Kraj losů a zlata (přepis)

5. Úsvit budoucnosti | kapitola čtyřicátá druhá

Hawk slíbil, že se nevidí naposledy. Pořádně syna objal a losí koření zesílilo jako by se hledaly dvě směsi bylin do jídla. A propukly ve velkou aromatickou kuličku emocí a vzpomínek.

„Musíme jít, Cole. Pamatuj na všechno. Nebudu ti radit, co máš dělat," špičkou ukazováčku dloubl do synovy hrudi, „myslím, že los to moc dobře ví."

„Díky, tati."

„Rádo se děje – a dít se bude nadále." Rozcuchal Coleovi vlasy. „A buď nejlepším hercem než za celý svůj život. Protože ten polda je čokl."

Cole nakrabatil obočí nad otcovou mluvou. Vzdaloval se – málem ho chtěl následovat, ale noha v obvazu to nedovolila. Ovšem jak viděl, jak Forcy praštil Hawka mezi lopatky, hravě mu oplatil žuchnutí, než nasedli do dodávky. Los a gepard jako přátelé, spojenci, rovnocenné duše.

Jakmile začalo svítat, Cole si všiml policejních dvou vozidel. Potýkal se s otravnými otázkami, odpovídal to samé – nějakej psychopat mě pořezal. Falcon ležel na zemi v garáži, ale Chris se vypařil se Skyei za zády. Nikdo to neví, ale Skyeové uklízejí město – od černých obchodů, lovců a nenapravitelných lidí, kteří páchají zlo. Ale pro spravedlnost to byli anarchisté.

Dean Gardez byl policejním kapitánem; jeho hodnost se odvíjela od poznání lži od pravdy. Protože psi ovládali tuto schopnost nejlépe ze všech druhů zvířat. Tvář měl mírně baculatou, vlasy hnědé a boky do jablíčka – šlo poznat, že do zátahů čumák nestrká, zato vyřeší mnoho jiných případů.

Byl nejlepším losím hercem – Dean nepoznal lež.

Sandra odpovídala totéž, co Cole. Ztratila tolik síly, že i bezvýznamné lži byli pro jiné pravdou.

Za hodinu, kdy se o místo postaraly policejní jednotky, projelo velmi vůz, který byl řízen Kellinem. A vedle...

Aaron nedbal na Gardezův pokřik, prostě se k losovi blížil. Vzal Coleovi tvář do dlaní a pořádně si ho prohlédl; bříšky prstů pohladil hojící se ranku na líci a uchu od Falconova nože. Cole se tomu jemnému doteku málem poddal, kdyby necítil, jak Aaron ztuhl, když si všiml obvazu na noze.

„Škrábanec," dodal Cole.

„Tvoje oblíbené slovo," namítl Aaron. Cole se v duchu zasmál – malý pokrok, ještě ten úsměv zachytit na tváři. Do toho, koloušku.

Kellin se postaral o zřízenou Sandru, mluvil s ní, pak ji podepřel a schoval do auta.

Aaron byl také připraven jít, ale Cole ho chytil za ruku. Panter se na něj zahleděl a hledal odpovědi. Jenže by měl vědět, že Coleova maska nikdy nespadne.

„Pojď se mnou, chci ti něco ukázat."

„Kulháš."

Cole zakoulel očima. „Pojď."

Zavedl ho o tři ulice dál, kde se los zastavil u popelnic a pokynul Aaronovi, aby do mrtvé ulice nahlédl. Aaron se nechápavě mračil a snažil se přijít na záměry.

„Jen běž. Prosím. Někdo tam na tebe čeká." Založil ruce na hrudi a opřel se o chladnou zeď paneláku.

Aaron kolem sebe pro jistotu rozvířil auru, kdyby se jednalo past. Cole zavřel oči a zvedl hlavu k nebi.

Jako měsíc a slunce.

„Čauko, Rone."

Aaron se prudce otočil za sebe a spatřil dívku uprostřed cesty. Dvě sekundy se držel v ostražitosti, než vnitřní šelma... zavyla.

„A-" dlaní si schoval ústa, protože možná sám nevěřil, že by měl vyslovit jméno někoho, koho několik let neviděl. Myslel si, že je mrtvá a vše si vyčítal.

Amanda se usmála, ukázala krásně bílé zuby.

„Nebuď hloupý, brácho. Copak jsem člověk, který tak lehce umírá? Dovol mi se zasmát."

„Hodně špatný humor," zamumlal si Cole pro sebe.

Amanda byla hravá dívka – někde stále byla dítětem. A stále se smála, posílala třpytivé pošty.

„Sakra, Amando."

Cole najednou vykulil oči. Neviděl je, nezasloužil si vidět sourozence, ale poslouchal.

Pootevřel ústa a koukal do země.

Amanda bratra pořádně objala, když Aaron Benjamin odhalil emoce v podobě lesknoucích se očí.