Outcast | H.S.

kapitola dvacátá pátá

♠️
Outcast | chapter 25
Pieces

První, co cítím po otevření očí, je silný tlak na hrudi a vůně jídla. Marně se snažím rozmrkat tu pořádnou dávku denního světla, sluneční paprsky mě lechtaly na tváři a rozhodly, že pro dnešek už bylo spánku dost. Bolí mě se pomalu i nadechnout, a tak chvíli trvá než jsem schopná zvednout se do sedu a přehrát si v hlavě události včerejšího večera.

Sluneční paprsky pálí na mé kůži, ale musím říct že je to příjemné. Unaveně si prohrábnu své blonďaté vlasy a zavřu oči pro lepší vzpomínání.

A pak to do mě narazí, jako nákladní vlak.

Anthony.

Klub.

Harry.

Cesta domů.

Harryho křik.

Moje bušení srdce.

Harryho oči. 

Další křik.

Zmrznu na místě a vyděšeně vykulím oči. Okamžitě se zvednu na nohy a mám pocit že se se mnou motá svět. Každá vteřina té děsivé noci se mi do těla zabodne jako jehla.

Myslím, že to se mnou sekne a musím se několikrát zhluboka nadechnout a zase vydechnout, abych byla schopná vůbec dojít k nějakému závěru.

Ulice venku je ale klidná. Lidé venku procházejí kolem s jídlem v ruce nebo se drží za ruku s dětmi, vidím i pár turistů s fotoaparáty na krcích. Dnes je venku opravdu nádherně, na to že je druhý únorový den. Užívají si po několika měsících mrzuté zimy příjemné paprsky sluníčka.

Co se to v noci stalo?

Harryho kolínská, kterou silně cítím z trička co mám na sobě, mi v přemýšlení vůbec nepomáhá. Mám pocit že mi spíš přehrává hrozivou scénu z jeho koupelny v hlavě pořád dokola.

Z přemýšlení mě vytrhne skoro neslyšitelné ťukání na dveře. Vystrašeně se otočím, s myšlením že je to Harry.

Opravdu by se mnou chtěl teď mluvit?

Nechala bych ho?

,,Dory, jsi už vzhůru?"

Ramena mi poklesnou úlevou když se za dveřmi ozve hlas Jade.

,,Ano."

Až mě vyděsí jak unaveně můj hlas zní. Jako bych to ani nebyla já.

Po mé tiché odpovědi se dveře pomalu otevřou a stojí v nich ona černovláska s tácem v ruce. Ten položí na noční stolek vedle manželské postele a dveře zase zavře.

Tohle je ložnice Jade a Ela? V té noci jsem vůbec nestihla postihnout kam mě Jade vede.

Všimnu si že na tác je hrníček z unikající horkou párou a talíř se sladkou snídani, skládající se z malých lívanečků, džemu a ovoce.

Jade se otočí zase ke mě a pozoruje mě opatrným pohledem, jako bych se před ní každou chvíli měla kompletně zhroutit.

,,Jak ti je?" Vydechne.