Kraj losů a zlata (přepis)

3. Lovecká hra temnosrsti | kapitola dvacátá devátá

Měl by se cítit špatně za to, že se stal Chrisovou zábavou pro dav hladových očí. Měl by ho proklínat, nenávidět, ale nemohl nic negativního cítit – jen vřelost. Potůček tajemna, slibu, cíle.

Do Colea se obula zima – ale neroztřásl se, protože věděl, že za ním se nacházejí rodiny.

Lokty se opíral o dřevěné zábradlí, hleděl do venkovního bazénu a nechal se líbat svítícími kuličkami; nad hlavou se kývaly lampiony. Cítil by se tady příjemně, kdyby si nebyl vědom pocitů lidských příslušníků, jak jim po bradě tečou sliny a touží olíznout jeho pot. Nejlépe krev.

Neriskoval pohybem, když zaslechl blížící se kroky. Možná byly tiché, ale dřevěné parkety osobu prozradily.

Následně dal cinkot sklenic najevo, o koho se jedná.

Cole se k mladé ženě otočil, ale tak, aby nikdo za jeho zády nedokázal říct, o čem se baví.

Číšnice se usmála a ukázkově mu nabídla občerstvení.

„Kdo jste?" zeptal se.

„Vy to víte, i když mě neznáte," řekla. Vlasy měla v culíku, takže se zvýraznily její velké oči a kulatá tvář. Přesto byla štíhlá, až moc, takže v žádném případě nepřipomínala ženu za barem. Musela mít křehké ruce.

Cole se zmateně zamračil. Bez podnětu si vjel do vlasů.

„Odkud to znáte?" zašeptal nakonec. Chvíli netušil, jestli se má s tou otázkou vytasit. Pravil ji ale tak tiše, že bylo nemožné, aby to predátoři za ním slyšeli.

Zacukaly ji koutky.

Jiskřícíma očima po něm hodila pohled a zvedla tác s ovocem.

„Zeptejte se paní Camile." Jinak řečeno: Tady o tom mluvit nelze.

Paní Camile?

Číšnice viděla zvědavost vsazenou v jeho vráskách, proto mu trochu pomohla v poznání.

„Kartářka," doplnila.

Zakoulel očima, protože se mu podařilo vzpomenout na matku, která takové božské síle slepě věřila.

„Nevěřím na to," odsekl jemně. Natáhl ruku a vzal si od ní kuličku hroznu. Kyselost se mu rozplynula na jazyku.

Pokrčila rameny. „Ona vás do toho nedonutí. Ale pozná, zda budete chtít znát odpovědi na jisté otázky. Ukáže vám to, co chcete vědět."

Pak se na černých balerínách otočila k Fülle.

Sám pro sebe si zabručel. Otočil se k bazénu zády, lokty znovu zapřel do dřeva a koukal skrz sklo na tancující rodiny.

Co měl Chris v plánu? I když Aaronovi věřil, ten přístup se choval jako vyjádření jakési moci.

Nazval rodinu losů jako prince lesů a luk, cestovateli. Celkově to znělo jako by vyhrál v loterii obrovskou částku.

Cole věděl o své rodině vše. Měl navzdory matčině tajnůstkářství také kostlivce ve spíži, ale jednalo se o informace, které nemůže svět spatřit. Představoval si pro ně masivní truhlu, od níž neexistuje klíč. Sám se je snažil držet pod pokličkou, až na ně takřka zapomněl, ale tahle dívka ho navedla na cestu, kde tu truhlu schovával.

Avšak stále neměl klíč.

Panter se k němu přikradl dosti neslušně – to si Cole původně myslel, ale spíš byl ponořen tak hluboko ve vlastní hlavě, že nevnímal okolí.