Outcast | H.S.

kapitola padesátá sedmá

♠️
Outcast | chapter 57
Open

Přestože klimatizace v Harryho autě jede naplno, nedokážu se přestat potit. Je to už něco přes hodinu co jsme vyjeli z Londýna a letní teploty nás ničí každým coulem. Vydechnu vzduch z plic, čímž se snažím odhrnout prameny vlasů z mého čela, ale je to k ničemu.

,,Kurva, nedá se tady dýchat." Povzdechne si kudrnáč vedle mě, když sjíždíme z dálnice.

Příjemné jaro se už stihlo přehodit ve spalující léto, které nikdo z nás tak rychle nečekal. Ani krátká sukně mých levandulových šatů mi nepomáhá a nechává mě se smažit v tom pekle kolem nás.

Harry si očividně všiml mého ztrápeného výrazu, protože z boxu mezi námi vezme plastovou láhev vody a podá mi ji do klína.

,,Už jen pár kilometrů, ma chérie."

Vděčně láhev převezmu a několikrát si loknu, jako bych vodu pila snad poprvé v životě.

,,Jsem v pohodě." Snažím se svými slovy přemluvit jak jeho, tak samu sebe. Kapky potu mi tekly po čele a mám co dělat abych si vody z láhve nevylila na hlavu.

Možná dnešek nebyl nejlepší volba na další vyjížďku, ne že by mi Harry dal na vybranou. Ráno u šálku kávy prohodil, že by mě rád vzal do domu kde vyrostl. Ani slovem se nezmínil o rodinných členech, tak jsem s nimi prostě nepočítala.

V tuhle chvíli byl všude kolem nás anglický venkov. Neměla jsem moc povědomí o Harryho dětství, ani jsem se neptala. Jeho výraz pokaždé kdy sklouznul pohledem k fotkám na komodě v jeho ložnici mi jako odpověď stačil.

Začnu si v dlani mnout přívěšek od Harryho mezitím co se snažím ignorovat pálení horké sedačky. Byla jsem z toho trošku nervózní? Možná. Snažila jsem se aby to na mně nebylo vidět? Celou svou existencí. Fungovalo to? Ani.trošku.

Netrvá dlouho a Harryho černé auto parkuje v menším městečku u velkého rodinného domu. Zvědavě zkoumám pohledem celé sousedství ve kterém Harry vyrůstal. Dlouhá ulice ohraničena vysokými třešněmi. Jasně si ho dokážu představit jak se učí jezdit na kole na chodníku podél domů, jak křídami maluje panáka na rozpálenou silnici nebo omylem kopne míč sousedovi do zahrady.

Nedokážu v sobě udusit překvapení, že Harry pochází z tak klidného prostředí.

,,V pohodě, Dory?" Zvědavý tón kudrnáče mě vytrhne z přemýšlení. Trhnu hlavou k němu a přesvědčivě se usměju než jako odpověď kývnu.

Oba vystoupíme z auta a pomalu se rozejdeme k domu po vydlážděné cestě. Dům vypadá obydlený, na oknech visí truhlíky s muškáty, které krásně kvetou, na zahradě vedle domu je vidět dětská houpačka a domeček. Vypadá to, jakoby tu někdo skutečně žil.

Pomalu vystoupáme pár schodů ke vchodovým dveřím z tmavého dřeva. Harry z kapsy vytáhne svazek klíčů a mezitím co hledá ten správný, ještě jednou si prohlédnu sousedství. Tahle čtvrť byla plná relativně opravených rodinných domů a stydím se za to, že bych řekla že tohle je ta poslední možnost, kam mě dnes Harry mohl zavést.

Zároveň se ale není čemu divit. Harry nevypadá jako člověk co měl lehké dětství. Když odemkne dveře a vstoupí dovnitř, se zatajeným dechem ho následuju.

Před námi se objevím protáhlá předsíň, ve které je teplota alespoň snesitelná. Pomalu projdeme až do kuchyně, mezitím co si prohlížím fotografie v rámečcích všude po zdech. Moc toho nezachytím, ale stačí mi to k tomu, co jsem potřebovala vědět. Tohle je opravdu dům, kde Harry vyrostl.