Kraj losů a zlata (přepis)

3. Lovecká hra temnosrsti | kapitola dvacátá šestá

Tajuplné noci natahovaly storuké závěje s cílem ukrást si tajemství sestry, jejíž děti se připravovaly protančit nocí políbené podlahy. Společně s probouzejícími se hvězdami se připravovaly na zpěv; vítr jim dělal přítele, jemně si připravoval líbezný hlas, nástroj, jemuž se nelze nepoklonit.

Kellin řídil tichý vůz s naprostou jemností a cílem nechat pár obdivovat sklenici města, jak se do ní vlévá sirup modré barvy.

V tu dobu, kdy Eleanora vstoupila do místnosti, Aaron odešel, aby zahnal lovecké choutky – Coleovi trvalo pár minut, než se dal zpátky dohromady.

A to mu chtěl věřit – ne, vnitřní los důvěrně natahoval nitku spojenectví. Stále ji svíral v dlani, ale Cole se rozhodl to přeseknout.

Přece jen je Aaron lovec; tak jako každý masožravý. Na chvíli Cole zpochybnil to, co znal – v jaké chvíli se stal tak slabým?

Odmítal se podívat na levou stranu luxusního vozidla, kde si Benjamin všímal pohyblivé noci.

Cole se mohl cítit aspoň trochu dobře, protože Kellin mu vybral oblek světlého dřeva, které vypadalo tak bledě, až připomínalo pošlapaný sníh. Černé obleky z duše nenáviděl, ale barva lesů byla ukolébavkou. Navíc dřevo zvýraznilo, kým doopravdy je. Podtrhlo mu lícní kosti s pár jemnými pihy, kudrnaté vlasy a hlavně medové oči. Vypracované tělo taky naráz vykouklo ze závěsu.

Zvláštní bylo, že se Aaron dal tak rychle do pořádku. Nebyl cítit po divočině, nemoci hladových šelem, jak to obvykle bývá. Puch hladu a touhy po krvi vždy pronásleduje člověka několik hodin nato.

Fülle, dům Hojnosti, se jevil jako kulturní dům kromě toho, že fasáda připomínala letní chatu – balkony z přírodního dřeva, velké množství skla. Když zaparkovali před osvícené parkoviště, u nichž se vyskytovaly cedulky se jmény, Cole trochu znejistěl.

Po tom, co vystoupili, Cole si tu vilu prohlédl pořádně; dvůr byl tvořen z parket, zábradlí, na nichž spočívala kulatá síť žárovek, které svítily takřka všude, až to působilo romanticky. I nad altánem z průhledného plastu, tam se přidaly k hostině i lampiony. Celkově to vypadalo útulně, kdyby Cole u schodů do vily nespatřil dva bodyguardy; masožraví, samozřejmě. Pak byl vtržen zpátky do reality.

Akce mocných rodin.

Cole si upravil limec a narovnal se. Nemohl se chovat jako šelma, ale alespoň smí ukázat, že je právoplatným princem. Nasadil si korunu z paroží. Očesal si masku bez citů; jen chlad a komunikace očí.

Měsíc je hladil po vlasech. Proto, když se Kellin otočil směrem ke Coleovi, aby se ujistil o jeho bezpečnosti, los v duchu zalapal po dechu.

Odstín noční modři z Kellinových sčesaných vlasů imitoval mořské dno ozářené sluncem. Bledá pleť z něj udělala mrtvolu, ale ty dravčí oči – zlaté jako slunce – zářily ochranou.

Cole najednou věděl, kým Kellin Quarder je – jaký druh zvířat zastupuje. Je mnohem dominantnější, než bílá sova, čáp, nebo holub.

Orel, zašeptal los v duchu. Ta noc ho prozradila – nebo spíše pomohla Coleovi projít na jedno z malých tajů rodiny, do které se vklínil.

Cole tak zíral na Kellina, že si nevšiml blížící se mocenské elity, která se objevila za ním. Aaron se nenápadně postavil ke Coleovi. Na tu stranu, kde losovi stříbřela jizva z kruté zimy.

Los na chvíli nedokázal polknout.

Chris přivřel oči a posměšně zvedl koutek. Nastavil rámě a s pozvednutým obočím vyzval Nancy, aby se ho chopila s co největší pýchou a jistotou, že všichni se otočí jen k nim.

