Outcast | H.S.

kapitola padesátá

Outcast | chapter 50
Courage is needed

HARRY

,,Hranolky?"

,,Bože, ano prosím."

,,Máš to mít, ma chérie."

Ukazováčkem vyberu položku na obrazovce a promnu kreditní kartu v mé ruce. Ledové oblečení se mi lepilo na promoklou kůži, když přešlápnu váhou na druhou nohu a přejedu pohledem okolí. Ignorovat překvapené a zděšené pohledy lidí okolo nás pro mě nebyl problém, zato pro třepající se blondýnku za mnou, která nad zmínkou hranolek slastně zakloní hlavu, to tak snad nebylo.

Lidi na nás zírali. Zrak jim přejížděl od našich mokrých vlasů, ze kterých mi doteď stékaly pramínky vody až na špičku nosu, přes nepříjemně nalepené oblečení na naší kůži, až po mokré stopy na šedých matných kachličkách, které jsme za sebou každým krokem nechávali.

Měli právo zírat, stejně jako já měl právo je obdařovat nasraným pohledem. Pozornost mi nedělala dobře. Lidi mi nedělali dobře.

Otočím se na světlovlasou kštici, se kterou jsem dneska prožil opravdu zajímavý večer. Až jsem z toho doslova skákal do vzduchu.

Nervózně si objímá paže a rozhlíží se kolem nás. Její nádherné šaty jsou zplihlé a pramínky mokrých vlasů se jí lepí na obličej. Pousměju se nad rozmazanou řasenkou pod jejími modrými oči, které otázky v mé hlavě nechávaly stále nezodpovězené.

Kdo ta holka vlastně opravdu byla?

Možná jsem to ještě úplně nevěděl, ale kůže mi hořela adrenalinem a jistotou, že to chci zjistit.

Chci ji znát až do morku kostí. Chci vědět jakou hudbu poslouchá, na co myslí pokaždé když zamyšleně nakrčí obočí a začne si kousat nehty, proč pokaždé obchází víka od kanalizace a nechce je prostě překročit.

Proč mě to sakra tak zajímalo?

,,Pane?" Vylekaně trhnu ke slečně přede mnou, která byla oblečená v uniformě místního fast foodu a před očima držela papírovou tašku s naší objednávkou.

,,Máte číslo čtyřicet dva?"

Mrknu na papírek v mé ruce, než na ni děkovně pokývnu a převezmu si tašku do své náruče.

Dory se objeví za mým ramenem, položí mi studenou dlaň na záda a natáhne se do tašky pro hrstku hranolek. Sleduju její obličej blízko toho mého a mám co dělat, abych ignoroval zašimrání v hrudi. No do prdele.

,,Příště tě někam zvu já, kapišto?" Obdaří mě povzbuzujícím úsměvem, aby zakryla vytíženost z dnešního večera.

Nevzmůžu se na nic jiného než jen nasucho polknout.

Možná bylo lepší se neptat a prostě to přijmout. Tahle holka mě má neodmyslitelně v hrsti.

--

,,Běh! Skok do dálky! Olympijské hry! Dostal jsi snad křeč do lýtka?"

Naštvaně zavrčím a mrštím po Fredovi zasranou kartičku se slovem, co jsem měl předvádět. Hned potom co si odkryje obličej a na kartičku se podívá, vybouchne smíchy.

,,BYLO TO PEČENÍ CUKROVÍ, TY ZKURVENEJ IDIOTE!" Vykřiknu po něm a ignoruju teplo, hrnoucí se mi do tváří.

Poraženě vydechnu a spadnu zpátky na své místo na sedačce. Hned jakmile za námi přišla Jade s nápadem, že si všichni zahrajeme aktivity, věděl jsem, že to bude totální sračka. Pak mě ale El donutil se vsadit a v tuhle chvíli tu hraju o holej zadek.