Kraj losů a zlata (přepis)

5. Úsvit budoucnosti | kapitola čtyřicátá

Po několika minutách se přestal Chris svíjet, načež ho chlapi postavili na nohy a spoutali mu ruce. Nebyli to policisté, to ne. Ale pro bezpečnost všech to bylo rozumné.

„Tati," zamumlal Cole a nemohl se na Hawka Pendragona, pro všechny zrádce, vynadívat.

Otec měl světlé vlasy jako Cole, ale jinou stavbu těla; šlo vidět, že od doby, kdy zmizel, na sobě pracoval a nenechal nic náhodě. Kolem úst se rýsovaly rýhy od dolíčků, na nichž spočívaly miniaturní pihy. Všichni muži, včetně otce, měli na sobě stejně oblečení – maskáčové kalhoty s černými vestami. Forcymu šlo zpod vesty vidět modré triko, což z něj dělalo ještě vyššího chlapa – rychlý jako vítr; gepard.

„Je všechno zajištěné?" zvolal k týmu Hawk a všechny zkontroloval. Zamrmlali „ano, šéfe".

To bylo znamení, aby se Hawk věnoval svému synovi. Hřejivě se usmál, kývl na Forcyho a klekl si ke Coleovi.

„Ahoj, Cole," pozdravil ho po patnácti letech otec. Cole by ho měl nenávidět, ale to nikdy nepřipustil. Lhal matce, dával jí najevo, že pro něj otec skončil, ale nikdy to nebyla pravda. To byl jeho kostlivec ve spíži – otec a Skye.

Cole zvedl pohled k Forcymu a uvedl nadutě obočí. „U vás zřejmě neplatí ‚nepoužívej jméno Skye'."

Forcy se zasmál; byl neskutečně pozitivním člověkem. „Panter ho nepošle dál. Jeho hra už skončila."

Camile; Nikdy nezradím rodinu S. Všichni tito lidé, kteří mu zachránili krk, byli členové rodiny Skye. Cole moc dobře věděl, že zakladatelem byl Hawk, protože nikdo jiný takové prostřední jméno neměl.

Mohl jim důvěřovat, proto se plně uvolnil a sykl, když dostal cit jak do rukou, tak do levého stehna. Rána nebyla ošklivá, takže krev se nehrnula proudem.

Hawk si zranění všiml, odplivl si a kývl na Forcyho. Pravá ruka, hádal.

„Všechno v pohodě?" zeptal se Hawk. Starostlivé naklonil hlavu na stranu a sledoval každou skulinku synovy tváře.

Cole se dotkl břicha, kde se skrývala jizva z letošní zimy. „Naprosto. Jak jste věděli, že..."

Hawk ukázal úsměv a zaklepal si na ouško. „Máme uši a oči všude, Cole. Navíc jsem věděl, že od úplňku po tvé dvacáté čtvrté zimě se budou dít brutálnosti." Úkosem se podíval na stranu, kde hlídali Chrise. „Nehledě na to, že ten parchant měl schované plány od samého začátku."

Chris se s otcem setkali, ale Hawk nesouhlasil se sňatkem. Johanně se to nelíbilo, a proto otce vyhnala. Přesto Coleovi matka pověděla, že odešel z vlastní vůle a nechal je samotné.

Coleovi se zamotala hlava; zamrkal, aby se zbavil mžitek, čehož si všiml Hawk, postavil se a syna se dotkl.

„Pojď na vzduch. Na takový hnus jsem si nezvykl ani já," zazubil se jemně losí otec a podepřel kulhajícího Colea vypracovaným tělem muže.

Hawk sice hleděl dopředu, ale Cole pochopil směr jeho následující myšlenek. „Pořád nosíš tu masku vážnosti?"

Cole zvedl koutek úst, sotva viditelně. „Už se tříští," přiznal se.

Hawk smýkl s obočím, aby syna popohnal – spíš mu to došlo, ale chtěl, aby to Cole řekl.

Najdeš zlato. Dvě osoby.

Vnímal otcovo teplo a málem se stalo, že usnul. Dvacet let se snažil vycházet s matkou, řešit to kompromisy, nikoliv důvěrou a láskou – Hawk byl odjakživa rodinný typ. Společenský, muž, který malému Coleovi nabídl, aby ho považoval za přítele, ne otce.