Chápeš?✔️

Kapitola 18.

Od toho dne, kdy jsem Leviho potkal v autobuse uběhl měsíc. Bohužel jsem z Leviho nevytáhl nic nového, mlčí jako hrob, až je to občas krapet děsivé. No a teď stojím před jeho pokojem, v hlavě přímo skvělý nápad a už předem vím, že přemluvit ho k tomuto bude síla...

Lehce zaťukám na dveře jeho pokoje.
,,Dále", ozve se zevnitř a tak tam pomalu, opatrně vstoupím.
,,Levi?" Zeptám se tiše.

Změřím si ho pohledem.
,,Vzhledem k tvému výstupu bych soudil, že jsi se přišel zeptat na nějakou blbost a předem tušíš, že řeknu ne." Zkonstatuji.

Sakra.
,,Blbost to není."

,,Ale to druhé pravda je, že?" On nic neříká a tak si pouze povzdychnu.
,,Spusť." Pobídnu ho a promnu si kořen nosu.

,,Víš, jde o jednu takovou věc, nooo..." jak to mám podat, aby byla největší šance na úspěch.
,,Vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěl o Arminovi? Je to můj kámoš ze školy."

,,To je ten, kvůli kterému jsem sledoval tu blbost?" Zeptám se s pozvednutým obočím.

,,No, ano. Spolu s pár dalšími lidmi jsme chtěli něco podniknout a on mi řekl, že bych-"

,,Ne. Ať to není to, co si myslím, že chceš říct, Erene..." řeknu prosebně.

,,Že bych si mohl vzít někoho s sebou a mě jsi napadl ty, tak jsem se tě chtěl zeptat, jestli byses nechtěl přidat?"

,,Počkej, takže mám strávit víkend s bandou puberťáků někde bůh ví kde? Z toho mě vynech, na to nemám nervy, sílu ani chuť." Řeknu nezaujatě, jelikož jestli jsou Erenovi přátelé stejní jako Eren, nemám potřebu seznamovat se s nimi. Vždyť mě dává zabrat už jenom tenhle spratek, další poznat nechci...

,,Ale Levi, ty máš síly... A nervy taky, jinak bys mi už dávno řekl, co se s tebou děje." Oznámím mu klidně a posadím se na postel vedle něj. Nemyslím si totiž, že by se tahle konverzace nějak chýlila konci, jelikož pro mne je konec jediné - Levi řekne ano. A to se, zdá se, neblíží.
,,Prosím, bude se ti to líbit, alespoň si konečně odpočineš od té nudy tady."

,,Erene, co jsi sem přišel tak tu není "nuda" ani minutu v kuse. Já bych to docela uvítal, ovšem s tebou to nejde. Odpočívat od ní nepotřebuju." Řeknu mu s úšklebkem.

,,Ale notak, moji přátele jsou skvělí. Těší se na tebe, vážně."

,,Počkej, tys jim už slíbil že pojedu, že ano?" Zeptám se ho krapet šokovaně.

,,No... jo." Odpovím.

Protočím očima.
,,To by mě zajímalo, jak jim tedy budeš vysvětlovat mou odpověď, Erene." Zašklebím se.

,,A-ale Levi...
S tebou je to těžké, vždyť ty nechceš nikam." Poznamenám si spíš pro sebe.
,,Když pojedeš, slibuju, že se ti to bude líbit. Budou i maršmelouny. Spooousta maršmelounů. A nad ohněm, ty jsou nejlepší." Řeknu a jakoby máhodou se oblíznu.

Před dvěma týdny jsem ho čistě náhodou našel s pytlíkem maršmelounů v ruce. Zjistil jsem, že ačkoli jiné sladké moc nejí, tyto nadýchané růžové polštářky jsou jeho výraznou slabinou.

Zmetek. Tohle vytáhnout je rána pod pás.
Maršmelouny nad ohněm jsem měl naposledy tak dávno, že už si tu chuť téměř nepamatuji. Vím jen, že to bylo výborné...

,,Bude tam spousta klidu, který máš rád, ne jako tady, v rušném městě. A bude se ti to líbit, přísahám." Pokračuji, vím ale, že v tuhle chvíli už mohu říct cokoli, ale argument číslo jedna a to Leviho oblíbená pochoutka prostě vše předčí.

