Chápeš?✔️

Kapitola 24.

,,Opatrně!" Vykřiknu, jelikož se loďka nebezpečně zhoupne. Eren se na mne omluvně usměje a opatrně naloží poslední barel. Fajn, teď jsme na řadě my.
,,Dámy mají přednost..." Podotknu.

Pokusím se napodobit jeho ledový vražedný pohled, moc se mi to ale asi nepovede, jelikož se Levi začne smát. Musím se také usmát, jelikož ten pohled je krásný. Má tak krásný smích...
,,Já ti dám dámu..."

,,Dobře, tak dámy a Eren mají přednost." Opravím se s úšklebkem. Jako první do toho nevlezu, viděl jsem, jak je to nestabilní.

,,Ty se bojíš?" Zeptám se s pozvednutým obočím.

,,Ne." Odpovím jen a uhnu pohledem.

Vítězně se ušklíbnu.
Dobrá, vlezu do toho první. Stejně bych jednou musel nastoupit, tak co? Vždyť je to fuk...
Chvíli si loď pouze prohlížím.

,,Nechceš to podržet?" Zeptám se, jelikož vidím, že tomu také zrovna nedůvěřuje.

,,Já to umím!" Ohradím se a Levi protočí očima. Fajn, už jsem to dělal. Nejdříve jednou nohou, tak, a teď už jen kousek...
Jsem tu! Chvíli balancuji, lodička se ale nakonec ustálí a já se posadím. Zářivě se na Leviho usměji.

Překvapil mě, to uznávám.
Co teď?

,,Pojď, Levi!" Pobídnu ho, on si však stále velmi nedůvěřivě prohlíží kánoe před sebou.
,,Chceš pomoct?" Slyším najednou další hlas.

,,Podržím ti to." Nabídne se Armin a chytí loďku tak, aby se do ní dobře vstupovalo.
,,Děkuju," vydechnu úlevně a nemohu si nevšimnout, jak od nás Eren odvrátil pohled. Pokroutím nad jeho chováním hlavou.

,,Fajn, teď se připrav." Řeknu, když se Levi posadí a Armin odváže loďku. Chytím do ruky pádlo a chvilku si ho bezradně prohlížím.

Všimnu si jeho rozpoložení.
,,Erene, teď po pravdě, řekni, že už jsi to dělal..." téměř zaprosím.

Eh, no, už jsem byl na raftu. Jednou. Nemůže to být takový rozdíl...
Ponořím pádlo do vody z pravé strany loďky a pořádně zaberu. Možná jsem měl ale počítat s tím, že dno na kraji řeky není zrovna hluboko pod námi.

Idiot. Pitomec. A navíc má ego až u stropu.
Loďka se nakloní a já už v tu chvíli v myšlenkách děkuji Arminovi za radu vzít si na sebe pouze plavky a tričko. Chvíli na to už se totiž setkáme s hladinou řeky, která se nad námi velmi rychle uzavře.

,,Jsi idiot." Oznámím mu téměř klidně, jakmile pochytáme všechny barely a posadíme se na břeh.

Je štěstí, že ostatní už vyrazili napřed. To poslední, co bych momentálně potřeboval by bylo řehtání toho koně.

Povzdechnu si.
,,Nemusíš se snažit."

,,Cože?" Vyhrknu nechápavě.

,,Armin mi to řekl. Nemusíš se snažit předstírat, že všechno znáš. Neznáš. Ale já taky ne. Smiřme se s tím a předejděme dalším katastrofám." Řeknu a koukám mu u toho do očí.

Pouze kývnu.
,,Druhý pokus?" Zeptám se a on kývne. Tentokrát nastoupí první Levi, abych mu mohl loďku přidržet a poté se on zevnitř chytí jednoho kořenu poblíž, aby tak loďku přidržel mně. Posadím se dozadu a chytím do ruky pádlo.

