Chápeš?✔️

Kapitola 30.

Sedím a zírám do plamenů. Zítra se jede domů, je poslední den našeho výletu. Je to zvláštní, když jsme sem vyjeli, už od samého začátku jsem se těšil na konec, ale ono to nebylo tak zlé. Ba naopak.
,,Tak na brzký zopakování, ne?" zakřičí Connie a všichni pozvednou svůj alkohol.

,,Levi, kde máš..."

,,Opovaž se znovu říct, že mne jedna sklenička nezabije. Nejsem idiot, Erene," řeknu s úšklebkem a on protočí očima.
,,Na brzký zopakování!" přitakají i ostatní a napijí se. Poté už se opět rozběhne diskuze o všem možném.

,,Mikaso?" otočím se na dívku, která sedí vedle mne. Od té včerejší noci se mi vyhýbá. Mám dojem, že u ní už jsem neměl takové štěstí, jako u Leviho. Nezapomněla.
,,Mik, ten včerejšek..."
,,Promiň, Erene, byla to moje chyba," řekne tiše.
,,V pořádku, já jen, aby ses tím netrápila. Najde se spousta skvělých lidí, ale nám dvěma by to nefungovalo, víš?" mluvím tiše, koukám jí u toho do očí. Ona pouze přikývne.
,,Takže přátelé?" zeptám se s úsměvem. Ona se na mne také usměje a obejme mne, tentokrát bez jakéhokoli úmyslu, nic. Prostě obětí, přátelské a milé. Na to Leviho ale nic nemá...

Cítím se nádherně.
Z jedné strany vedle sedí Levi, z druhé Mikasa, stejně, jako ten první den. Všude kolem jsou moji přátelé, které mám rád. Pokud se jedná o Jeana, má hezkého monokla, takže jsem mu nějak odpustil a rozhodl se ho tolerovat. Dokonce se mi omluvil. Dřevo praská a jediným zdrojem světla jsou ony nádherné plameny, kolem kterých sedíme v kruhu na kládách, které jsme sem přitáhli. Nad námi je inkoustová obloha, nebe poseté miliardami zářivých hvězd, jimž kraluje nádherný, obrovský měsíc. Mezi námi je přátelská atmosféra, nenucená konverzace a pouto, jaké k sobě navzájem máme. Takovéhle chvíle jsou jedněmi z nejkrásnějších momentů, jaké může člověk zažít a já jsem neskutečně rád, že to zažívám právě s těmito lidmi, po boku s Levim.

,,Armine?" oslovím blonďáčka sedícího vedle mne. Ano, sedíme stejně, jako ten první den. Vlastně to takhle bylo i včera.
,,Ano, Levi?" reaguje s úsměvem.
,,Nechtěl byses jít na chvíli projít?" zeptám se, jako ve čtrvtek on mne a Armin kývne, jelikož tuší, že mám zřejmě něco na srdci.

Zvednu se.
Eren na mne upře své smaragdové oči. Celá tahle situace je jedno velké klišé, já se ale tentokrát usměji a promluvím:
,,Za chvíli jsme zpět." Poté se k němu nakloním a zašeptám:
,,Potřebuji mu jen něco říct, neboj." On kývne a také se trochu usměje.

Počkám. Věřím mu. Celý tento výlet nás sblížil, a to dost. Zase vím o kousek víc z jeho minulosti a získal jsem další naději. Také mám spoustu nových, nádherných vzpomínek. Zajímalo by mě, jestli bude někdy možnost říct Levimu, co všechno mi říkal, když byl opilý. Byl hodně pod parou, vypil toho opravdu moc, ale když je člověk opilý, dělá věci, které vždy dělat chtěl, ne?

