Kraj losů a zlata (přepis)

3. Lovecká hra temnosrsti | kapitola třicátá

Cole si nevědomky pamatoval cestu, kudy jeli – a taky si do paměti zaznamenal i bludiště v mrakodrapu.

Věděl, proč se tak děje; stále se necítil v přirozeném prostředí. Svrběly ho vzpomínky, obrazy, které nedokázal vyhnat, i přestože nezanechaly žádné následky.

Jakmile se výtah otevřel, neměl pocit, že by se dusil. Najednou vnímal věci, kterých si nevšiml. Že obrazy vyvýšené na zdech voní po oleji, koberce po mandlích a něco tady zanechalo odstín akrylu, který se chválil až puchem.

Před pár dny, které se zdály nekonečné, kdy sem vstoupil poprvé, by si toho nevšiml.

Protože jsem se měl až příliš na pozoru.

„Chtěl bych si promluvit s Eleanorou," řekl náhle Pendragon, když procházeli chodbou k panterovému doupěti.

Aaron se dotkl jeho ramene. Cole neucukl; jen analyzoval a smýšlel o tom, co si jen panter myslí, co hledá.

Kellin mezitím zmizel z jejich dosahu. Možná šel informovat dům, že mladý pán je zpátky.

Aaron si jemně povzdechl. „Najdeš ji v kuchyni. Hned tady."

Zvláštní, že tak pozdě večer využívali zaměstnanci volný čas v práci, zatímco byl hlavní vůdce domu nepřítomen.

Cole zaklepal a bez pozvání šel dál. Jakmile se zavřely dveře, neotočil se, protože věděl, že se potká s Aaronovým pohledem; a mohl by lehce couvnout z toho, co má v plánu.

Většina kuchařů si ho nevšímala, a to zvědavější na něm mohli oči nechat. Možná to dělal ten oblek, vysoké a vypracované tělo. Nebo světla pokožka se hnědými vlasy a očima.

Když spatřil Eleanoru, míchající zeleninový salát, zastavil se.

„Máte chvilku času, paní Eleanoro?" požádal tiše.

Eleanora v něčem připomínala Johannu – s tím rozdílem, že Eleanora byla nyní svobodná a šlo to na ní krásně vidět. Ukázala zářivý úsměv a odložila vařečku.

„Jistě." Umyla si ruce a otřela si je do zástěry, pak se na Colea podívala a dala tak najevo, že má jeho plnou pozornost.

„Říká vám," začal, „něco jméno Camile?"

Eleanora zamrkala. „Pročpak se ptáte mě, pane?"

„Předpokládám, že jste žila v centru města. A tam se informace hrnou, a v restauraci nevyjímaje."

Přikývla, tajemně se usmála nad jeho bystrostí. „Ano. Kartářka Camile je známá, ale pro lidi z vysokého postavení je považována za čarodějku."

Že by byl Cole v minulém životě nějaký masožravý král? Protože na náboženství, věštění a ponorové meditace nevěřil. Ani nyní nevěděl, proč to dělá. Možná prahne po odpovědích.

„Kde ji můžu najít?"

„Říká vám něco Kočičí doupě?" otázala se.

Cole ztuhl. Prsty si promasíroval spánek, jedním unaveným okem na kuchařku pohlédl.

To snad ne.

„Ona je...?"

Eleanora přikývla.

Camile je kočka – no potěš koště. Málem zaúpěl, ale dostatečně se ovládl.

„Dobře, děkuji vám," zašeptal a už se měl na odchodu, než panda promluvila.