Chápeš?✔️

Kapitola 14.

To zjištění je jako dobře mířená facka.
Cítím se hůř, než kdy dříve. On mne nemiluje a nikdy nebude! Proti nám homosexuálům má předsudky, kterých se podle toho, co mi řekl, odmítá vzdát.

Eren se se mnou jako ve snu rozloučí a odebere se do svého pokoje. Já  ale ještě nějakou tu dobu tupě zírám na zavřené dveře, za kterými ten spratek zmizel a přemýšlím. Vypadal strašně...

Ne, že bych si to připouštěl zrovna rád, ale mám o něj strach. Co když na něj byl ten horor opravdu moc? Nevím proč, ale mám pocit, že po jeho vypnutí zbledl ještě víc.

Zamrkám, abych odehnal tyto myšlenky a odeberu se, po vzoru Erena, do svého pokoje. Tam si lehnu do své postele a zavřu oči, onen osvobozující spánek ale ne a ne přijít.

Mám toho spratka rád. Spřátelil jsem se s ním a to je špatně. Nejen špatně, špatně je slabé slovo. Tohle je v prdeli, už s tím ale nejde nic dělat a mně nezbývá, než se s tím smířit a chránit ho.
Před sebou.

Mám ho rád a teď se o něj bojím. Tohle je přesně to, čemu jsem se chtěl vyhnout a čeho jsem se bál. Nechtěl jsem najít dalšího člověka, na kterém by mi záleželo. Nechtěl jsem poutat se k někomu jinému a co víc, nechtěl jsem poutat někoho jiného sám k sobě.

Erene, proč jsi takový? Proč si to nevzdal, jako všichni? Proč ses musel snažit a proč mi neustále dáváš tu zkurvenou naději? Proč se dobrovolně čím dál více zaplétáš do něčeho, čemu by ses měl obloukem vyhýbat a s člověkem, kterému by ses měl vyhýbat jakbysmet?

Ležím ve svém pokoji a doslova hypnotizuji strop. Proč se to muselo stát? Proč jsem takový debil? Znám Leviho a vím, že se budu akorát trápit. Vím, že homosexuály nenávidí a dal bych ruku do ohně za to, že kdyby zjistil, co jsem zač, všechny jeho sympatie ke mně se rozplynou jako na lusknutí prstu a on mne vyhodí na ulici, v tom lepším případě, samozřejmě.

Co teď?
To je otázka, která mne tíží asi nejvíce. Co budu dělat? Říct mu to nemůžu, to je jasné. Mohl bych... počkat, jestli to nepřejde? Jo, to by asi šlo. Prostě to nechám volně odplynout, jako nesplněný slib. Budu se snažit co nejméně se Leviho dotýkat, co nejméně ho pozorovat, co nejméně ho vnímat jako někoho, s kým bych rád dělal vše možné i nemožné...

Otázkou ale zůstává - půjde to?
Je možné ignorovat lásku? Je možné ignorovat pocit, který proudí celým tělem, kdykoli se člověk na danou osobu podívá? Je možné to prostě nechat být? Levi, proč jen se tohle stalo? Ne, tobě to dávat za vinu nesmím. Ty jsi se snažil nepustit si mne k tělu. Proč vlastně? Je možné, že jsi tohle tušil? Ne, to ne, ty přeci nevíš, že jsem jeden z těch, které tolik nenávidíš.

Proč jsi se ale snažil už od samého začátku? Proč jsi už od samého začátku tvrdil, že nemůžeme být přátelé? Teď jimi jsme, no ne? A nevadí to, nic se zatím neděje. Tedy, myslím...

Čas, který bych měl už dlouho věnovat spánku, ubíhá a já mám stále v hlavě jen jedno - vyděšeného Erena. Připadal mi jako duch...

Ano, správně, já, Levi Ackerman, nemůžu usnout, protože se bojím o jednoho idiotskýho spratka, který se teď nachází v pokoji na druhé straně bytu.

Měl bych toho nechat. Určitě už spí a já bych měl taky.

