Kapitola 10.

1.1K 96 52
                                    

Jen na ten nápis koukám a přemýšlím. Jak jako "Tak zase za týden"? Znovu se zadívám na obrázek. Nejspíš tím bylo myšleno, že se Levi a jeho matka vrátí k hrobu "nejspíš Leviho otce" zase za týden. Jiné řešení není, ten obrázek tomu dokonale nasvědčuje.

Smutně se usměji. Takže jsem vlastně nic nenašel. Měl bych ten pokoj prohledat znovu, protože jestli v něm něco opravdu je, tentokrát jsem to nenašel. To bude ale dost problém, protože tak dokonalá příležitost, jako právě dnes se mi už naskytnout nemusí.

Nastane večer a já začnu mít docela dost hlad. Chci se zvednout, pohled mi ale spočine na pořezaných chodidlech. Neměl bych radši...

V tu chvíli mám chuť vrazit si facku. Já vážně uvažuju o tom, že zavolám toho spratka, aby mě tam donesl? Zvládnu tam dojít sám! Na jinou stranu, minule jsem si ty rány akorát roztrhal... Ale přeci ho nebudu volat, já se nechci nechat nosit!

Chvíli se hádám sám se sebou, nakonec se ale rozhodnu pro řešení, které mi neschazuje ego a opatrně se postavím.

,,Levi!" Zakřičím. Zrovna jsem vešel do jeho pokoje, jelikož mu nesu jídlo a on se tu snaží chodit!

Leknutím sebou škubnu, nečekaná bolest mi ale podlomí nohy a já se rozplácnu na zem. Dvě ruce mne ale okamžitě zvednou a položí zpět na postel.

,,Levi, měl jsi na mne zavolat! Ublížíš si..." řeknu, asi jsem to ale říkat neměl, jelikož on mne propálí pohledem, který mi jasně naznačuje míru mé inteligence.

,,Tak hele, kdybys mě nevylekal, nestalo by se to..." řeknu na svou obhajobu. To už mi je ale vražená miska s jídlem.
,,Dík." Řeknu jenom a pustím se do toho.

Tahle situace mi tak moc připomíná tu naši "první hádku", až mne to děsí. Tehdy jsem mu ale jídlo přinesl já.

,,Napadlo mne..." začnu, když dojí, ,,jestli by ses se mnou nechtěl podívat na jeden film? Dávají ho od osmi a mě napadlo..."

,,Nechtěl." Řeknu rovnou, spíš ze zvyku, než že bych nad tím nějak víc přemýšlel. Pak si ale vzpomenu na knížku, do které se tak nějak nemohu vžít a nic jiného momentálně stejně dělat nejde...

,,Levi, líbilo by se ti to." Zkusím to ještě, v jeho tváři ale jako vždy nejde nic vyčíst a já si proto povzdychnu. Už jsem totiž stihl zjistit, že když je Levi pro něco rozhodnutý, je zcela nesmyslné snažit se ho přesvědčit o opaku.

,,I když, možná, že bych mohl." Řeknu po chvíli, aby to vypadalo, že jsem to promýšlel a nakonec "milostivě svolil", jelikož nechci, aby poznal, že se vlastně docela těším. Film bude skvělou záminkou konečně myslet na něco jiného, než na všechny problémy, kterým už jsem musel čelit a které mne, minimálně v myšlenkách pronásledují dodnes.

Musím uznat, že jsem se nikdy necítil tak skvěle a tak mizerně zároveň.
Takže o něm vlastně nevím vůbec nic, jsem zase na nule. A to jsem si byl jist, že odmítne. Vlastně ani nevím, proč jsem se ho ptal, když jsem předem tušil odpověď. Ovšem to by nebyl Levi, kdyby ze mě alespoň v mé hlavě neudělal totálního debila...
,,Vážně?"

Protočím očima.
Že bych si to ještě rozmyslel? Eh, to už bohužel asi nepůjde.
,,Jo, vážně. Ale jestli je to nějaký animák, tak si to ještě rozmyslím." Řeknu, spíš tedy ze zvyku.

Usměji se a chytím Leviho do náruče, abych ho mohl odnést do obývacího pokoje k televizi. Už se ani nebrání... Že by si zvykl? Třeba já bych se od Leviho nechal nosit hned...