Sandra se stala jejich stínem. Generálka se stavila do pozice ochránkyně s kmitajícím jazykem a zúženými zornicemi. Ta, která zhltla losí hlavu a vyčistila krev z drahého koberce na chodbě.

Had a orel.

Neměli by být spíše nepřáteli? Dva bodyguardi? Možná měla Sandra z Kellina respekt, ale v rámci sdílení věrnosti Aaronovi spolu neměli žádné konflikty – nebo si toho Cole zatím nevšiml.

„Pojďme," poručil Chris a Nancy ho bez námitek uposlechla.

Matka se bojí o svůj život, než aby mu cokoli řekla.

Takové ženy byly. Aby si mohly ochránit srst, přizpůsobují se i těm největším zvěrstvům a dělají, že to nevidí.

Ucítil Aaronovy oči na své tváři. Cole začínal chápat, že panter není moc komunikativní typ, zato doteky umí mluvit dokonale; a Cole to vše cítil.

Chris s Nancy šli o kus dopředu, takže když Aaron nabídl i Coleovi rámě, jediný, kdo to mohl spatřit, byl Kellin.

Coleova hruď se nadmula nedůvěrou, když koukal na Aaronovu bronzovou kůži, jizvu na rtu ve tvaru křížku, tmavě modré vlasy. Splýval s nocí jako typický predátor.

Cole si nemohl dovolit být poražen.

Proto svou ruku vklínil do panterového podpaží.

Cole ignoroval teplo vycházející z Aaronova těla. Jakmile se dali do pohybu, Kellin se držel za nimi podobně jako Sandra.

Ruku, kterou obmotal kolem pantera, byla zrovna ta, na níž se vyskytoval prsten. Sledoval ten šperk, ale nedokázal popsat, co při tom cítí.

Chris s Nancy neměli u vchodu problém, zato Aaron s Coleem ano.

Bodyguardi okamžitě zacítili něco neobvyklého. Škubli pohledem ke Coleovi jako by uchovával v obleku nabitou zbraň.

„Ani pohyb, pánové," promluvil Kellin, aniž by se na chlapy podíval.

Bodyguardi ohrnuli horní rty ve známce zavrčet, ale pak se k nim dostala síla dominance – pantera. Aaronovy oči se rovnaly katastrofě, pokud se muži byť jen blbě pohnou. V duhovkách mu tančily jiskry hrozby.

Polkli a hlubokým hlasem zamumlali: „Můžete jít."

Cole nezaregistroval, jaký druh zastupovali, ale to pro tuto chvíli bylo jedno. Protože v hale, která zářila spousty ledkovými sítěmi, se objevilo větší množství nepřátel.

Samý hlad, krvavá touha a nemoc loveckých psů.

Tohle bylo mnohem horší, než v mrakodrapu rodiny panterů. Sto párů očí všemožných barev, druhů, zornic. Obleky, stupně vysokého postavení, sklenice s alkoholovým nápojem. Zřejmě šampaňské.

Když procházeli davem, Cole se na lidi nedíval. Cítil, jak Aaron stisk zesílil. Majetnicky; tak, aby to každý věděl, že není ničí kořistí.

Dokážu se o sebe postarat, jsem sám sobě spojencem, pánem, opakoval si v duchu jako mantru. Přežil jsem přes dvacet zim, přežiju i tady.

„Pane," zastavil je Kellin. „Dáte si něco?"

Cole moc dobře věděl, že alkohol umocňuje predátorské tužby. Takže po hodině by se mohlo stát, že někdo chytne záchvat a řekne si, že chce losa k večeři.

„Ne."

Aaron se očima zeptal i Colea, ale ten dal jasně najevo odmítnutí.

Kellin přikývl a potopil se do davu; někam do rohu, kde stáli i další lidé s podobným oblečením jako Sandra s Kellinem. Strážci rodin, se svými cíli na očích.

Podle všeho měli rezervovaný stůl. Vůdce a vůdkyně panterů seděli o stůl dál, za což byl Cole vděčný. Nedokázal by snést Chrisův pohled přes pouhé dřevěné prkno na nožičkách.

Na stole stála svíčka ve sklenici, v níž se povalovaly kamínky. Knot jemně hořel.

Aaron gentlemansky pro Colea odsunul židli, ten si nebyl jistý, zda se má posadit. Pokud by to udělal, uznal by jakousi porážku hrdosti.

Zhluboka se nadechl; s výše zvednutou bradou se podíval do rozteklých fialek.

Nevěřím ti, Aarone.