Sníh se stal pro pozorovatele času a krásy bezprostředním kouzlem pro oči, které chtějí zachytit přírodu do své mysli jako fotografii. Pro šťastlivce se našel moment, který skutečně čekal jen na ně. Sníh v lesích; stromy polechtalo slunce sice na pár sekund, než dalo srdcervoucí sbohem, ale i tak to byl okamžik, na který se nezapomíná.
Rodiny stromů se staly součástí strážních s vlastností soch, ovšem nikomu to nepřišlo tak zázračné jako právě lidem, kteří díky lesům žijí.
Mohutný čtyřnohý tvor zvedl hlavu. Mocné paroží měl plné lýčí, ovšem ani to nepřekáželo jeho přirozené kráse, moudrosti a síly. Byl skryt mezi stromy tak chytře, že si byl jistý, že nemůže být nikým viděn. Nikým, kdo by byl nebezpečný pro jeho život.
Magie, kterou okolo sebe cítil jako štěbotající ptáčky, kolem něj tvořila bariéru, říkající: „Ochráníme svého syna, dáváme mu paroží, aby každý věděl, že je mocným vládcem lesa. Je naší součástí. Je naším dítětem s bezmeznou láskou a slibem, že jej nikdy nezradíme.“
Světlušky staré magie zasyčely; pasoucí se los zvedl prudce hlavu, zakmital oušky a rozhlédl se. Nic neviděl.
Inteligentníma očima pročesával zasněžené okolí, které se najednou netvářilo jako náruč ochrany.
Pohlédl k obloze. Noc se blížila a zima pomalu odcházela. Cítil, že za chvíli svou srst odloží.
Ale stále byl princem lesa, stále zůstával zvířetem, jehož přirozeným instinktem bylo přežít.
Černobílé vidění mu umožnilo koukat na svět jinak. Sklopil hlavu a zvedl nohu, aby učinil pohyb, než v černošedé tmě spatřil kužel světla. Najednou jako by i sluch zbystřil nenápadný a přesto cílený úmysl někoho, kdo se k němu přikradl.
Lovec.
Střelný prach, boty od bláta a baterka.
Los na nic nečekal. Otočil se a utíkal, přeskakoval spadlé větve, nerovný terén, jemuž se dokázal přizpůsobit jako žádný jiný.
Za sebou uslyšel zběsilý dusot lidských bot, jak neohrabaně našlapuje po zemi, kličkuje s baterkou a u toho pevně svírá zbraň.
Magie okolo hbitě vířila jako by se snažila zastrašit nepřítele lesa, ale člověk to nevnímal. Tasil nebezpečnou zbraň, daroval ji munici a zamířil.
Los utíkal; mezi stromy, hustými keři a prohlubeninami země. Cítil, že není v bezpečí, ačkoliv mu magie zpívala do ouška ukolébavku bezpečí a míru.
Pal.
ČTEŠ
Kraj losů a zlata (přepis)
FantastikDěti jsou matricí svých rodičů - co oni vyvedli v minulosti, potomek se posléze setká s jejich naivitou v lepší budoucnost. Cole je losem s pihy bez úsměvu. Avšak to, že je jeho manželství uzavřeno ještě předtím, než se narodil, je zpráva, kterou mu...
