Kraj losů a zlata (přepis)

5. Úsvit budoucnosti | kapitola čtyřicátá třetí

Kellin Quarder zprvu odvezl Sandru do mrakodrapu, aby ji zkontroloval lékař, pak se vrátil zpět ke garážím.

Amanda se nemohla udržet dlouho. Chtěla jen dat znát, že je naživu, aby si bratr nedělal zbytečně výtky, plané představy o tom, co se kdysi stalo.

„Jsem živá, Rone."

Aaron byl excelentní v maskách, takže když Kellin přijel, ani orel nepoznal změnu emocí. Ale Cole to z nějakého důvodu cítil. Panter se i přesto choval jako gentleman a pomohl Coleovi nasednou do auta.

„S dovolením jsem tě k panu Maudimu objednal, je to soukromník," řekl Kellin směřujíc slova k Pendragonovi. Orel byl všímavý.

„To je v pohodě," zamítl los. „Zavez mě k mému domů."

Aaron nechápal, Kellin přikývl; navíc byl prvním člověkem, který vstoupil do jeho domu se zástupem pum, takže věděl, kde bydlel.

„Zůstaňte tu, za chvíli jsem zpátky."

Kellin nesouhlasil: „Schody-"

„Jo, jasně. Bude to strašný horor." Bylo to horší – zrovna letošní zima se nepovedla. Ta jizva od broku pálila ještě doteď a to byl pár týdnů v lidské kůži.

Jakmile zaslechl zvoneček nade dveřmi, srdce rozplálo. Jeho existence zde nevkročila týden a jeho láska ke květinám byla stále ta tam. Přece se s nimi před sňatkem rozloučil.

Zaslechl kroky, ale nebyly matčiny. Po chvíli poznal starší ženu, jejíž jméno bylo Sindy – včelka, milovnice květin. Celá se rozzářila, když ho viděla.

„Panebože, Cole! Tys vyrostl! Z mladého kolouška do krásného muže." Mile se usmála a tleskla.

Cole z ní cítil upřímnost, ale mimo jiné i kadidlo.

„Dlouho jsem vás neviděl, paní Sindy."

Kadidlo, vosk a oleje. Nejen to; i krev zamaskovanou pod odstíny různých stylů aromaterapie. Když vyšel schody bez nadávek, v kuchyni spatřil spoustu misek s vonnými tyčinkami, které totálně smrděly. Člověka by to i zdrogovalo.

Matka kroutila boky vycházejíc z ložnice, něco nesla v rukou, což jí spadlo, když povyskočila úlekem. Vyděsila se vlastního syna.

„Cole!" vyjekla překvapeně a rozběhla se, aby ho objala. Její čich se však nezdál zdrogovaný, protože si stejně dobře všimla obvazu. Zamračila se a ztuhla.

„Co to je?"

Zhurta se nadechl. „Vrátil jsem se domů."

„Co to je?!" vyštěkla zhrouceně. Takovou reakci sám nečekal, ale nehnul se ani o píď.

„Benjamini," odpověděl hořce.

Schovala si ústa a zalapala po dechu. Za ten týden se nezměnila.

„Aaron Benjamin se stane králem. Byli jsme představeni ve Fülle, domu Hojnosti, před mocnými rodinami."

Změna; Johanna se chytila. Zaleskly se jí oči vzrušením. Donedávna byla tak skvělou herečkou, že to sám Cole nedokázal poznat. Teď to viděl – protože se dozvěděl pravdu a nebyl zaslepen mlhou.

Johanna si myslí, že vyhrála. Tak by to Cole řekl.

Domněnka se potvrdila, jakmile si Johanna uhladila šaty a falešně potáhla smutkem.

„Myslím, že je načase, abys přijal své prostřední boží jméno SKYE," řekla pevně. Skenoval její oči – a poznal v nich touhu. Slávu. Moc.

Měl by se správně zeptat, jaké jméno – já mám prostřední jméno?

Ale zmanipuloval ji tak, aby se ona pokoušela zmanipulovat jeho – jedině tak zjistí, že je celá falešná.

„Dobře," sklopil hlavu. Kdyby ho matka znala, nezapomněla, věděla by, že Cole nikdy nepohlédne dolů. Johanna se usmála víc než kdykoliv předtím.

Cole neskončil, zvedl zrak. „Chápu to tak, že mě chceš zabít?"

Škubla sebou a couvla; aby neztratila rovnováhu, opřela se o kuchyňskou linku. „C-cože?"

„A chápu taky, že paní Sindy klameš? Co to máš na ruce? Režná rána na dlani – bohové po tom přímo lahodí."

Vytřeštila šokované oči a zůstala hloupě stát. Nezmohla se ani na nádech. Tak krásná žena a všechno si zkazila.

„Ne." Roztřásla se. „Chci být jen bohům blíž! Ty to nechápeš! Já-"

Propálil ji pohledem; nejsi má matka.

„Přestaň. Prohrála jsi – Chris Benjamin je mrtvý."

Nebyl, ale potřeboval vědět, že matka skutečně vzdala veškerou snahu dělat zlé věci pro sobeckost. Potřebovala ztratit křídlo, které ji chránilo – tím byl pán rodiny.