Lost Boys |FF One Direction cz|

-God girl go bad (Verze dvě z důvodu technických potíží)-

Druhý pokus publikovat tuto kapitolu :/ Ještě jednou se omlouvám za potíže, doufám, že tentokrát už všechno půjde tak, jak má a kapitolu si aspoň trochu užijete :( 

Nastal čas platit za své chyby, za svou domýšlivost a neutuchající touhu všem dokázat, že jsem nejlepší. Čas splnit svoji část prohrané sázky.  

Nepatřím mezi nejlepší řidiče. Řidičský průkaz se mi podařilo získat až na potřetí a to jen díky úplatkům svého otce, který se na tu katastrofu už nemohl déle dívat. Niallovi to ale rozhodně říkat nehodlám, jsem si jistá, že na to už velmi brzy přijde sám.  

Skladiště za městem, nazývané pouličními závodníky Kotel, je doslova narvané k prasknutí. Ani trochu se mi do plnění své části sázky nechce, ale nemám na výběr, Niall je neoblomný a já stále nechápu, proč? Proč mu na tom tolik záleží, co tím získá?   

"...a volant drž pevně oběma rukama. Tohle není tvůj růžový kabriolet, který ti papínek koupil k šestnáctým narozkám, ano? Sedíš na tři sta šedesáti koních baby, tak opatrně s plynem." Nabádá mě, jako bych snad za volantem seděla poprvé, což nesedím. "Na nitro radši nesahej, nechci aby ses mi tu někde rozplácla, rozumíme si?" Protočím oči a věnuji Niallovu znuděný pohled. "Nedívej se na mě tak!" Zamračí se. "Jen chci, abys tuhle jízdu přežila." Pokrčí rameny a ujistí se, že jsem připoutaná. Hlasitě zaúpím a vytlačím ho ze dveří, která za ním zabouchnu. "Drž se trasy, máš ji v GPS, ale je značená i světelně, nemůžeš se ztratit." Rukou se opírá o horní rám dveří a okýnkem, které mám stažené, se naklání do auta. "Chceš polibek pro štěstí?" Zazubí se. "Od tebe? Nebuď směšný." Odfrknu si. Pokrčí rameny a odstoupí od auta. "Koukej vyhrát." Křikne na mě, načež zmizí v chumlu čumilů, postávajících opodál.  

Jediné, co jsem schopná vnímat, je adrenalin proudící mou krví. Ovládá mě, zatemňuje mou mysl, nutí mě držet pedál plynu až u země a zatáčky projíždět smykem. Já a špatná řidička?! Netuším, kde to ten exot z autoškoly vzal, mé subjektivní hodnocení zní odlišně, jsem bezpochyby skvělá řidička!  

Noční město, ozářené pouličními lampami a mnoha billboardy, se mění v rozmazanou šmouhu. Zařadím vyšší rychlost, motor zaburácí a auto sebou trhne, načež se mi podaří předjet dalšího závodníka. Držím se zhruba uprostřed a má soutěživá povaha touží po prvním místě.  

"Na nitro radši nesahej..." 

Nasrat Horane, ty jsi mě do toho navezl, to ty jsi mě posadil za volant, tak mi neříkej, co mám dělat. Ručička na tachometru sebou škubne a začne se přibližovat ke sto osmdesátce. Mé rty se roztáhnou do spokojeného úsměvu a pohled zabloudí ke zpětnému zrcátku, kontrolující moji pozici. Před sebou mám už jen tři soupeře, jejichž podsvícené podvozky aut mizí v další zatáčce. Přibrzdím a přesunu svoji pravou ruku na ruční brzdu, kterou jsem nucena použít k úplnému zabrzdění, místo projetí zatáčky smykem, jak jsme měla původně v úmyslu.  

V opačné zatáčky se vyřítí černý Land Rover a napříč zatarasí silnici. Strhnu volant na stranu a zatáhnu za brzdu. Slyším skřípění gum a do nosu mě udeří pach spálených pneumatik. Mě tělo je vymrštěno dopředu a následně staženo bezpečnostním pásem zpět do sedačky. Zaskučím bolestí a pustím volant. 

Snažím se popadnout dech a uklidnit své divoce bušící srdce. Třesoucíma rukama rozepnu bezpečnostní pás a vyklouznu ze svého místa ven.  

"Děláte si ze mě kurva prdel?!" Křiknu podrážděně a směle zamířím k Land Roveru, nečině postávajícímu uprostřed silnice. Motor běží, ale přes tmavé skla se mi nedaří nahlédnout dovnitř. "Laskavě s tím odjeďte!" Prsknu a naštvaně kopnu do předního nárazníku. V tu chvíli se zadní dveře otevřou a ven vyskočí dvojice mohutných mužů.