Outcast | H.S.

kapitola třetí

♠️
Outcast | chapter 3
Christmas Eve

Poposednu si, protože z dřevěné skříně na které sedím, mě už opravdu bolí zadek. Dám si pramen svých rozpuštěných blonďatých vlasů za ucho zatímco pozoruju Spencera míchat drinky a houpu u toho nohama jako malá holčička.

Štědrý den lidi tráví většinou s rodinou, doma u pohádek, nebo obchází své blízké a rozdávají si dárky. Vím to, protože je vždycky potkávám na ulici když jdu z práce. Usmívají se na všechny okolo, ruce mají plné dárkových tašek a občas ze srandy začnou z ničeho nic zpívat vánoční koledy. Jejich děti jsou slušně oblečené a učesané, utíkají kolem svých rodičů a vykládají si, co všechno si přejí od Santy.

Večer si pak všichni sednou k večeři u velkého stolu, společně si nandají na talíř a u zvuku vánočních koled a cinkání příborů večeří. Nezapomenou si u toho vykládat historky a smát se na celé kolo. Ráno se sejdou u stromečku v ladících vánočních pyžamech, udělají spoustu fotek na pohlednice  a potom si rozbalují dárky.

Tak takhle moje Vánoce rozhodně nevypadaly, ani když jsem bydlela s rodiči. U nás jsem celý den nikoho z rodiny neviděla, jenom večer za mnou přišla služebná s tím, že je večeře. Moje matka nechala udělat pětichodové menu, které vůbec nevypadlo vánočně. Připadala jsem si spíš jako v nějaké restauraci. Následně jsme se přesunuli k obrovském vánočnímu stromku, který mohl mít tak tři metry.

Dárků jsme ale dostali s Ericem až moc. Byly to spíš dárky u kterých jste si říkali jestli to opravdu pro vás, ale stejně jsem za ně byla vděčná. Bylo mi ale jasné že třeba obrovskou bichli s názvem Základy práv pro mladé právníky, které jsem dostala když mi bylo dvanáct, nikdy nepoužiju.

Letos svoje Vánoce slavím v baru. Tomu říkám posun. Spencerův bar je jediný v okolí, který má otevřeno na Štědrý večer a překvapilo mě, že je tu celkem narváno. Očividně bylo víc lidí kteří se cítili jako ztracené duše, když neměli s kým slavit nejznámější svátek na světě. Nejsem si ale jistá, jestli je nejlepší rozhodnutí zapít tu samotu alkoholem.

Já si s Codym objednala pizzu, sedli jsme si ke stolu (protože aspoň na Vánoce budeme jíst kultivovaně, a ne na sedačce s nohama na konferenčním stolku), zapálili si svíčku a předávali si vánoční dárky. Kolem deváté jsme se sebrali a dojeli výtahem až sem nahoru, kde už to všechno bylo v plném proudu.

Spencer mi dovolil sednout si k němu za bar, takže jsem se teď zády opírala o skleněnou výstavku všemožného alkoholu. Bral jednu objednávka za druhou a já jen nevinně přihlížela. Občas se na mě otočil a něco prohodil, ale bylo vidět že se musí soustředit hlavně na zákazníky.

A já si nestěžovala. Posledních pár dní jsem chodila jako tělo bez duše, od té doby co mě Cody našel na gauči. Usnula jsem se zaschlými slzami na tvářích a čokoládové zmrzlině kolem úst. Asi mu došlo co se stalo, proto mě jen uzavřel v pevném objetí a šeptal utěšující slova, zatímco jsem mu plakala do ramene.

Dnes ráno jsem se na pár hodin stavila v práci, kde jsem o tom řekla i Grace. Bála jsem se že bude zklamaná, místo toho mi zmáčkla ruku a řekla že to příště určitě vyjde. Nevím ale, jestli nějaké příště vůbec zvládnu.

Ještě jsem ji popřála Veselé Vánoce, než jsem se vrátila zpátky domů. Každý rok mi kolem oběda volala matka, ale letos se od vánočního večírku neozvala. Nevadilo mi to, myslím, že bych ji to stejně nezvedla.

,,Co máš v plánu na silvestra?" Otočí se na mě Spencer, mezitím co lije pro mě neznámý alkohol do skleničky.

Pokrčím rameny. ,,Asi budu doma." Ani jsem nad silvestrem ještě nepřemýšlela. Měl být až za dobrý týden a já byla myslí stále zaseklá v emailu od vydavatelství.