Outcast | H.S.

61 - finale part 1/5

♠️
Outcast - finale 1/5

Hlasitě zamručím, když mě ze spánku vyruší horké rty na mé čelisti. Pokusím se otočit na druhý bok, abych se mohla dále oddávat nerušenému spánku, ale očividně mi není přáno.

Harry se nad mou reakcí jen tiše uchechtne a nepouští můj pas, kolem kterého má svou paži. Nosem narazím na horkou kůži a tak mi dojde, že musím mít tvář schovanou mezi Harryho krkem a ramenem.

Kudrnáč ale nemíní přestat a začne mi prsty prohrabovat mé rozcuchané vlasy. Když mu dojde že ani tímto mě nedostane z postele, skloní rty k mému uchu.

,,Musíš už vstávat, ma chérie."

Na odpověď ten drzoun nemusí čekat nijak dlouho.

,,Já musím jedině umřít, můj drahý." Sarkasmus přímo přetékal z mého hlasu, přestože jsem mluvila svým ranním chraplákem.

Očividně jsem Harryho neskutečně bavila, protože přes řasy jsem mohla vidět jak se na mě usmívá od ucha k uchu, mezitím co nepřestává prohrabávat mé vlasy. Ležel na boku, otočený mým směrem s opřenou hlavou o své zápěstí. To mu dávalo perfektní výhled na to, jak beznadějně chci znovu usnout.

Zoufale si povzdechnu a se stále zavřenými oči si překryju peřinu až přes hlavu. Nevím kolik je hodin, ale sluneční paprsky šimrající mou tvář přes zatažené závěsy mi naznačovaly, že už opravdu bude ráno. A taky že už opravdu musím vstávat.

,,Jenže pokud se neprobudíš umřu tady já, až mě najde Cody." Zašeptá do mého ucha i přes přikrývku, která nás od sebe dělila.

Dovolím si ještě jedno hlasité povzdechnutí, než ze sebe peřinu strhnu a otevřu na Harryho své ospalé oči. Stále je ve stejné poloze, pozorující mě úplně stejně. Z širokého úsměvu na své tváři jsou jeho oči krapet přivřené a hlavně plné citů, ze kterých se na chvíli zachvěju.

,,Dobré ráno, lásko. Už ses rozhodla opustit bunkr?" Posměšně ukáže k peřině.

,,Jestli nepřestaneš, hodně brzo se tam znovu schovám."

,,To bych si nedovolil, má paní." Nepřestane s provokací, když v sobě seberu tolik síly na to se zvednout do sedu.

Když jsem včera přišla domů z kavárny, kde jsem několik hodin strávila v přítomnosti Caitlin a malé Gigi, našla jsem přede dveřmi stát Harryho s rukama v kapsách svých kalhot.

Jelikož Cody ještě nebyl doma z práce, bylo jednoduché ho propašovat do mé ložnice. Celý večer jsme tak strávili spolu, rozvalení v bíle povlečených pokrývkách a v náruči toho druhého, mezitím co jsem mu vyprávěla o celém dni a on mně o tom svém. Tyhle večery, kdy se Harry vkrádal k nám do bytu a přespával tu bez Codyho vědomí byly snad mé nejoblíbenější. A ještě víc, když už jsem Harryho mohla nazývat svým oficiálním přítelem.

,,Máš na dnešek nějaké plány?" Zeptá se mě Harry když si protahuju ospalé tělo. Stále ležel na boku a pozoroval každý můj pohyb jako nějaká šelma, ale nemůžu říct že jsem si na to už nezvykla.

,,Po obědě mě vyzvedne Jade, domluvili jsme si že spolu půjdeme koupit dárek pro Ela na jejich výročí."

Kudrnáč v mé posteli jen chápavě kývne hlavou, aniž by ze mě spustil svůj pohled. Než se naděju, jeho rameno se tlačí na to mé a na zadní straně krku cítím jeho horké polibky, které stoupají až k mému uchu. Mé vlasy přehodí na mé druhé rameno, aby měl lepší přístup.