,,Co potřebuješ, Levi?" zeptá se tiše, když už jsme tak daleko, aby nás nikdo neslyšel.
,,Víš, já... chtěl jsem ti poděkovat," dostanu ze sebe po chvíli.
,,Za co?" podiví se blonďák.
,,Že jsi mi řekl, ať to tu zkusím. Že jsi mi vysvětlil Erenovo chování. Bez tebe bych byl ztracený a hlavně bych si to nikdy tolik neužil. Děkuju," řeknu upřímně a v Arminových očích se zablýskne.
,,Jsi fajn, Levi. Snad se ještě někdy uvidíme," řekne a já přikývnu.
,,Snad..." poté se ale rozhodnu změnit téma:
,,Jak jsi si to celé užil ty?"
,,Skvěle. Ovšem občas jsem měl chuť něčím Erena praštit," zavzpomíná a já pozvednu obočí.
,,Proč?" zeptám se.
,,Kvůli tomu, jak občas vyvádí, jen proto, že ti není schopen konečně říct..." v tu chvíli se zarazí a celý zbledne.
,,Co mi není schopen říct?" chytím ho za slovo.
,,Je tu něco, co mi všichni tajíte? A nemyslete si, že jsem si nevšiml, jak se smějete, když jsem někde s Erenem..." podotknu a Armin se zdá ještě více nervózní.
,,Já ti to nemůžu říct, Levi. Prosím, nechtěj to po mně," zaprosí a já, snad ze zvyku, protočím očima.
,,Dobře, zeptám se tedy na něco jiného. Dozvím se to někdy? Nebo to bude tajemstvím navždy?" Je zvláštní, že zrovna já jsem teď ten, kdo nic neví. Jako by se má a Erenova role obrátily, ovšem to, o co jde Erenovi, nemůže nijak ublížit mně. Tedy, minimálně mne nic takového nenapadá.
Tentokrát se Armin usměje.
,,Ano, jednou ano. A jestli ne z jeho dobré vůle, přesvědčíme ho my s Mikasou," přitaká.
,,Už bychom se možná měli vrátit, Eren se bude bát," řekne zamyšleně a já kývnu, když už se před námi ale objeví záře ohně, naposledy se otočím a podívám se do očí blonďáka vedle sebe. Ještě jednou mu tiše poděkuji. Nevím, proč to pro mne udělal, ale lidí, jako on moc není. Co tak vím, byl takový on, Farlan a Eren... ovšem ti poslední dva měli a mají ještě něco, co Armin nemá. Jistou schopnost vytahovat ze mne informace a hlavně mě uvrtávat do šílených nápadů, se kterými už od začátku nesouhlasím.

Dojdu vedle Erena a ten na mne zamává pytlíkem mých oblíbených marshmellows. A já myslel, že už jsem je stihl sníst...

,,Podívej!" vyhrknu pyšně, jelikož se mi tento pytlík podařilo uchránit, takže zbyl na dnešek. Při odjezdu jsem vážně nečekal, že tu zásobu dokáže Levi spořádat, přísahám, že bych to do něj nikdy dříve neřekl.

,,Děkuju," řeknu s úsměvem a vezmu si je od něj. Jo, celé mi to za to stálo. A ne jen kvůli mým milovaným nadýchaným polštářkům...

,,O čem jste mluvili?" pokouším se sondovat, Levi mne ale spraží pohledem a já proto tipuji, že se nic moc nového nedozvím.

,,Nemusíš vědět úplně vše, Erene," poznamenám s úšklebkem a on v ten moment vyvoří něco, co se tak věrohodně podobá mému ledovému pohledu, až mi skoro přejede mráz po zádech.

,,Úplně vše ne. Ale ty, pokud jsi nezapomněl, mi nechceš říct vůbec nic," podotknu ublíženě.

,,Možná, ovšem ty jsi ze mne už tak vytáhl víc věcí, než se kdy povedlo Erwinovi a to ho znám už opravdu dlouho, takže nemáš co říkat, spratku," zakončím náš rozhovor a Eren s úsměvem protočí očima.
Jo, bude mi to tu chybět.