Kraj losů a zlata (přepis)

2. Světlušky s bohy | kapitola šestá

Zdálo se mu, že matka se snaží hodně věcí v sobě udržet. Ať už podstatné nebo nepodstatné informace, šlo na ní vědět, že v sobě dusí příliš velkou moc, kterou neumí zpracovat.

Cole se neptal. Došlo mu, že se její starost týkala sňatku – seděla u stolu jako zaseknutý hřebík, koukala na svůj prsten a snažila se zamaskovat myšlenky. Jenže to jí moc nešlo.

Cole se zamračil. Neměl by být spíše on na pokraji emocionálního zhroucení? Nebo o tom mocně přemýšlet?

Na tváři měla usazenou lítost. Chladně na matku koukal; nic ji nevyčítal, přesto se tvářila jako by zklamala. Řekla, že podpis věnovat nechtěla, dokonce se obrátila k bohům, nechť ji proklají. Byla to silná slova od ženy, která je zarytá věřící.

Syna zajímalo, jak moc klesnout s postavením před pantery musela, když se s nimi setkala. Jak moc submisivně se musela chovat, aby se jim podřídila a zachovala zároveň svou hrdost. Cole to uměl; věděl, jak si uchovat svou losí pýchu, svou přirozenost, aby nespadl na kolena. Uměl bojovat, ale matka byla křehká duše – nikdy neoperovala se svými emocemi tak, aby si ochránila srdce.

„Dnes…“

Cole se nepohnul, když promluvila. Jen naslouchal.

Matka si vzdychla. „Dnes přijdou níže postavení členové rodiny panterů, aby se postarali o tvůj oděv. Pro rodinu Garweovu a Siriacovu by nevhodný oděv mohl znamenat urážku, víš?“

Přemýšlel, jak moc vlivná rodina lvů a koní musí být, když se jí podřizují i panteři v rámci vzhledu. Na jednu stranu to bylo pochopitelné; jsou králové, nebezpeční a mocní, ale to stejně tak i panteři.

Když koním stojíte za ohonem, dokáží vás kopnout drtící silou. Když naštvete lva, pro spravedlivou krev si nejde daleko. Jako lidi jsou ještě většími vládci impérií a nikdo si nedovolí zpochybnit jejich stanovená pravidla.

Přestože se ujali vlády koně, býložraví, jejich potomci se necítí v bezpečí. Zebry, losi, jeleni, antilopy, králíci, a spousta dalších druhů – každý se bojí masožravých, což je nezpochybnitelný instinkt již od přírody.

Existují soudy, při němž se hájí lidé svým životem. Když jsou napadeni býložravci predátory, soudce zastupují dva druhy zvířat. Dva soudci, přesto ve většině případů vítězí býložraví, kteří se nemohou jakkoli predátorům ubránit.

Předevčírem matka požadovala nahlášení, že byl Cole napaden lovcem. Jenže Cole nevěděl, kdo jím byl, jak vypadal a jakého byl zvířecího druhu. Bylo by to marné. Důkaz ztratil při proměně v člověka, takže by to bylo stejně k ničemu.

Ale žil. To bylo hlavní, řekl to i Johanně.

Jen lesy věděly, zda přežije nanejvýš pár dní s pantery. Uměl se o sebe postarat, ale nikdy to nezkoušel v hnízdě lovců.

Dnes přijdou členové rodiny. Což znamenalo, že do jejich domu nakráčí predátoři? Zjevně ano, ale sám si nebyl Cole jistý, matka držela ústa pod zámkem.

Zack i Adelaide mu pověděli, že se na ně může Cole spolehnout. Jenomže co by udělali? Vzpouru? Nahlášení? Zack byl vlivným člověkem, který rozumí predátorům víc než kdokoliv jiný, Adelaide byla umělkyně. Ani jednomu nezazlíval jejich dobrou vůli pomoct, ale tohle byl boj jeho vlastním tělem a duší – záleželo jen na něm, zda ustojí příval bestiálních loveckých her. Přesto jim byl vděčný, ale obával se, že jejich pomoc nevyužije.

Matka se najednou pohnula. Sekla hbitým pohledem po dveřích a přivřela oči.

Cole to slyšel taky. Kroky. Ale nedokázal říct, kolik lidí po schodech jde, systematika jednotlivých kroků byla rozdílná.