Chápeš?✔️

Kapitola 29.

Naložím s Leviho pomocí do loďky poslední barel a nastoupím. Myslím, že vyrazíme napřed. Ostatní jsou totiž krapet... no, abych to řekl slušně, mají kocovinu jak kráva a jsou rádi, že jsou rádi. Dnes ale budou muset vyrazit taky, už tak máme zpoždění jak hrom a obědová pauza se bude muset zkrátit na méně, než pět minut, pokud tedy vůbec nějaká bude.
,,Dámy mají přednost," oplatím mu jeho slova ze včerejška a on mne sjede mrazivým pohledem. Je fascinující, že právě on byl včera jeden z těch, kteří v noci pomalu nevěděli, čí jsou, a teď se zdá, že je na tom ze všech nejlépe. Buď je to dobrý herec a nebo ho kocovina opustila překvapivě rychle, tak jak tak má sakra štěstí.

Rozhodnu se jeho narážku na naši konverzaci prostě přejít. Je to zvláštní, ze začátku, když se ke mně Eren nastěhoval, koktal a styděl se téměř neustále. Myslím, že ho kazím. Ať je to ale jakkoli, pokud si z něj vypěstuji druhou verzi mě samotného, alespoň tedy škodolibou povahou, bude to síla...

Ne, on je fajn takový, jaký je. Takový nevinný, impulsivní...
Nad čím to kruci přemýšlím? Jak jako nevinný? Možná myšlenkami? No, pochybuji, že by zrovna on ještě nebyl panic. Myslím, že i jeho myšlenky jsou tedy takové "svatouškovské"...

Ale vždyť je to puberťák.
Levi, ty jsi génius. Je to teenager a ty si myslíš, že mu v hlavě nekolují všemožné scénáře? Co třeba... co třeba o někom z jeho okolí? Co třeba o té černovlasé s ledovým pohledem? Nebo o té malé blondýnce?

Zatřesu hlavou, abych Rozehnal všechny tyhle nápady.
Nechápu, nad čím to přemýšlím, je to devatenáctiletej spratek a dostal se mi do bytu, do života, do myšlenek... Měl bych ho alespoň ve své hlavě nechat být, když už se mi to nepovedlo v realitě.

,,Levi?" upozorním na sebe opatrně. Už hodnou chvíli mu držím tu hloupou loďku a on tu stojí a kouká někam do prázdna. Nejspíš proplouvá mezi svými myšlenkami, já ho ale, ačkoli bych moc rád věděl, nad čím přemýšlel, potřebuji tady v realitě.

,,A-ano?" A jo, my jsme stále tady.
,,Jo, už jdu," řeknu jen a nastoupím.

Chvíli pádluji a stejně jako Levi se tak nějak věnuji svým myšlenkách. Najednou se mi to ale začne zdát nějaké... náročnější. Musím do toho dávat více síly a pohybujeme se pomaleji. Jak to...
Můj pohled mi v tu chvíli spočine na Levim, kterému se povedlo lehnout si tak, aby mu paprsky slunce opalovaly tvář. Vypadá nádherně, o tom žádná, ovšem jeho pádlo je položené na dně loďky a vypadá, že není používáno už delší dobu.
,,Ehm..." upozorním na sebe a pozvednu obočí.

Líně ho sjedu pohledem a opět se uvelebím.
,,Měl jsi pravdu, plavení se na kánoích je super," poznamenám a zavřu oči, aby mi do nich nesvítilo.

,,To je sice skvělé, ale neměl bys náhodou pádlovat se mnou?" zeptám se s přimhouřenýma očima. Mizera...

,,Hmm... Ty to zvládneš," rozhodnu zamyšleně. Takové krásné líné odpoledne, co víc si přát? Chudák Eren...

Dlouze si povzdechnu. A já myslel, že z nás dvou jsem ten nezodpovědný já...

