Celé odpoledne už proběhne v klidu a dokonce i bez nechtěného koupání v řece. Stavění stanu se tentokrát také podaří bez jakéhokoli problému a nastane večer, s ním spojený i táborák.
Mikasa, stejně jako včera už rozdělala oheň a já se rozhlédnu po všech těch spratcích kolem. Až na dva, Jeana a Connieho není nikdo zas tak opilý, aby nevnímal, co dělá. Samozřejmě už ale mají všichni v krvi nějaký ten alkohol od obědové pauzy, až na mne a Erena, jelikož jsme na to tak nějak neměli čas.
Změřím si toho hnědovlasýho spratka, sedícího vedle mne, pohledem. V ruce drží láhev něčeho a nalévá si to do kelímku, u toho se samosebou vesele zubí.
,,Jestli ti bude ráno blbě, ne že se pozvracíš do stanu." Oznámím mu, jelikož už si ten alkohol nalévá potřetí.
,,Rozkaz!" Zažertuji a Levi protočí očima. Netuším, co za alkohol to je, ale chutná mi to. Pije to i Jean a Mikasa, takže to asi otrávené nebude. Tedy, nedivil bych se, kdyby tu chtěl někdo otrávit Jeana, ale na Mikasu by si, myslím, netroufli.
,,Dej si -škyt- dej si taky!" Slyším najednou a je mi do ruky vražen kelímek.
,,Nemám zájem mít zítra kocovinu." Řeknu s klidem a chci kelímek vrátit, ten, kdo mi ho vrazil už je ale dávno pryč.
,,Erene, chceš další?" Zeptám se a podám mu to.
Přičichnu si k tekutině v jeho kelímku.
,,Fuj, tohle já nepiju." Řeknu mu.
,,Na mně je to moc hořký." Odůvodním své odmítnutí.
Trochu se napiju. Není to zlé, chutná mi to, ale alkohol stejně nechci. Odložím pití vedle sebe na lavičku.
,,Taky ti to nechutná, co? Nedivím se, tohle z nás pije jenom Ymir..."
,,Ne, chutná mi to, ale pít nechci."
,,To je blbost. Jestli ti to chutná, dej si. Ymir to stejně sama nevypije a je hloupost cokoli vylévat." Řeknu s úsměvem.
,,Jeden kelímek ti neublíží." Podotknu ještě.
Nedůvěřivě si tekutinu prohlédnu, poté ale pokrčím rameny. Má pravdu, taková troška mne nezabije, co by se tak mohlo stát?
,,Levííí?" Slyším, jak někdo protáhne mé jméno. Mám v sobě už téměř dvě třetiny kelímku a tak, místo abych toho spratka ignoroval, otočím se za původcem hlasu.
,,Ano?" Kdo jiný to mohl být, než koňský ksicht, že?
,,Levísku, mám otá- škyt- otázečku!" Řekne Jean a zvedne ukazováček, asi aby tomu dodal na vážnosti. Už je vážně plně pod parou, je to na něm poznat. Jé, tomu bude zítra blbě...
,,Už ti někdo natrhl prdelku, nebo jsi ještě panic?"
Ačkoli je kolem spousta hluku, Jeanův dotaz jsem slyšel zřetelně a jasně. Otočím se jejich směrem, to už je ale Levi na nohou a drží ho pod krkem. Nezmůžu se na nic, zvládám jen sedět a pozorovat dění před sebou.
Přirazím ho k jednomu ze stromů a vrazím mu pěstí.
,,Já. Nejsem. Buzerant." Odsekávám slova, před očima mám rudo.
,,Tohle. Už. Nikdy. Nikdy! Neřekneš! Rozumíš?!"
,,Levi!" Vykřiknu když už se napřahuje k další ráně.
,,Dost!"
Hlas mého spolubydlícího jako by mne probral z transu. Odstoupím od toho kluka a prohlédnu si ho. Nic extra s ním není, zítra bude mít maximálně monokl.
Přeběhnu k němu a starostlivě si ho prohlédnu.
,,Jsi v pořádku, Levi?"
,,Já? Spíš on, jestli je v pořádku. A myslím, že je." Řeknu s úšklebkem a vrátím se k ohni, kde do sebe kopnu zbytek skleničky a naliju si další, ta následuje tu první.
Dělá mi starosti. Ne Jean, ten je mi fuk a krom toho si to podle toho slizkého tónu, kterým k mému Levíčkovi mluvil, zasloužil, jde mi ale o Leviho. Muselo ho to hodně rozhodit, nalil si další pití a vypadá, že ho všechny zábrany typu "dnes večer nepiju" opustily.
Posadím se vedle něj a sleduji, jak se svaly v jeho obličeji díky přísunu alkoholu pomalu uvolňují.