Jen zatřesu hlavou, abych tuhle myšlenku odehnal. Erene, ani na to nemysli! On se nesmí dozvědět, že jsi gay! Že jsi jeden z těch, které tolik nenávidí! Protože jinak už s ním končíš i jako kamarád! Tedy, já zapomněl. My vlastně nemůžeme být přátelé...

Eren mne posadí na gauč a zapne televizi. Poté se posadí vedle mne a přepíná programy, dokud nenarazí na ten, na kterém to budou dávat.
Jakmile film začne, krapet si odechnu. Není to animák.

Po chvíli mi ale dojde, co za žánr to je a já na Erena vytřeštím oči.
,,To je nějaký blbý sci-fi?" Zeptám se, jelikož ze zkušenosti s Erwinem a jeho "oblíbenými filmy" už na nic z vesmíru nebo z budoucnosti nekoukám.

,,Ne, je to komedie. Tedy, myslím." Řeknu po chvíli.
,,Říkal mi o tom Armin. Prý je to komedie." Řeknu zamyšleně.

,,Tys mu to věřil?! Sakra, vždyť se to jmenuje "Zpátky do budoucnosti"! Jasně, že to bude sci-fi..." to je idiot.

,,Taky možnost..." řeknu poté, jelikož si uvědomím, že má Levi nejspíš pravdu.
,,No, třeba to bude fajn." Zkusím Leviho povzbudit, protože vidím, že z tohohle žánru úplně nadšený není. No, taky jsem mu mohl pustit nějakou slaďárnu...

Netrvá to dlouho a já se začnu šíleně nudit. Bože, proč já na to kýval?
,,Měl jsem odejít hned, jak jsem zjistil, že je to z budoucnosti." Poznamenám spíš pro sebe.

,,Levi, odehrává se to v minulosti." Podotknu a musím se začít smát, jelikož Leviho absolutně dezorientovaný výraz je k popukání.

,,A proč se to teda jmenuje "Zpátky do budoucnosti"?"

,,No protože ten hlavní hrdina se chce vrátit zpátky do budoucnosti!"

,,A proč do tý minulosti teda vůbec chodil?" Logika toho filmu je absolutně mizerná, řekl bych dokonce, že tam žádná není. Je to totální blbost, ovšem Erena to evidentně baví...

,,No protože by ho jinak zabili, stejně jako toho vědce! Na začátku, když mu ukazoval ten stroj času..."

,,Tam je stroj času?!"

,,Jo, to auto, Levi." Řeknu se smíchem. On si pouze odfrkne a já se proto rozhodnu dál sledovat film.

Ještě nějakou dobu tupě zírám na obrazovku televize, film však stejně, jako už od začátku nevnímám. Je to totální blbost. Příště s Erenem koukáme na nějaký pořádný horor.

Po tomhle se zarazím. Jak jako příště? Já mám v plánu s ním ještě někdy koukat na film? Ach jo, já jsem naprosto nepoučitelný...

Film už se pomalu blíží ke konci, když ucítím na svém rameni tlak. Opatrně natočím hlavu tím směrem. Levi u toho filmu usnul? Navíc v té nejvíc napínavé scéně! Ach jo, asi ho to fakt moc nebaví.

Zajímalo by mne, jak moc je mé rameno pohodlné...
Opatrně si na gauč lehnu a jeho si položím na sebe. Proč vlastně? Aby se mu lépe spalo? Nebo ho chci mít blíž u sebe? Možná obojí...

Film skončí, já vypnu televizi a chci se zvednout, Levi kolem mého těla ale obmotá ruce a pořádně se na mne natiskne. Takhle bez jeho probuzení nevstanu...

Co mám dělat? Zůstat, nebo ho probudit?
Podívám se na to krásné a roztomilé tělíčko, opatrně mu věnuji pusu do vlasů a zavřu oči. Nezbývá, než doufat, že to ráno Levi nějak pochopí, pomyslím si a obejmu ho nazpět.

...

Přiznejte se,
Kdo ještě viděl "Zpátky do budoucnosti"?🙋‍♂️

*Pro ty, kteří se ještě někdy chtějí na film podívat, Leviho názor není relevantní, film byl skvělý a vtipný, pokud tedy máte rádi sci-fi komedie (jo, vážně to je komedie😂).😉

Chápeš?✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat