Chápeš?✔️

Kapitola 17.

Ještě chvíli diskutuji sám se sebou, potom se ale zvednu a pomalu zamířím k jeho pokoji. Měl bych? Nebo ne?
No, teď už je to asi stejně fuk, jelikož už sám sebe neudržím. Jen se ujistím, že je můj Levi v pořádku a zase půjdu, to jde.

Slyším tiché ťukání na mé dveře.
Mlčím.
Nepotřebuji tu společnost. Chci jen ležet a topit se v pocitu, jak je všechno v háji.

Nic se neozývá.
Mlčení znamená souhlas, pomyslím si a vezmu za kliku. Opět mne přivítá už docela známé chorobně čisté prostředí, můj zrak se ale okamžitě přemístí k osobě, kterou miluji. Levi je zachumlaný pod peřinou a pozoruje strop. Jeho oči se ale po chvíli přesunou na mne a já v nich vidím tolik bolesti, že to ničí i mne samotného.

On rychle zamrká a do těch dvou šedých hloubek se opět vrátí ona nicneříkající nepřístupnost.
Tiše si povzdychnu a sednu si k němu na postel.
,,Nechtěl bys mi konečně říct, co tě tolik ničí?" Zkusím to jinak.

,,Chtěl." Zašeptám.
,,Ale já sakra nemůžu! Chápeš?" Dostanu ze sebe a přikryju si obličej dlaněmi.

Zmoženě vydechnu.
,,Ale trápí tě to. Pomohl bych ti, tím jsem si jist. Levi, proč jen to děláš těžší?" Zeptám se ho zničeně.

,,Já?" Zeptám se téměř až překvapeně.
,,Já to těžší nedělám. Ty bys to měl nechat být." Rýpnu si.
,,Nemůžeš to posoudit. Nemůžeš si být jistý, že bys mi dokázal pomoct, protože nevíš, o čem mluvíš."

,,Ale já-" chci pokračovat, Levi mne však zastaví prstem, který přiloží k mým rtům.

,,Vím, co chceš říct. Že bys to vědět chtěl. Že je to má chyba, že to nevíš. Ale posuď sám, přijdu ti jako člověk, který by dělal něco takového ze zbytečného důvodu? Opravdu si myslíš, že ti nic nemohu říct jen tak?" Řeknu mu klidně, vyrovnaně.

,,Všechno má určitý důvod. Nic se neděje jen tak."

Zamyslím se nad informacemi, které mi právě sdělil. Možná má pravdu, myslím, že zrovna on má nějaký rozumný důvod... Na jinou stranu, na tohle rozumný důvod být ani nemůže. No ne?
,,A jak ty můžeš vědět..." začnu opět po chvíli, když vstřebám všechna jeho slova.
,,Jak můžeš tak jistě vědět, že ti pomoct nedokážu?" Zeptám se a neůmyslně nakloním hlavu na stranu.

Povzdychnu si.
,,Zkušenosti. Prostě to vím, Erene. Nechci, aby ti..." zarazím se.

,,Aby mi co?" Chytím ho za slovo.

,,Nic." Kruci, to bylo o fous.

,,To neokecáš, Levi. Začal jsi to a tak to dořekni!"

Spražím ho pohledem. Já už "začal" tolik věcí, které jsem pak nedokončil, jelikož jsem nemohl, nebo už nebyl člověk, se kterým by to šlo...
,,Ne."

Zkušenosti... Prostě to ví...
,,Takže už to někdo zkoušel?" Zeptám se s pozvednutým obočím.

Levi je v prvních momentech pouze zticha a přemýšlí, což, jak už jsem zjistil znamená, že jsem na to přišel a on se snaží vymyslet, jak se z toho vykecat.

Vítězně se zašklebím.

Promnu si kořen nosu.
Jak to, že mne má ten kluk tak dobře přečteného? A jo, já zapomněl, že chce být právník...

Otočím se k němu na posteli zády, abych mu naznačil, že rozhovor skončil. Tohle gesto ale zřejmě nepochopí, jelikož cítím, jak se pod ním stále prohýbá postel v místě, kde sedí.

,,Chtěl bych být sám." Zašeptám tedy. Stále nic. Ach jo...

,,Neměl bys být sám, něco se ti stane."

,,A co by se mi kruci asi tak mělo stát?!" Začnu se rozčilovat.

,,No, kupříkladu se ti postaví těsně před pěst sklo?" Podotknu všímavě.

,,Fajn, sklo se mi do cesty nepostaví. Pokud sis nevšiml, už tu ani žádné zrcadlo nemám." Poznamenám podrážděně, jelikož na tohle vzpomínat nechci. Dobře, není to tak úplně pravda, ale to on vědět nemusí.

Ne že nemusí. On by neměl vědět nic! Proč mu neustále říkám další a další věci? Proč Erenovi prostě nelžu a hotovo?

Jemu jsem říkal pravdu... všechnu. Opět posmutním.

Vlezu si k němu pod peřinu a přitáhnu si ho do objetí. Já vím, že bych neměl, ale on se zatvářil tak raněně a ublíženě, že to prostě jinak nešlo.

,,C-co to děláš?" Vyhrknu.
,,Já-"

,,Já vím. Já taky ne. Už jsem ti to říkal." Odtuším. Není tak těžké uhádnout, co chtěl opět vytáhnout, ale já o tom diskutovat nechci.
,,Potřebuješ to."

Zahroutím hlavou a protočím oči, jak si ale všimnu, ty jeho jsou zavřené a nejspíš se chystá do říše snů.
Povzdychnu si a lehnu si tak, abychom se sem oba vešli.

Usměji se.
,,Řekni mi o něm." Zašeptám tiše.

,,Co? O kom?" Hraju blbého.

,,Prosím."

,,Věděl všechno." Začnu tak nějak intuitivně. Nevím, proč to už zase dělám, proč už zase porušuji své osobní pravidlo číslo 1, ale koneckonců, takto neurčitě z toho stejně nic moc nevyvodí.

,,Říkal jsem mu vše, na co se zeptal. Připomínal mi tebe. Taky se zajímal, taky sliboval, že mi pomůže. Měl hlavu plnou ideálů a představ, že vše může být krásné, že se vše může vyřešit. Měl jsem ho rád a jako ten největší idiot jsem mu to řekl." Obejmu Erena nazpět.

Nerad vzpomínám. I když jde o ty hezké chvilky. Vím totiž, co následovalo a to mne ničí.

,,Co se mu stalo? Pomohl ti?" Skoro nedýchám. Levi je tak upřímný, najednou mi říká tolik, kolik jsem od něj z jeho minulosti ještě nikdy neslyšel.

,,Ne, nepomohl." Odpovím tiše.
,,Snažil se o to, ovšem neměl šanci. Je... je mrtvý." Řeknu tiše a po tváři mi sjede jedna osamělá slza. Už jich pro něj vyteklo tolik...

Pevněji ho k sobě přitisknu, jelikož tuším, jak ho to muselo a doteď musí bolet.
,,To mne mrzí, Levi." Řeknu tu strašnou, ohranou frázi, kterou všichni stále opakují a která vlastně nic neznamená, přesto je ale tolik používaná.
,,Já neumřu." Zašeptám, jelikož tak nějak tuším, že právě to teď potřebuje slyšet.

Poté se ale rozzářím.
,,Levi?" Zeptám se s jistým nadšením v hlase.

Nechápavě zvednu hlavu, jelikož netuším, proč se mi najednou zdá tak šťastný, spokojený.

,,Říkal jsi, že ti připomínal mne." Řeknu a neubráním se širokému úsměvu.

Nakrčím nos a zamračím se.
,,Ano, říkal." Přitakám.

,,A taky jsi říkal, že jsi ho měl rád. Takže máš rád i mě!" Řeknu vítězně.

I přes slzy a vzpomínky, které mi doteď kolovaly hlavou, se usměji a opět si schovám hlavu do ohbí jeho krku. Idiot...
,,Jo, mám tě rád." Uznám tiše.

Můj úsměv se ještě rozšíří. Nikdy bych netušil, že budu kvůli těmto slovům tak nadšený, ovšem, poté jsem potkal Leviho a uznal, že něco na tento způsob od něj nikdy neuslyším.

Bože, proč jen se cítím, jako by mi právě můj dlouholetý idol vyznal lásku?