Lost Boys |FF One Direction cz|

-My soul, my body-

Taaaakže!!! Nejsem si jistá, jestli bych tuto kapitolu měla označit jako 13+ ale myslím, že spíš ne :D Vím, že ne všichni mají tyto scény v oblibě, proto jsem se jim doteď vyhýbala, ale sem to prostě padne! :D 

Velké obří poděkování patří Themii, která se na první části této kapitoly velmi podílela a bez ní, bych to asi nedala! :D proto ji věnuji tuto kapitolu! :D

Dále, samozřejmě děkuji všem úžasným čtenářům! Jste dokonalý a vaše komentáře ještě dokonalejší! Je mi líto, že na ně moc často neodpovídám, a budu se snažit to napravit, abych vám dala vědět, jak moc si jich vážím! :)

A teď už ubývá jen říci, HOPE YOU LIKE IT! 

Můj život byl jako pohádka. Měla jsem všechno a ztratila to v jeden den.  

Mlčky ležím v jeho náruči, ne snad proto, že bych chtěla, ale proto, že musím. Svalnatou paži má omotanou kolem mého pasu a tiskne si mě ke své nahé hrudi. Cítím tlukot jeho srdce se nevěřím tomu, že může být živé, ne po tom, co mi udělal...

                                                     ***

 Bral si  to, co chtěl, nezajímající se o možné následky. Bylo mu jedno, co tím rozpoutá, co způsobí, jak moc mi ublíží.  

Jeho náruč pro mě neznamenala bezpečí, bylo to vězení, z kterého nebylo útěku.  

Překonal vzdálenost, která nás rozdělovala a přisál se na mé rty. Hrubě, naléhavě. Odmítala jsem s ním spolupracovat a poddat se mu, jak by to na mém místě pravděpodobně mnoho jiných dívek udělalo. Hnusil se mi, každý jeho dotek mě pálil, jako rozžhavené železo a každý jeho sten ve mně vyvolával jen vlnu odporu. Zdvihl mě do náruč a zamířil k posteli. Nestačila jsem včas zareagovat, ani se bránit. Povalil mě na saténovou přikrývku a aniž by rozpojil naše rty na mě nalehl, zabraňující mi tak v úniku.  

Věděl, že budu bojovat, ale nezastavilo ho to. Jednou rukou mi přidržoval ruce nad hlavou a druhou zabloudil pod mé tílko, vyhrnujíc ho nahoru. Kolenem se mi vměstnal mezi nohy, zatímco jeho jazyk si pohrával s tím mým i přes onu skutečnost, že jsem se bránila. Vydechl a přerušil náš polibek. "Ne, Zayne prosím ne!" Vyjekla jsem tlumeně. Jen se ušklíbl a jeho rty se začaly věnovat mému výstřihu. Ruka mu sklouzla až k mému podbřišku, kde se zastavila o lem džínsů a jeho rty se přesunuly zpět k těm mým.   

Ze všech sil jsem se snažila vymanil ze zajetí jeho boků a naznačit mu tak, že to nechci! Ne teď a už vůbec ne s ním! Nereagoval. Během vteřiny mi rozepl knoflík džínsů a jedním rychlím pohybem pod ně vklouzl. Proti své vůli jsem tlumeně zavzdychala, což bylo pro něj jako pobídka, pronikl dovnitř a okamžitě zaútočil na mé nejcitlivější místo.  

Pohrával si se mnou, užíval si pocit nadvlády, kterou nade mnou v tu chvíli měl. Přes pocit vzrušení, rozlévající se mým tělem, jsem se pokusila vyškubnout se z jeho sevření. Zaryl do mě nehty zevnitř, což ve mně spustilo vlnu blaženosti, kterou jsem nechtěla, ne způsobenou jím. Prohnula jsem se v zádech a prudce sebou cukla, přičemž jsem ho kousla do rtu. Prudce se ode mě odtáhl a tíha, držící mé tělo bez hnutí, zmizela, stejně tak sevření, poutající má zápěstí. Jeho druhá ruka konečně vyklouzla z mých kalhotek, aniž by dodělal rozdělanou práci. Na okamžik se mi ulevilo. 

"Proč nemůžeš být hodná holka..." Zavrčel a přejel si prsty pře ret, ze kterého mu tekla krev. "...a spolupracovat?!" Když si prohlédl svou ruku, jeho pohled ztvrdl. "Nechtěl jsem to takhle, ale řekla sis o to." Zašeptal výhružně. Zamrazilo mě. Jedním plynulým pohybem si přetáhl triko přes hlavu a odhodil ho stranou. "Tohle se ti nebude líbit, ale můžeš si za to sama maličká." Chytl lem mých kalhot a i s kalhotkami je ze mě stáhl. Urychleně jsem se od něj odtáhla a sáhla po přikrývce, kterou mi vzápětí vyškubl z rukou a odhodil jí stranou. "Když se budeš bránit, budu to ještě horší." Zašeptal, a přitáhl si mě blíž k sobě, načež se vyhoupl na mé chvějící se tělo. Chytl má zápěstí a stejně jako předtím je přišpendlil k matraci za mojí hlavou. Jeho rty opět vyhledaly ty mé, postupující přes krk až k mé klíční kosti. Jeho ruka zabloudila pod mé tílko, sunoucí se přes lopatky stále níž, až nahmatal podprsenku. Chvíli si hrál s jejím zapínáním, než povolilo, už mu téměř nic nestálo v cestě.