Vstoupím do soudní síně, ruce spoutané a za mnou pochodují ti strážníci, za pasem mají samosebou připravené zbraně. Jo, jakožto oběť jsem hodně nebezpečný, pomyslím si sarkasticky a zašklebím se, načež se pár přítomných zašklebí nazpět. Jsou mi ale ukradení, já mezi všemi těmi lidmi hledám jen a pouze jednoho- toho hnědovlasého spratka se smaragdovýma očima a zářivých úsměvem...
Rozhlížím se, jak mohu, po nějaké chvíli ale uznám, že je to zbytečné. Není tu.
Jeden z policistů mne ne zrovna jemně zatlačí na židli a já se proto posadím. Znovu se rozhlédnu kolem ve snaze zhodnotit celou situaci. Celému sálu trůní velký stůl, za nímž sedí ne zrovna příjemně se tvářící soudce, zjevně už v letech. Na druhé straně je můj strýc Kenny a část lidí, jež na mě páchali všechna ta zvěrstva, zdaleka ale nejsou všichni. Kenny mi věnuje nadřazený úšklebek. Chápu ho, už teď ví, jak soud dopadne. Což o to, já to vím taky.
Soudce započne celé toto jednání. První samozřejmě okecává celou věc, moc pozornosti mu nevěnuji, jelikož vím, jak to bylo a poslouchat všechny ty hlouposti, které si Kenny navymyslel, se mi opravdu nechce. Mému právníkovi je evidentně můj osud úplně ukradený, takže na většinu otázek, i přes to, že zná všechna fakta, odpovídá tak, aby nemusel moc přemýšlet. Všechno to chodí tak nějak mimo mne, všechno to tak nějak nevnímám. Jsou to samé lži, nic víc. Kenny lže, policie lže, dokonce i můj právník lže. A není to zrovna v můj prospěch.
,,Kenny Ackermane, mohl byste nám říci, co se dělo z vašeho pohledu?" zeptá se soudce a Kenny kývne.
,,Vážený soude, stalo se to takto. Víte, kdysi jsem měl milou, hodnou sestru a skvělý život. Pak si mne ale odchytila určitá partička. Bylo to strašné, co vše na mně dělali, příšerné."
Většina lidí mu věnuje soucitný pohled a já protočím očima.
,,A ten nejhorší, který to celé vedl, ten jednoho dne vztáhl ruku na mou milou sestru a znásilnil ji. A udělal jí, zde přítomného, Leviho Ackermana."
Část lidí zalapá po dechu. Pitomci...
,,Choval se k ní příšerně, chudák Kuchel. Jednou se ale při vaření stala nehoda. Potřebovala nakrájet maso, v ruce proto měla nůž a svého přítele, Leviho otce, si tehdy nevšimla. Bohužel tomu můj synovec musel přihlížet... Nezvládl to a zemřel. Bylo mi ho tehdy tolik líto, vážený soude. Ovšem Levi lítost nepotřeboval. Pro otce netruchlil a na matku... na tu si vymyslel strašlivou lež, která ji dostala do vězení, to ji dohnalo k sebevraždě. Bylo to děsivé, příšerné..."
,,Tak to nebylo!" zakřičím, v tu chvíli se mi ale u hlavy objeví pistole. Směšné, tenhle systém je směšný.
,,Pane Ackermane, váš čas ještě přijde!" napomene mne soudce a já ho probodnu pohledem, poté i Kennyho. Ten ovšem pokračuje, jako by se nechumelilo.
,,Zjistili jsme, že je z toho psychicky v nepořádku. Jeho hlava si, zřejmě kvůli té spoustě krve, vytvářela směšné a nereálné obrazy a vzpomínky. Proto možná tak směšně obvinil svou matku, proto si teď vymýšlí toto se znásilňováním. Vždy jsem ho miloval, slavný soude, i přes tuto jeho poruchu. Proto ani nevíte," hraně vzlykne a po tváři mu sjede slza, ,,Jak moc mne toto obvinění mrzí..." to už se rozbrečí naplno, právník mu podá kapesník, soudce pokývá soucitně hlavou a většina přítomných mu věnuje smutný a chápavý pohled, ti zbylí probodnou pohledem mne.
,,Všechny nás to mrzí, pane Ackermane. Jste strýc, jakého si může každé dítě přát," řekne jeho právník a davem se rozlehne uznalé bručení.
,,Nemusí," odfrknu si a opět cítím tu hloupou pistoli. Tento svět je tak hloupý, tak nespravedlivý...
,,Levi Ackermane, řekněte nám prosím svou verzi," pobídne mne soudce a já vstanu.