,,Hlavně opatrně, Erene. Nesoutěžíme." Připomenu mu a on opět kývne. Lehce se na něj usměji.
Občas mi přijde, že jsem spíš jeho druhý otec, než spolubydlící a kamarád.

Jeho úsměv je krásný. Dodává mi sílu.
Ponořím pádlo opatrně do vody a lehce zaberu.

Až ve chvíli, kdy Eren nebere alespoň nějakou jistotu při pádlování sám, chytím do ruky své pádlo.
,,Připrav se." Upozorním ho a on kývne.

Nakonec, i přes počáteční problémy se z nás stane celkem sehraný tým. Možná na to má vliv že jedeme po proudu a řeka je klidná, možná slova, která mi Levi řekl a možná tak nějak všechno dohromady. Nakonec se ale živí a zdraví úspěšně dostaneme na místo, na kterém jsme byli domluveni jako na prvním odpočívadle. Ostatní už tu jsou a obědvají. Tedy, teď už mají v ruce lahve s alkoholem...

Také se pustíme do svého jídla a bylo by to vcelku klidné odpoledne, to by k nám ovšem nesměl přijít ten idiot.
,,Tak co, princi, kolikrát jste vyklopil svou princeznu?" Zeptá se Jean s přiblblým opileckým úsměvem.

,,Sklapni, Jeane." Řeknu klidně, ačkoli bych mu nejraději vrazil. Jaká princezna?!
,,Ššš, nečerti se, prdelko~" tak tohle byla rána pod pás. Bleskově se vymrštím na nohy a má pěst se v mžiku setká s jeho obličejem.

,,Levi, ne!" Vyhrknu okamžitě, jelikož se už napřahuje k další ráně, Jean se zase chystá k odplatě. Obmotám mu ruce kolem pasu a Marco, který se vždy objeví jako na zavolanou zase chytí Jeana. Ten už musí být slušně pod parou, jelikož chvilku na to vypadá, že zapomněl, proč se vlastně chtěl rvát a tak spokojeně odejde.

,,Pusť mě!" Křiknu po něm, jeho stisk kolem mého pasu však akorát zesílí.
,,Okamžitě ze mě sundej ty pracky! Přestaň na mě sahat! Já nejsem buzerant!" Zakřičím hystericky a všechny pocity, které ve mně v tu chvíli kolují se změní v jeden. Napřáhnu se a vrazím Erenovi facku.

Vytřeštím oči a chytím se za tvář, na které budu mít nepochybně otisk jeho prstů, to je ovšem to poslední, co mi momentálně vadí.

On mi dal facku. Mně.

Na své tváři se snažím nedat nic znát, přesto se ale na chvíli nevěřícně podívám na vlastní ruku.
Jsem ještě překvapenější, než on. Já ho uhodil...

Musím pryč. Hned.
Aniž bych mu věnoval byť jen jediný pohled, otočím se na patě a rozběhnu se. Nevím kam, nevím, jak daleko běžím. Prostě jen běžím a nechávám si po tvářích stékat slzy.

Když už jsem dost daleko, posadím se za kmen jednoho stromu a složím hlavu do dlaní.

Co jsem to udělal?
Nikdy jsem ho nechtěl praštit, přísahám. A co mne děsí nejvíc je důvod, proč jsem to udělal. V tu chvíli mi ho připomínal. Já v Erenovi viděl JEHO! To je něco, co se mi ještě nikdy nestalo. V ten moment se to prostě semlelo strašně rychle, vždyť Eren mi chtěl pouze pomoct. Nikdy bych mu neublížil, naopak, zapřísáhl jsem se, že ho ochráním. Před nimi, před sebou... Ale zklamal jsem.

Co teď?
Musím se tam vrátit, to určitě, ale zvládnu se mu koukat do očí? Budou zklamané, jako tamty... Tolik zklamaných pohledů už jsem viděl, ale ten jeho je tehdy předčil. Když umíral, koukal mi do očí.

A to nikdy nezapomenu.