Outcast | H.S.

kapitola jedenáctá

♠️
Outcast | chapter 11
Lightning

Vyděšeně pozoruju tu skupinku mužů, kteří k nám dvěma běží jako splašení. Krve by se ve mně v tuhle chvíli nedořezal, překvapeně stojím na místě a reflexně si zakryju oči. Blesky všude kolem nás skoro oslepovaly. Lidi na ulici se po nich začali otáčet se stejně zmatenými výrazy jako já, a nebylo se čemu divit.

,,Doris!"

,,Jaký máte vztah se svou matkou? Už jste se usmířily?"

,,Jak důvěrně znáte pana Montreala?"

,,Co na to říká váš otec?"

,,Doris!"

Stisk na mé paži zesílí, a v tu chvíli mi dojde, že celou dobu vedle mě stojí paní Grace. Když se na ní v celém tom zmatku otočím, vidím, že celou dobu tu bandu paparazzi pozoruje stejným výrazem jako já. Vyděšeným a kurva zmateným.

Co mám teď dělat?

Normálně bych asi utekla, bez toho, aniž bych se dozvěděla, co se vlastně děje. Ale s postarší paní po mém boku a čerstvé námraze na chodníku jsem tuto možnost mohla rovnout vyškrtnout.

Paparazzi stojí už jen pár metrů od nás a blesky nás zahlcují takovým způsobem, že ani nevidím. 

Kde se celou dobu schovávali? A to nás sledovali až sem?

,,Co se to děje?" Zeptá se mě paní Grace, když otočí hlavu na stranu, aby ji nebolely oči z blesků.

,,Nemám nejmenší tušení." Vydechnu všechen vzduch z plic.

,,Doris! Kdo je ta žena vedle vás?"

,,Co na váš románek říká váš bratr Eric?"

,,Jaké je to být sestra dědice Astleyových společností?"

Bože.

Na chvíli mě napadne vytáhnout telefon a zavolat Codymu, ale ten by se sem mohl dostat nejdříve za čtvrt hodiny, a tak to hned vzdám. Navíc ani nemá auto, co by udělal? Odehnal je nějakým tanečkem, co se naučil v Just Dance?

Už začínám zvažovat možnost útěku, protože jakmile fotografové zjistí že před nimi neutíkám, něco jako osobní prostor pro ně přestane existovat.

V panikaření a přemýšlení nad tím, co mám sakra teď dělat, nás vyruší černý Range Rover, který zastaví na kraji silnice.

Cítím se jak v nějakém blbém americkém filmu, když se okénko začne pomalu stahovat a pohled mi spadne na Harryho, který nás dvě pozoruje s úšklebkem na tváři. Dokonce má na tváři ďolíček, ale nevím, jestli to není jen halucinace ze všech těch blesků kolem.

Výborně, a moje babička se už stavit nechce?

,,Co tady děláš?" Vyhodím ze sebe tónem, kterým bych svého zachránce opravdu oslovovat neměla.

Na Harrym visíme pohledem úplně všichni. Já, s napůl udiveným a napůl naštvaným pohledem, paní Grace, která se teď musí sama sebe ptát, co jí to sakra dali do kafe, protože se z poklidného odpoledne během pár vteřin stal blázinec, a i ta partička fotografů, kteří po něm vyjeli jako šelmy a zahltili ho blesky ještě dřív, než okénko auta sjelo dolů celé.

Upřímně, nevím co si o tom mám myslet. Ještě před třemi minutami jsem seděla v kavárně a v klidu dopíjela kafe, a teď jsem se očividně stala hvězdou a chlap, co mě opilej sváděl na záchodcích v baru, se na mě přijel podívat.