_________
,,Erene?" Osloví mne Mikasa sedící vedle mne. Od začátku našeho táboráku už uplynulo pár hodin, je něco po půlnoci a většina lidí vypadá, že má v krvi víc alkoholu, než krve. Ona ale zatím vypadá rekativně při smyslech, takže dobrý.
,,Ano, Mik?" Řeknu a podívám se na ni se zájmem, co mi chce povědět. Hned jak se k ní ale otočím, ucítím na svých rtech ty její.
Vytřeštím oči a chci se do ní odtáhnout, ona mne však drží pevně a snaží se prohloubit polibek.
Najednou se kolem mého pasu obmotají dvě silné ruce a já se od ní konečně odtrhnu.
,,Co to sakra děláš?!" Vyjeknu a pak se otočím, abych viděl, kdo mi to pomohl.
,,To je můj Erenek! Najdi si svýho." Řeknu, stále ho objímajíce a uraženě našpulím rty.
Myslím, že to se mnou sekne.
,,C-cože?" Vykoktám a cítím se ještě překvapeněji, než když mne Mikasa políbila.
,,Ty nejsi můj?" Zeptám se zklamaně, smutně a jako malým dětem se mi začne třást spodní ret.
,,Kolik jsi toho vypil?" Zeptám se s úšklebkem a pozvednutým obočím. A pak že já budu ten, komu bude zítra špatně...
,,Mali-škyt-maličko!" Vyhrknu a palcem a ukazováčkem ukážu, jak malinko to bylo.
,,Jasně..." pokývu ironicky hlavou.
,,Neodpověděl -škyt- jsi!" Obvidím ho a zamračím se.
,,Jsi můj a můj a můj Erenek?"
V tu chvíli zrudnu a mám pocit, že snad úplně všude.
,,Jo, jsem tvůj Erenek." Bože, že si to nebude pamatovat...
,,A já jsem tvůj Levíček, ale pššš, nesmíme to říct Erenovi!" Řeknu tiše a přiložím si ukazováček ke rtům.
,,Proč?" Podivím se překvapeně.
,,Protože nechceme, aby byl smutný jako Farlan."
,,Cože? Kdo je Farlan?"
,,Pššš, Farlane, nezkoušej mě už!" Vyhrknu a svezu se mu hlavou do klína.
Cože? Jako vážně? Takže já jsem teď pro něj Farlan? Na to se ho ráno zeptám...
S trochou námahy vstanu a vytáhnu za ruku na nohy i Farlana.
,,Pojď!" Rozkážu a poodejdu trochu dál ode všech.
,,Kam mě to vedeš, Levi?" Fajn, tohle jeho opilé já mě začíná trochu děsit...
,,Jdeme tancovat!" Vykrknu.
,,Tancovat? Vždyť nehraje hudba! A já neumím tancovat. A..."
,,Nech toho, Farlane. Tancuješ skvěle a já s tebou teď budu tancovat taky! Buď rád, chci ti splnit to přání." Řeknu klidně a chytím ho kolem ramen.
,,Měl bys jít spát, Levi." Podotknu a on razantně zavrtí hlavou.
,,Nejdřív chci tancovat." Zaprotestuji a Farlan si povzdychne.
,,Dobře, nejdřív si zatancujem, ale pak jdeš spát!" Rozhodnu a on přikývne.
Pamatuju si, že tancoval o mnohem líp. Zhoršil se, je na tom možná tak stejně, jako já.
Když skončíme, chytím ho do náruče a on zvláštně vyjekne.
,,Co to děláš, kruci?!" Vykřiknu a snažím se dostat se z jeho náručí.
,,Ššš, jdeme spinkat. Nesu si svojí princeznu."
Navzdory tomu, že z něj mluví jen a pouze alkohol, opět zrudnu. Nechám se tedy donést do stanu a tam zalezeme každý do svého spacáku.
,,Dobrou, Levi." Zašeptám.
Nasáčkuju se k němu a co nejpevněji ho obejmu.
,,Dobrou, princezno." Oplatím mu a usnu, ještě předtím ale stihnu zaregistrovat, jak se dvě ruce obmotávají nazpět kolem mého pasu a přitiskávají si mne tak ještě blíže k sobě.
...
Opilý Levi je super...😈😂
Akorát myslím, že ho, chudáka, bude ráno pěkně bolet hlava.🤦♂️😅🤔
ČTEŠ
Chápeš?✔️
Fanfiction,,Proč je tak moc nenávidíš? Lidé trpí a to jen kvůli tomu, že je někdo nenávidí. Proč to všechno děláš?" Zeptám se smutně. ,,Víš, Erene, než začneš soudit, měl bys znát pohled na situaci ze všech stran. Ano, lidé trpí, protože jsou nenáviděni. Ale...
