Kraj losů a zlata (přepis)

5. Úsvit budoucnosti | kapitola čtyřicátá první

„Ano, pojď sem, zlatíčko," popohnal vůdce Skyeů ženu rukou jako magnet.

Zakoulela očima a přiblížila se. „Nemůžu tu být moc dlouho, víš přece, že Lourénz mě může pozn-"

Zasekla se pohledem na Coleovi. Viděl, jak se jí zvedaly nosní dírky, takže jí dozajista dojde, kdo Cole je – a nemusí znát ani jeho jméno.

„K čertu," hlesla a svěsila ramena. Tmavé husté vlasy jí klikatily oválnou tvář, ovšem tělo bylo hodné agentce. Neměla maskáčové kalhoty, nýbrž legíny, zato vestu ano. Snědá kůže a ty oči...

Cole si myslel, že styl, jakým se o ní mluvilo, vypovídal o tom, že je mrtvá. Ale Amanda Benjamin před ním stála v celé své kráse.

Hawk se usmál. „Amy, tohle je můj syn, Cole. Jak jsi poznala, tak-"

„Aaron." Tolik emocí v pouhém jednom slově nikdy neslyšel; proto to taky s Coleem pěkně mávlo. Láska, bolest, stesk a sourozenecké pouto.

Plačtivě se usmála a sklopila hlavu, aby si protřela obličej. Následně se podívala na Coleovu levou ruku, kde se třpytil prsten od Garweů.

„Je krásný. Má ho i on?" zašeptala.

„Ano," přikývl los.

Hawk pokynul Forcymu a ona se vydali o kus dál, kde se přidali k práci maskování stop a hlídání masožravých králů.

Amanda se ostře nadechla.

„Jaký je?" zeptala se. Laškovně se ušklíbla. „Drží se svýho životního vkusu Nekousat, ale chránit?"

Cole to pobavilo. „Před chvílí vzpomínal na svou mladší sestru, která pro něj byla vším, a nazval ji krásnou a živelnou jako slunce a měsíc.

‚Nedovolím si nečinně stát na místě, když někdo dostane hlad a někoho sežere. Každopádně nezabiju, když dostanu hlad já,'. Taková slova od pantera mě upřímně šokovala."

Amanda se smutně a zároveň pyšně usmála. „Starej blázen."

Cole zdvořile čekal; necítil se jako vůdce slov, nechal první ji a rozhodla se, co chce říct. Mají společného přítele.

„Máme s Aaronem společné tajemství – jako malí jsme se učili ovládnout hlad. Víš, když jsme byli na hřišti a někdo mi vmetl písek do obličeje, bratr začal automaticky po viníkovi startovat. Všichni byli vyděšení – jejich strach nás donutil zabít prvotní instinkt šelmy. Kvůli tomu mě Chris nenáviděl a stupňovalo se to tak, že se mě zřekl. Každou noc... jsme si s Aaronem opakovali mantru: ‚Nejsme nebezpeční. Jsme lidé. Hlad neexistuje – nechceme se krmit strachem. Zachováme si hrdost, ale bez krve.'"

Hrdost bez krve.

Cole si pomyslel, že přesně takový posun se k Aaronovi naprosto hodí.

Hawk najednou zamával, Amanda zvedla ruku a zazubila se na něj. Mezitím se Forcy s Hawkem přiblížili, aby Colea navedli, protože se rozneslo, že přijedou policisté. Amanda zůstala stát na místě, vítr jí rozfoukával vlasy temné noci.

„Hele, mladej Pendragone," houkla na něj.

Cole se zastavil a otočil. Když viděl na její tváři zvednutý koutek, podobný Aaronovým, jeho oči zjemnily.

„Chtěl by ses někdy dotknout hvězd?" zeptala se. Se zvědavostí na otázku naklonila hlavu na stranu, načež si tak rozdivočila tmavě fialové vlásky. Oči jí zablikaly fialovým plamenem, který hrdě uchovávala i v srdci.

„Stačí mi hlína a lesy." Hawk se nad synovou odpovědí usmál.

Amanda zavrtěla s úšklebkem hlavou jako by odpověděl úplně špatně. Vířila kolem ní úžasná síla — i přestože byla vyhnána vlastním otcem, bylo skvělé, že se usmívala. Nepřipomínala hladovou kočku, a možná to spatřil i Hawk.

„Zkus zazpívat panterovi do ouška," řekla a její úsměv ho ozářil. Zlomená duše se poskládala zpět do milující bytosti.

Cole pozvedl obočí a zavrtěl nechápavě hlavou. Očima se se všemi rozloučil; a pak si zopakoval to, co mu řekla Aaronova malá sestra.

Chceš se dotknout hvězd? Zazpívej panterovi do ouška.