Outcast | H.S.

kapitola dvacátá čtvrtá

♠️
Outcast | chapter 24
Falling

Potom co nám Jade s Elem popřejí dobrou noc a odkráčí do kuchyně, odkud se po chvíli začne ozývat tiché chichotání, si unaveně přehodím Harryho paži kolem krku a pokouším se mu pomoct s cestou do schodů.

Harry je ale na pokraji svých sil a tak ho spíše táhnu než mu pomáhám. I tak to ale zvládneme a podle instrukcí od Jade, které mi stihla říct než odešli, jsem věděla kde mám jeho pokoj hledat. Otevřu dřevěné dveře a vstoupím do místnosti zaplněné černočernou tmou, kterou ruší jen troška světla pouličních lamp zpoza záclon.

Mám pocit že usnu i ve stoje, a tak Harryho bezvladné tělo položím na jeho velkou manželskou postel a unaveně si promnu obličej zatímco po studené podlaze kráčím k oknu.

Pohled na ulici se ukáže jako hodně podobný tomu našemu z bytu. Harry má krásný výhled na projíždějící auta, kterých je sice teď v noci mnohem méně, ale i tak se je dá dobře slyšet a jejich světla mě na moment oslepí.

Po pár vteřinách začnu slyšet Harryho pravidelné oddychování, z čehož usoudím že už opravdu spí. To mě vrátí zpátky do reality, kdy jsem zavřená v domě kde znám jenom tohohle chlapa a snažím se uklidnit své děsivé myšlenky, které teď spíše připomínaly divoké vlny, jenž se praly a narážely do sebe aniž by věděly co je to klid.

Dojdu k Harrymu a opatrně mu sundám černé sako, zůstane tak ležet jen v černé košili s většinou rozepnutých knoflíků a černých společenských kalhotách. Nemám odvahu ho svléknout více a tak jen sako odložím na židli u menšího stolu v rohu pokoje a vrátím se zpátky k posteli.

Tak moc ráda bych zalehla do peřin a aspoň se snažila ignorovat že vedle mě celou dobu leží Harry zatímco bych se konečně oddávala klidnému spánku, ale nemám v čem spát.

Moje červené šaty nepřicházely v úvahu, v tuhle chvíli jsou už dost nepohodlné. Rozhodně se ale neodvážím spát jen ve spodním prádle. Nemám na to dost sebevědomí a pořád je Harry muž, kterého moc neznám.

Výborně Baylee, prostě výborně.

Zbývá mi teď jen jedna možnost. Potichu, abych náhodou Harryho nevzbudila, se rozejdu po špičkách zpátky k menšímu stolu, vedle kterého byla krásná bílá skříň. Opatrně ji otevřu, s nadějí že i v této tmě uvidím kde co je.

Když vidím Harryho trička pověšená na černých ramínkách, v duchu si zajásám.

Hned první stáhnu k sobě a přičichnu si. Když jediné co pošimrá můj nos je prací přípravek a Harryho silná kolínská, dveře skříně zase zavřu a po cestě k posteli si sundávám svoje šaty.

Doufám že to Harrymu nebude vadit, ale popravdě tu nemám moc na výběr.

Pod světlem z ulice zjistím že má tričko modrošedou barvu, a tak si jej rychle obleču a zalehnu pod peřinu s krémovým povlečením.

Ještě zkontroluju Harryho, jestli pravidelně dýchá a dokonce jej zakryji i peřinou. Myslím, že jsem se opravdu zbláznila.

Dveře vedle skříně musí vést do koupelny, aspoň tak mi to Jade řekla.

Kdo by řekl že dneska budu usínat tady.

V tu chvíli mi dojde že jsem Codymu nenapsala že se dnes v noci už nevrátím. Rychle se vyšvihnu do sedu a popadnu svoji černou kabelku, kde mám telefon uložený.

Hned jakmile zapnu mobil a zvyknu si na bijící ostré světlo, do očí mě udeří zpráva že nemám žádné nové oznámení. Proto telefon odemknu a najedu na novou zprávu.