Kraj losů a zlata (přepis)

4. Bestie s jizvami | kapitola třicátá sedmá

Kdyby se právě viděl před týdnem, nevěřil by, že ten, kdo se nechá hýčkat panterem, je Cole Pendragon.

Důvěřoval Aaronovi natolik, že se jeho dotekům neštítil. Ani když pečoval o Coleovy ranky, ani při tanci ve Fülle. Šlo vidět, že je Aaron šelmou, protože šelma je trpělivá a ví, kdy smí udělat krok.

Když přemítal, mladý Benjamin byl vždy obezřetný, ale o krok dál než Cole. Nikdy ale nedal znát, že je panter výš jak los. Jen ho chránil.

A právě přiznal, že by ukázal záda, i když si je vědom Coleovy zbraně – kopyta a paroží. Cole považoval za vlastní zbraň i samotný útěk, ale ne ze zbabělosti. Ví jen, kde stojí míra vítězství a kde ne.

Losí pýcha byla spokojená; Aaron, predátor a masožravý král, uznal, že je los nebezpečný a dokáže se chránit. Přesto by se před něj panter postavil. Šelma každým coulem.

Vzdáleně oba zaslechli zaklepání.

Aaronovy oči v momentě chytily ostře fialovou barvu a zářily jako nahněvané hvězdy. Cole lehce otočil hlavu za sebe, ale nevzdálil se.

„Pendragone," ozvalo se z obývacího pokoje. „Potřebuji s tebou mluvit."

Aaron se zamračil a Cole ztuhl.

Sandra?

Cole se pomalu postavil – nerad se vzdaloval jak noci, tak Aaronovi, ale Sandra byla generálka a navíc žena, která se postarala o krvavou lázeň. Potřebuje se jí omluvit, ale na jejím hlase se mu něco nezdálo. Řekla by mu přece Penty.

Aaron hleděl k pootevřeným dveřím ložnice a vypadal, jak by je rád vylomil z pantů. Už tak byl podnícený, možná vztek zmizel, ale nejspíše úplně neodezněl. Vzduch jím byl cítit stále.

Cole se zadíval do Aaronových očí, když se panter zvedl z měkkého koberce.

Los neuhýbal. „Všechno je v pořádku." Netušil, že by někdy uklidňoval šelmu.

Aaron zavřel oči, promasíroval si je a uvolnil se v zádech. Měl skvělou kontrolu, ale hranice jsou vždy tenké. Šlo na něm poznat, že bojuje se smysly.

„Nic se nestane. Vrátím se."

Cítil v zátylku pohlazení jeho dlaně a masožravých očí – jako by na Colea koukalo kotě.

Než odešel, viděl Aarona, jak si vjel rukou do vlasů, a řeka fialek ztmavla.

Cole trochu očekával, že ho bude Benjamin pronásledovat až na chodbu, ale zřejmě si uvědomoval, že nejlepší variantou je zůstat tam, kde je, jinak by ho mohl kdykoliv popadnout vztek.

Nikdy nevíš, kdy predátorovi přepne. Věřil Kellinovým slovům, protože si byl vědom zákeřností šelem. Viděl to několikrát na vlastní oči.

Sandra Lourénz na losa čekala na prahu. Na to, že ji znal krátce, nyní dokázal rix5t, že ta, kdo před ním stojí, není hadí generálka se smyslem pro humor. Teď ne.

„Pojď prosím se mnou. Někdo tě chce vidět," pověděla tiše.

„Co se děje?" zeptal se.

Sandra zavrtěla hlavou a zvláštně smutnýma očima se na losa podívala.

Musím mlčet.

Cole se zamračil; pochopil její nevyslovenou prosbu a balsedoval ji chodbou k jednomu z výtahů, kterých tu bylo povícero. Pamatoval si, kterým se vychází ven, ale k němu nemířili.

Už se chtěl zeptat, než ho do nosu strefil známý pach.

Někdo s tebou chce mluvit...

Cole se obrnil, nasadil si korunu a zvedl bradu, když se střetl s Chrisem Benjaminem. Stál stylem generála, tvář měl nečitelnou. Vedle něj přešlápl o hlavu menší chlapík s tmavě zelené bundě a maskáčových kalhotách.

Coleovi se něco nezdálo. Vnitřní los znejistěl, ale nedokázal to slovy popsat.

Sandra se postavila k Chrisovu boku a hleděla do země s rukama za zády. Styděla se – přičemž Cole pochopil, že si ji pán domu přivlastnil, aby ji měl stále na očích. Protože konala za jeho zády.

Cole sevřel pěsti.

„Pendragone," promluvil Chris. Ukázal ke svému společníkovi.

„Tohle je Falcon. Rád by s tebou mluvil."

Zákeřný úsměv, Falconova tvář plná jizev a tma.

Nestihl se ubránit.