,,Tak fajn. Ale jenom kvůli těm maršmelounům." Řeknu po chvíli. Mizera, on ví, že bych jinak nekývl.

,,Takže platí?" Zeptám se a zazubím se.

,,Jo, platí." Vydechnu a frustrovaně vložím svůj obličej do dlaní. Už teď vím, že to bude strašné. Vždyť já tam budu hlídat partu prcků...

Ano, všichni už jsou dospělí. Ale to je Eren taky a ještě jsem neměl pocit, že by se nechoval jako dítě.

,,Budou to ty nejkrásnější čtyři dny tvého života, uvidíš!" Vyhrknu šťastně.

,,Tak počkat! Jak jako čtyři dny?!" Tohle mi ten právnický mizera jaksi neřekl!

,,No, příští týden v pátek nepůjdeme do školy. Všechny školy budou zavřené, kvůli odstávce vody, tuším. Takže jsme chtěli vyrazit ve čtvrtek po škole."

,,Ono to je už příští týden?" Vyhrknu zděšeně.
,,Já se na to potřebuju psychicky připravit a ono je to už za pár dní? To jsi mi to řekl brzy..."

,,Ale musíš uznat, že kdyby ses to dozvěděl dřív, snažil byses mě přesvědčit, že sis to rozmyslel. To budeš nejspíš tak jako tak, ale alespoň méně dní." Poznamenám vědoucně a Levi se na mne zašklebí. Ví, že mám pravdu.

,,Nezapomínej, že už jsi mi to slíbil, teď už nejde vycouvat." Prohlásím se zdviženým ukazováčkem.

,,Vážně? A to proč?"

,,No, proto, že když něco slíbíš ve svém pokoji na své posteli, nesplnit to znamená pět let neštěstí a následnou smrt!"

,,To sis vymyslel teď. Nejsem idiot." Odfrknu si.

,,Tebe nejde nachytat, to není fér." Postěžuji si.
,,Ale sliby se mají plnit."

Zmoženě vydechnu.
,,Fajn, takže ty po mně chceš, abych jel na čtyři dlouhé dny s bandou puberťáků, kteří jsou všichni jako ty, někam, kde to ansolutně neznám? Skvělé. Navíc to bude už za pár dní." Zrekapituluji si celou situaci.

,,Myslím, že jsem v háji." Zhodnotím svou aktuální pozici.
,,Proč ti vždycky na všechny tyhle blbosti kývnu?" Položím, spíš tedy řečnickou otázku, než něco, na co bych nutně potřeboval odpověď.

,,Protože mám úžasné přesvědčování schopnosti, protože se mnou rád trávíš čas a protože bys mne nechtěl nechat ve štychu. Na to mě máš až moc rád." Prohlásím sebevědomě.

,,Nějak velký ego, spratku." Zkonstatuji.

Zašklebím se. To by nebyl Levi, aby mi to nezkazil. Na jinou stranu, cokoli jiného bych od něj ani nečekal.

Bude to skvělé, to vím už teď. Užije si to, akorát už teď vím, že s tím, minimálně tedy ze začátku bude problém.

,,Erene? Jedno jsi mi ještě neřekl. Kam se vlastně jede? Předpokládal bych, že na nějakou chatu, že?" Zeptám se s pozvednutým obočím.

,,No, na chatu úplně ne." Řeknu vyhýbavě. Tuhle informaci jsem mu chtěl sdělit až jako poslední, jelikož jsem věděl, že právě ona bude největším problémem.

,,A kam tedy?"

,,Pod stan."

,,Pod stan? Co tam budeme dělat? Prosím, řekni mi, že to nebude chození s krosnami a stany..." Tyhle akce nenávidím, jednou mne na ní vytáhl ON a i přes to, že se s ním skvěle trávil čas, bylo to strašné. Nesnáším tyhle dlouhé pochody.

,,Ne, to ne. Neboj, tak špatné to není." Řeknu a musím se sám pro sebe zašklebit, jelikož se Levi na malý moment zatváří, že si oddychl.

,,Pojedeme na vodu." Vybalím konečně a Levi v ten moment vypadá, že to s ním sekne.