Outcast | H.S.

kapitola třicátá osmá

♠️
Outcast | chapter 38
Piñata instead of heart

Mám řidičák?

Ano.

Vypadá to tak?

Rozhodně ne.

Už snad dvacet minut cestuju večerním Londýnem ve Spencerově autě, bojíc se že každou chvíli narazím do budovy nebo smetu starou paní s chodítkem na přechodu. Celou dobu si naštvaně odhazuju vlasy z tváře a z nakrčeného obočí mě už bolí mimické svaly na čele. Nikdy jsem nebyla moc sebevědomý řidič, představa, že tohle celé vozidlo řídím jen já mě děsila. Proto jsem se až přehnaně soustředila na každý pohyb, který provedu.

Můj strach ale neznamenal že to otočím zpátky. I přes to že mě vytroubili už tři řidiči.

Cesta k Harryho bytu byla složitější, než jsem myslela. Nevěděla jsem přesnou adresu, takže jsem jela po vzpomínkách, kdy mě tam Harry vezl potom co mě zachránil před bandou paparazzi. Stálo mě to pár nadávek a couvání, ale nakonec jsem před velkou budovu s velkými prosklenými okny úspěšně dorazila.

Poctivě zaparkuju před skleněné vchodové dveře a klidně si oddychnu. Možná jsem to prostě měla vzít metrem.

Spencerovo auto pořádně zamknu a snad třikrát zkontroluju, než se vydám dovnitř. Každým krokem se mi vybavují vzpomínky z doby, kdy jsem tu byla naposledy. Zdá se to jako roky, přitom to může být jen pár týdnů.

,,Dobrý večer, a vy jste?"

Slečna za stolem na recepci je přesně jeden z bodů, který si pamatuju. A v tuhle chvíli se bude úžasně hodit.

Spojím si ruce a okamžitě nasadím úsměv á la teď jsem profesionální herečka.

,,Dobrý, jsem tu za Harrym Stylesem. Je doma?" Dojdu k bílému pultíku a opřu se o něj lokty zatímco si prohlížím stěnu za Kelly, jak jsem zjistila z cedulky na její bílé košili.

,,Pan Styles mi řekl že za ním nikoho nemám pouštět, takže-"

,,Jsem jeho přítelkyně, musel mě zapomenout zmínit."

Pokračujeme v předstírání budoucí paní Stylesové? Pokud mě to dostane nahoru, určitě. Můžu jen doufat že nevybuchne smíchy jako ten bodyguard v Melody Lounge.

,,Ale-"

,,Určitě mu vysvětlím, aby se to už příště nestalo." Snažím se na tváři udělat aspoň půvabný úsměv, když už ji skáču do řeči.

,,Slečno, myslím že bych mu měla zavolat a-" Do ruky popadne černé sluchátko ze stolu.

,,Chcete pana Stylese snad naštvat, Kelly? Jako jeho přítelkyně vím, jak má v této době dost práce. Přece ho nechcete rušit." Zakroutím hlavou.

V momentě Kelly práskne sluchátkem zpátky.

Bože, opravdu má Harry na ostatní lidi takový dojem? Ta holka z něj musí mít noční můry a to může být stará jako já.

,,Hezký večer, Kelly. Ráda jsem vás viděla." Rozloučím se s ní zářivým úsměvem a rozejdu se k výtahu. Snažím se vypadat co nejsebevědoměji, jakože se právě rozhodně nevkrádám do cizího domu. Mám ale spíš pocit že se každou chvíli nervozitou pozvracím a nepřestávám cítit nové tetování na hrudi.

Dokud nenastoupím do výtahu, nesmím na sobě dát nic znát. Zkousnu si spodní ret, mezitím co čekám až výtah cinkne a otevřou se dveře do kabiny. Jakmile se tak stane, málem padnu na kolena a začnu děkovat. Celou dobu slyším Kelly ťukat do klávesnice počítače a skoro můžu cítit nejisté pohledy vpalující se do mých zad.