Kraj losů a zlata (přepis)

3. Lovecká hra temnosrsti | kapitola dvacátá první

Vzbudil se před obědem. Kellin se postaral o jeho oděv, který tiše položil na opěrku gauče a ustoupil.

Cole, jakmile zachytil jeho přítomnost, nabral vědomí z polospánku. Něco málo přes osm hodin bdít se zdálo v pořádku – ale Cole cítil, jak mu pulzují oči únavou; byl totiž stále ve střehu.

Nemohl v klidu spát, když si je plně vědom přítomnosti mlsných šelem. Všude.

Nahmatal pod polštář a našel svůj telefon. Normálně s ním nesdílí lože, ale situace se extrémně změnila. Vibrace, které přístroj vydává, nejsou vůči jeho tělu kladné, ale byla to jediná malá útěcha, kdyby se něco stalo. Nikomu by nevolal, to ne; spíš by přístroj použil jako první možnou zbraň. Kus kovu umí udělat paseku – na odvrácení pozornosti dokonalá věc.

Zjistil, že má jednu přijatou zprávu. Od matky.

Psala: Můžu ti zavolat, zlatíčko? Jak se máš? Všechno v pořádku?

Cole se rozhodl ji ignorovat. Od sňatku si na ni ani nevzpomněl; jako by Johanna byla jen vzdálená kamarádka, nikoli matka.

I tělo měl rozbolavělé, možná ze včerejší akce, kdy utíkal, aby si zachránil kožich. Jako člověk s losí duší by měl být fyzicky vytrénovaný, ale tady se nehrálo na kondici jako spíš na psychiku. Možná něco prodělal, aniž by si to přiznal.

„Rodina se v tuto dobu chystá na oběd," řekl mu ode dveří Kellin. Stál vzpřímeně, s rukama za zády a bradou lehce zdviženou. Pohled jeho zlatých očí byl k nevydržení, proto los uhnul. Kellin musel být také lovcem, který nedá na maso a bílkoviny dopustit.

Coleovy svaly nabraly na hmotnosti, když se lokty opřel o kolena; záda se napružila nad vahou zvířecích svalů. Kudrliny mu postupně padaly do čela s čirou elegancí padajícího snížku. Oči měl přivřené kvůli světlu, které jej dráždilo; nevyspal se dobře.

Pak se narovnal, vysvlékl si světle hnědý kabát ze sňatku, který si musel v noci zapnout, aby nebyla vidět jizva po broku. Spal v něm a byl dost nepohodlný.

Proto uvítal nový a čistý oděv, ke kterému následně čichl. Překvapilo ho, že byl spíše cítit po aviváži než po panteřině.

Na jednu stranu to bylo příjemné, ale uvědomoval si skutečnou realitu. Kde je a v jaké situaci.

„Potřebujete ještě něco, Pendragone?" zeptal se Kellin.

Cole se otočil směrem k němu. Připomínal nepřítele, který analyzuje Kellinovy záměry, schopnosti, díky kterým by případně mohl vyhrát.

„Ticho," odpověděl stručně los.

Kellin jeho slovům rozuměl; přikývl, otevřel dveře a vyšel na chodbu, ale neodešel – jen před nimi stál, což Cole slyšel.

Většina lidí by se urazila nad jeho chladností a stručností bez hlubokých výzev. Ale Kellin byl zvláštní tím, že jednal tak, jak si ho ostatní představovali mít – takovou loutkovou hračku, která je mečem, štítem. Měl ten bělovlasý muž i nějaké své myšlenkové nástroje? Nebo byl jen posluchačem rozkazů?

Protřepal si zplihlé kudrliny a pevně zavřel oči, aby ucítil, jak moc je vysílený. Tou silou je probudí, ačkoli pálely tak, aby si jich Cole všímal a dal jim prostor se vyspat.

Jenže to nešlo.

Byl na území, které neznal, v obklopení šelem, jejichž útočné manévry mohly dorazit kdykoliv a odkudkoliv.

Rozhodně mu na rameno neklepala paranoia – na to až moc dobře znal psychologii masožravých. Potýkal se v minulosti se spousty hladových lidí, kteří toužili po jeho pachu. Myslet si, že bezpečí – dle jeho matky –, vyřeší jeho emocionální ústup, byla největší hloupost, na kterou by měl přistoupit.

Tady bezpečí nebylo.

Chris Benjamin včera nevypadal na člověka, který otevírá náruč ochrany. Spíše vypadal, jako by chtěl Colea sežrat – ovšem los se nenechá jen tak stáhnout na dno.

Strom, který umíral – právě se díval na kmen mohutné krásy, ze které se stal dřímající posluchač otázek, avšak nedokázal odpovědět. Mlčící život, který švitoří svou magií, aby dal znát, že je živ.

Aaron řekl, že strom je zde z jeho vlastní vůle, čemuž Cole odmítal věřit, ale...

Zavřel oči.

... bylo to silné gesto.

Tak moc, až začal ten strom milovat. Možná se stane jediným přítelem v tomto prokletém mrakodrapu.

Potřeboval soukromí už jen z důvodu zranitelnosti. Rána od broku se již zacelila, ovšem stačil jeden špatný pohyb nebo říznutí a hojení by jelo nanovo.

Přijal nové a čisté oblečení, soustředil se na cit sametu na jeho zlaté kůži, kterou objala zima z nedostatku spánku. Černé triko s krátkým rukávem mu nesedělo — v zrcadle vypadal až extrémně štíhlý. Proto volil nejraději hnědé barvy s nádechem zlata či zeleni. Kalhoty si musel taky sundat, protože mu až moc připomínaly včerejšek.

Všechen svatební oděv i s boty vyhodil do koše. Páchl totiž po krvi, adrenalinu, lesu Garweovy oblasti.

Narovnal se proti slunečnímu světlu a nadechl se.

Aaron Benjamin před dlouhou dobou odešel, přesto po něm pach v místnosti setrvával.

Pak se rozešel ke dveřím, deku s polštářem uklidnil na hromádku.

Vařila se v něm losí síla — rodinný oběd totiž znamenalo, že se všichni sejdou u jednoho stolu.

A bude tam i Chris Benjamin — Cole cítil, že to nebude obyčejné posezení u jídelního stolu.