,,Pane soudce, jak moc má smysl cokoli říkat? Vy mi nevěříte, ostatní mi také nevěří a to jsem ještě neřekl nic. Sami jste viděli, co se se mnou dělo, máte to vyfocené a přesto se na to nehledí. Jaký smysl má spravedlnost v tomto světě, když je lidem v něm naprosto ukradená?" zeptám se a a davem to zašumí rozhořčením, překvapením.
,,Odpovídejte laskavě na mé otázky, ne na vaše vlastní," napomene mne a já se zašklebím.
,,Pokud ale tolik toužíte po odpovědi, na fotografii je muž, jenž, jak váš strýc uvedl před chvílí, zneužil jeho důvěru. Ano, on vás znásilnil, ale váš strýc nikoli. Proto chceme slyšet vaši verzi na toto," vysvětlí znuděně.
,,Dobře, řeknu vám pravdu, když po ní tak toužíte, přestože si všichni myslíte, že to bude lež. Není to tak srdceryvný příběh, jak vyprávěl Kenny, ale pravda není vždy skvělá. Jak sám můj strýc řekl, znásilňovali ho, souhlasím. Můj otec znásilnil mou matku, s tím souhlasím taky. Ale dál už jsou to všechno lži. On se k ní choval dobře, on ji doopravdy miloval. A miloval i mne. Nikdo to nejspíš nechápete, ale v něm ta chyba nebyla. Alespoň po mém narození už ne. Proč myslíte, že chtěl žít s těhotnou holkou? Proč ji nenechal být? Protože pro něj byla důležitá!"
,,Mohl byste to zkrátit?" požádá mne můj vlastní právník a já si proto povzdechnu.
,,Ona ho zabila. Nic nevařila, vždyť se to stalo pozdě v noci když se vracel z hospody! Celých těch pět let mu dělala celibát, měl novou odvahu a chtěl jí "dokázat svou lásku." To, že mi jeho smrt nevadila, není pravda! Mrzelo mne to, protože byl jediný z mé rodiny, komu šlo doopravdy o mě! Pro koho jsem nebyl vzduch nebo šukací panenka!" A zase hlaveň pistole u hlavy.
,,Mohl byste se laskavě vyjadřovat lépe? Jste u soudu!" napomene mne ten policista a soudce kývne.
,,Nic jsem si nevymyslel a nic se mnou není. Lidi, probere se! To mu vážně věříte, jenom proto, že má moc a peníze? To mne opravdu odsoudíte jen na základě slov druhých?
Tenhle svět je zkažený. Vlastně se ani tolik nelišíme od psů. Hlavním cílem je hrabat a hrabat, stále další a další peníze. Svou hlavu máme ale stejnak poslouchám příkazy někoho, kdo ve výsledku vůbec nemusí být tak skvělý, jak se zdá. Žereme, plníme příkazy a čekáme na přízeň pána. A z tohoto důvodu mě nikdy nemůžete pochopit. Protože já, narozdíl od vás, psi nerad," řeknu s klidem, vzápětí mi ale přistane facka. Vsadil bych se, že toto se u soudu nesmí, ale to je fuk. Bude hůř...
Soudce poklepe tou svou směšnou paličkou a vyžádá si ticho. Následuje dlouhý proslov Kennyho právníka, výslech jeho svědků a poté, od toho mého, krátké:
,,Nemáme k tomuto co dodat."
,,Nenávidím to. Tu lenost, ten nezájem. Posíláte nevinného člověka na trest a nezajímáte se o to, co se doopravdy děje. Pohrdám vámi, neznáte nic než své vlastní pohodlí a lži. Pohrdám vaší nesmyslnou hrdostí," řeknu tiše, přesto mne ale slyšeli všichni. Další facka, mě je to ale fuk. Už mi na ničem nezáleží. Eren nepřišel a někdy v ten moment to šlo tak krásně do kytek.
,,V tom případě, vážení přítomní, vyslechněte si rozsudek. Ve věci zde přítomného Leviho Ackermana a Kennyho Ackermana, soud rozhodl takto-"
,,Námitka!" rozlehne se soudní síní nádherným, lehce zadýchaným hlasem a já nemohu jinak než s otevřenou pusou koukat do nádherných smaragdových očí toho nejúžasnějšího spratka všech dob...
...
Jen krátké info z mé strany:
Už vím, kolik bude mít příběh kapitol. Nakonec se to celé přeci jen vejde do mého úplně prvního tipu, částí bude 56 a Epilog. Omlouvám se za zmatky, toto už je konečné číslo...😅
ČTEŠ
Chápeš?✔️
Fanfiction,,Proč je tak moc nenávidíš? Lidé trpí a to jen kvůli tomu, že je někdo nenávidí. Proč to všechno děláš?" Zeptám se smutně. ,,Víš, Erene, než začneš soudit, měl bys znát pohled na situaci ze všech stran. Ano, lidé trpí, protože jsou nenáviděni. Ale...
