Outcast | H.S.

kapitola osmnáctá

♠️
Outcast | chapter 18
Keep getting worse

BAYLEE

,,Nemáš se opravdu ničeho bát, Tony je vtipnej, milej a neskutečně hezkej." Snaží se mě Cody povzbudit, zatímco před ním stojím v červených šatech s délkou lehce pod kolena. Nervózně si dlaní přejedu po břiše a na kůži mě zalechtá jejich příjemný materiál.

,,Nikdy jsem ho neviděla. Je normální že jsem nervózní." Povzdechnu si a otočím se na stranu, abych se v zrcadle lépe prohlédla.

Pokaždé, kdy za mnou Cody přišel s nějakým úlovkem, který by se mnou chtěl jít na rande, jsem odmítla. Jak jsem řekla, Cody má příšerný vkus na muže a nehodlala jsem něco takového riskovat.

Před pár dny se u mě objevil s dalším. Anthony Wilson.

Podle toho, co mi můj tmavovlasý kamarád vykládal, je milý, slušný, bohatý a hlavně sexy jak svině.

Údajně ho poznal v práci, je nový spolumajitel oné kavárny, kde Cody už pár let pracuje. Sice netuším, jak se v rozhovoru o placení nájmu dostali ke mně, ale podle Codyho slov měl obrovskou touhu mě poznat.

Proč jsem na něco takového vůbec kývla?

Možná proto, že jsem si na rande nevyrazila už přes rok, od doby, co jsem se rozešla s mým bývalým přítelem. A na naše schůzky jsem měla jen bolestivé vzpomínky, chtěla jsem zažít něco nového. Něco, kdy se nemusím bát, že má celou dobu v malíčku ještě jednu holku. Možná jsem toho ale chtěla moc.

Chtěla jsem z hlavy vymazat včetně starostí i ony zelené oči, za kterými se schovává tolik nezodpovězených otázek. Můžu vymyslet další tři pokaždé, co se podívám na listové eso, které mi dal na silvestra.

Neviděla jsem ho už přes tři týdny a pomalu mi začínal chybět. Je to celkem ironie, protože ho skoro vůbec neznám, a stejně vymýšlím jakou poznámku by asi měl, kdyby mě teď viděl.

Možná to bude tím, že to zakázané ovoce vždycky chutná nejlépe.

,,Bude tady za pár minut, zkus mezitím smazat z obličeje ten zoufalej výraz."

Cody stojí za mnou a má založené ruce v bok. Potom, co se pomalu zhroutil z jeho vztahu s Masonem, dělal, jakoby se nic nestalo. Pokaždé, když jsem na to narazila, tak změnil téma. Bylo tak očividné, že se tomu vyhýbal, až to skoro bilo do očí.

,,Vždyť se snažím." Pokrčím rameny.

Cody mě popadne za rameno a otočí si mě čelem k sobě.

,,Bude to dobrý, jo? Je to skvělej chlap, určitě se ti bude líbit. A kdyby ne, dostaneš večeři zadarmo." Povzbudivě trochu zesílí stisk na mém rameni.

To byla další věc. Od Codyho mi bylo řečeno, že mě bere do luxusní restaurace, a potom na skleničku do jednoho z jeho oblíbených podniků. Už jenom z toho mi bylo jasné že bude pěkně bohatý. Hádám, že nikdy není pozdě si najít pořádného sugar daddyho..

,,Kolikátého dneska vůbec je?" Zeptám se, mezitím co si utírám zpocené dlaně.

Cody se nahne do kuchyně, kde máme kalendář. ,,Prvního února."

Kývnu že rozumím a otočím se zpátky k velkému zrcadlu v předsíni, hned vedle vchodových dveří. Na šaty si musím dát pořádně teplý kabát, ale i tak je mi jasné, že zmrznu. Na nohách jsem měla vysoké černé boty s širším podpatkem.