Outcast | H.S.

kapitola dvacátá sedmá

♠️
Outcast | chapter 27
Daze

,,Takže, sem dáme oleandry, hned vedle fuchsií. Zvládnete to? Musím ještě dnes vyřídit objednávku, je toho tolik, že nevím kde začít." Vysvětlí nám Edith zatímco si z čela odhrabuje pár zlatých vlasů, mezi kterými občas prosvitne nějaký ten šedivý.

Když jsme s Harrym přijeli před bránu botanické zahrady, rozhodně mě nenapadlo že zde budeme přesazovat květiny ve skleníku. Ale atmosféru v přítomnosti rostlin jsem velice uvítala, možná tak bude náš rozhovor klidnější. 

,,Nemusíš se bát, udělej si co potřebuješ." Ujistí ji Harry s jemným úsměvem na rtech. Chvíli pozoruje vzdalující se Edith než se otočí zpátky na mě.

Tohle byla další věc, ze které mi šla hlava kolem. Harry byl milý a pořád se usmíval. Nemůžu říct že jsem ho nikdy neviděla s dobrou náladou, ale byl tak usměvavý až jsem na chvíli zapřemýšlela jestli na něj pořád nepůsobí drogy.

Doufám že ne, právě celou cestu sem řídil.

,,Jak dlouho tady pomáháš?" Zeptám se zatímco si natahuju černé pracovní rukavice a stejně jako Harry začínám krásné oleandry přesazovat.

,,Začal jsem ještě na střední, byla to dobrovolná brigáda. Hodně dobře se tady pročistí hlava." Pokrčí rameny.

Tomu se dá lehce uvěřit, připadám si tu jako v rajské zahradě.

,,Sice sem už nechodím tak často, jako když mi bylo osmnáct, ale stejně se sem občas za Edith stavím. Je na to většinu času sama, za pomoc je pokaždý ráda."

Chápavě kývnu hlavou a snažím se květinu brát co nejopatrněji, abych ji neublížila.

,,Ehm..ohledně toho včerejška, je mi líto že jsem tě takhle přepadl na záchodech." Uchechtne se a já si můžu všimnout změny tónu jeho hlasu. Bylo jasné že tohle je ten moment kdy chce pořádně začít mluvit, a po těle mi okamžitě projede husí kůže.

,,Můžu se zeptat, co sis včera vzal? Dost to s tebou zamávalo." Otočím se na něj.

,,Víš, drogy jsou normální věc v klubech jako ten ze včerejška. Není těžký tam něco najít." Zamumlá. Jde jasně vidět jak nepříjemně se cítí když o tom mluví. Bohužel pro něj, tohle je ten čas kdy mluvit budeme.

,,Kokain?"

V mysli mi vyskočí vzpomínka z včerejší noci, kdy jsem stála opřená o krásný honosný sloup krémové barvy a snažila se pozorovat vystoupení na pódiu. Do oka mi ale spadl pohled na salónek plný mužů s doutníky zatímco za nimi byla skupinky skloněna nad deskou s bílým práškem rozděleným do řádků.

Harry překvapeně vyvalí oči a zvedne ke mně pohled. Vidím jak se jeho ohryzek pohne když nasucho polkne.

,,Byla jsem tam včera pár hodin, všimla jsem si toho." Vysvětlím rychle, než by stihl promluvit on.

Drogy pro mě vždycky byly něco, co přecházelo za mé hranice. Nejsem v pohodě s tím, že si Harry takhle ničí zdraví, ale své myšlenky hned zaženu. To, že se mi to nelíbí neznamená, že je to moje věc.

,,Jak tě Wilson dostal na rande?" Změní těma a své zelené duhovky vrátí zpátky ke květináčům pod svýma rukama.

Při zmínění toho jména se jeho tón hlasu trochu propadne. Jasně z něj můžu poznat jak se musí přemáhat, aby si znechuceně neodplivl.

,,Cody ho poznal v práci a nějak nás dal dohromady. Aspoň na jeden večer."

,,Tvůj kamarád by měl zvážit svůj vkus na muže." Uchechtne se Harry.