Namítne Niall. "Musíme zůstat spolu, tam venku zuří peklo a my všichni jsme na seznamu smrti. Spolu máme šanci, ale každý zvlášť?" Nechá větu vyznít do ztracena. "Má pravdu." Přidá se k němu Louis, ten aby nezůstal pozadu. "Můžeme to přežít, snad můžeme i vyhrát, ale ne, když odejdeš."  

Dlužím ji to. Chtěla pro nás svobodu, chtěla pro nás nový začátek, šanci na obyčejný život. Zemřela pro nás, mohla odejít, mohla nás nechat být, ale neudělala to, ani já to neudělám.  

"Nějaký plán?" Otočím se k Lucy, která mi odpoví váhavým přikývnutím hlavy. 

♦ Jako vždy doufám, že se vám kapitolka líbila a kdyby bylo cokli nejasné, neváhejte a piště komenty, všechny otázky ráda zodpovím :)