Opět zavřu oči, které jsem během přemýšlení otevřel, abych se mohl podvědomě podívat směrem, kde se ten ťulpas nachází. Jsem idiot. A je zničující, že se o něj bojím už jenom kvůli pitomýmu hororu. Dostal jsem ho do mnohem větší kaše a jestli se na něj přijde, nevím, jak dopadnu, jelikož tohle byl jen hloupý film. Vždyť to ani nebylo strašidelné!

Dlouze si povzdychnu. Tohle nemá cenu, takhle neusnu.

Posadím se na posteli a svěsím nohy přes okraj. Prostě tam zajdu a zkontroluju, že spí a že mu nic není. Pak se zase vrátím, jelikož on určitě spát bude, lehnu si a konečně se taky vydám do říše snů, snad už s klidnou hlavou...

Postavím se a rozejdu se, tiše, abych ho nevzbudil, směr Erenův pokoj. Před jeho dveřmi se ale zastavím.

Já to opravdu dělám! Z tohohle už se nevykecám, nikdy bych nic takového neudělal, kdyby mi na něm nezáleželo. Chovám se jak jeho matka...

Na jinou stranu, jeho matka by asi byla zodpovědnější a nepustila mu něco, z čeho je evidentně na prášky.

Fajn, takhle to udělám. Prostě ho nebudu vnímat. Vždyť to já jsem vždy ten, kdo usiluje o společně trávené chvíle! Kdybych toho nechal, Levi by si na mne ani nevzpomněl, no ne?

Nemůže to být zas tak těžké, je to přeci jen hloupý cit. Jsem silnější, než abych se rozhodoval pouze na základě emocí. Ne, teď je na čase začít konečně zase plně využívat mozek a nechat mého krásného spolubydlícího, ať si žije svůj vlastní život, ve kterém mne stejně nechce. To nebude tak těžké.

Potichu otevřu ony dveře a okamžitě se na mne upřou dva nadmíru překvapené svítící body.
Opatrně zavřu dveře a přejdu k němu, abych se ujistil, že se mi to pouze nezdálo. Ne, tohle není sen. Jak to, že v tuhle nekřesťanskou hodinu ještě nespí?

,,Levi, co tady děláš?" Dostanu ze sebe šeptem překvapeně, oči mám vytřeštěné a pusu otevřenou.

,,No, já..." fajn, uznávám, tohle jsem nedomyslel.
,,Víš, po skončení toho filmu jsi nevypadal zrovna dobře, chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku a spíš." Přiznám nakonec se sklopenou hlavou.

On se o mne bál? On? O mne? Myslím, že omdlím, tohle musí být sen! Ale krásný sen, to uznávám...

,,Jak to, že ještě nespíš?" Zeptám se a sednu si k němu, abych mu lépe rozuměl a on mně, jelikož celá naše konverzace je šeptem.

,,Nemůžu usnout." Přiznám tiše.

,,Jak to?"

Jen mlčím, jelikož tuto odpověď mu dát nemůžu.

Povzdechnu si.
,,Přísahám, že příště už s tebou na horor nekoukám.
Můžu ti nějak pomoct?"

On si myslí, že je to kvůli tomu filmu? Přiznám se, že na ten jsem vlivem svých myšlenek úplně zapomněl...
,,Zůstal bys tu se mnou?" Vyhrknu dřív, než si to stačím pořádně rozmyslet.

Pozvednu jedno obočí. Jak to jako myslí?

Fajn, jak z tohohle vybruslím? Kruci, Erene, příště nejdříve myslet a až potom mluvit, dobře?
,,Nechci tu být sám." Zkusím zalhat.
,,Nic jiného." To je lež jako věž. Jak rád bych s ním dělal spoustu, ale spoustu jiných věcí...

Nejprve chci říct ne, poté se ale ozve mé svědomí. Můžu si za to sám, to já to vymyslel a měl bych nést následky.
,,Dobře." Řeknu tedy a lehnu si k němu.
,,Dobrou." Brouknu ještě a zavřu oči.

,,Dobrou, Levi." Řeknu mu nazpět a v mysli si vrazím facku. Jo, vydržel jsem to fakt dlouho...

...

Já dneska budu zase totálně nepoužitelnej...😖
Jediné, co jsem se zmohl napsat, bylo "kapitola 21.". Ne tu kapitolu, jenom ten název...🤦‍♂️😩