,,V tomhle horku bych pádlovat nechtěl," rýpnu si ještě. Kdybych měl otevřené oči, s největší pravděpodobností bych viděl, jak se v těch Erenových po téhle poznámce zablesklo.
Má rozpálená kůže, kterou jsem ještě před chvílemi vystavoval slunci se totiž v mžiku setká s ledovou vodou. Vyhrabu se nad hladinu.
,,Ty idiote! Pitomče! Co to sakra děláš?" prskám a můj drahý spolubydlící se rozesměje.

Ten pohled je k nezaplacení.
,,Musíme pochytat ty barely, Levi. Musíme zareagovat zodpovědně a pohotově." rýpnu si a i s věcmi a loďku se snažím doplavat ke břehu.

,,Pff, kdo náš asi vyklopil... ještě si dovolovat mi vykládat o zodpovědnosti..." brblám, přesto ale dělám, co mi řekl.
Když už oba sedíme na břehu, otočím k němu svůj pohled a probodnu ho jím.
,,Spratku..." odfrknu si ještě.

,,No co, říkal jsi, že bys v tomhle horku nechtěl pádlovat. Teď už ti takové horko není, ne? Takže jsem ti vlastně pomohl, když nad tím tak přemýšlím. Mám to u tebe," řeknu zamyšleně.

,,Ts, to určitě," odvětím nejdříve, pak to ale přehodnotím.
,,A vlastně proč ne. Máš to u mě. Já ti někdy prokážu podobnou službu, jako ty mě. Třeba až ti někdy ve spánku bude horko..."

K tomuto radši nic nedodávám, jelikož když Levimu odporujete, většinou je pak ještě větší šance, že to tak udělá. A já docela věřím, že by byl schopný na mne ve spaní vylít klidně celé akvárko i s rybičkami, takže ho radši nebudu dál moc pokoušet. Nezbývá než doufat, že na to zapomene, což moc pravděpodobné není, jelikož on si pamatuje snad úplně vše. Že by mi to prominul, v to také nemá cenu doufat, jelikož to bych se k němu musel chovat vážně dobře, což nejspíš také zahrnuje nenutil ho trávit se mnou čas, což se mi nepovede. Vyhlídky krásné, co dodat.

,,Tak jdeme na ten zbytek cesty?" zeptám se, jelikož se Eren začíná zdát, že se myšlenkami nachází všude, jen ne teď a tady v tomto světě.

Po chvíli už jsme zase na řece, tentokrát už ale opalování neopakuji, jelikož nemám zájem o další nechtěné koupání. Však já se mu ještě pomstím, ať si nemyslí, že tohle zůstane bez odezvy.

,,Erene?" upozorním na sebe, jelikož mne to ticho kolem už nudí.

,,Ano?"

,,Líbí se ti tu někdo?" zeptám se na první věc, co mne napadne, tedy na to, nad čím jsem přemýšlel před vyplutím a vlastně i při tom opalování.

,,C-cože?" vyhrknu překvapeně a zaskočeně, přičemž na něj vytřeštím oči, div mi nevypadnou z důlků. Prosím, že nic netuší, prosím...

,,Takže ano?" zeptám se s úšklebkem.
,,Já bych to tipoval buď na tu malou blondýnku, nebo na tu černovlasou s červenou šálou," řeknu zamyšleně.

Kdyby tak Levi věděl, jak velký kámen, co kámen, jak velký balvan mi právě spadl ze srdce. Pak si ale uvědomím plný význam jeho slov.
,,Mikasa nebo Historia? Jen to ne..." řeknu zděšeně.
,,Tedy, jsou to fajn holky, o tom žádná, ale Mikasu beru spíš jako sestru a s Historiou jsem se nikdy zas tolik nebavil," řeknu jistě. Pak si ale vzpomenu na tu včerejší noc. Bere i Mikasa mne tak, jak já jí? Doufám, že ano, nerad bych jí ubližoval, ale jsem na kluky. Lépe, jsem na Leviho...

Mírně se pousměji. Ten úsměv mi však zmrzne na rtech, když si uvědomím, co jsem měl v ten moment chuť vyslovit. Co jsem měl přímo na jazyku, naštěstí to tam ale také zůstalo.
"To je dobře..."