Outcast | H.S.

kapitola dvacátá

♠️
Outcast | chapter 20
Let the show begin

Nervózně polknu. Jeho slova mi sevřou hruď a rozhodně neuklidní moje divoce bicí srdce.

Harryho zelené oči mě propalovaly pohledem, cítila jsem se,  jakoby mě viděl skrz na skrz. Stál pouhých pár metrů ode mě, stejně mi to přišlo jako obrovská vzdálenost.

Uklidni se Baylee, asi sis dala moc skleniček vína.

Přijde mi, že mě jeho přítomnost očarovala. Mám chuť být naštvaná, nebo aspoň začít konverzaci o tom ránu před třemi týdny. Ale nemůžu. Jsem přikovaná k zemi a jediné, na co se teď zmůžu, je pozorovat toho kudrnáče s napjatým výrazem, zatímco dávám do pořádku svůj mozek, který před chvíli vypověděl službu.

Na chvíli mě napadne, jestli nemám halucinace. Upřímně bych se tomu nedivila, Harry se těch pár týdnů ani na moment neztratil z mé mysli, až jsem si myslela, že jsem šílená. Ale až sem můžu cítit jeho silnou kolínskou, která mým rozklepaným kolenům vůbec nepomáhá.

Opravdu tu přede mnou stál. S úšklebkem na rtech a v černém obleku, jako nějaký ďábel. A na malý moment jsem si přála být do pekla stažená s ním.

Ruce si schová do kapes společenských kalhot a líně si povzdechne. Tohle je asi poprvé, co ho vidím tak sebevědomého, je to jakoby věděl, že jeho přítomnost v mé hlavě spustila ohňostroje.

,,V pořádku, ma chérie?"

Pozvedne jedno obočí, když ho několik dlouhých vteřin pozoruju jako ducha. Francouzská přezdívka z jeho rtů splyne tak přirozeně, až mi málem způsobí zástavu.

Vypadám tak snad?

,,Proč bych nebyla?" Nechápavě nakrčím obočí a obejmu si paže, snažíce se vypadat, že netuším co myslí.

,,Vypadáš vyděšeně, to se ti tak moc se stýskalo?" Ušklíbne se a povytáhne pravý koutek úst, hrdý na ironii odkapávající z jeho slov.

Když takhle mluví, cítím se oproti němu jako malý mravenec.

,,Jsem v pohodě."

,,Dobře." Usměje se, vědom si lži, kterou jsem práv vypustila.

,,Dobře." Zopakuju po něm a stále z něj nespouštím zrak. Jsem hypnotizovaná každým jeho pohybem a přemýšlím, co se děje v jeho hlavě, na co právě myslí a co si myslí o mně. Reaguje jeho tělo stejně, jako to moje?

,,Copak někdo jako ty dělá zrovna tady?"

Udělá ten jeden poslední a zároveň nekonečný krok ke mně, a jeho hruď se teď dotýká té mé. Boj s hlasitým bitím svého srdce jsem už vzdala, ať si klidně vyskočí z hrudi.

Pomalu se nahne k mému uchu, stejně jako ten den, co jsme se poznali. Když jeho horký dech pohladí mou pokožku, vyskočí mi na celém těle husí kůže.

,,Má s tím něco společného ten chlap v obleku, který právě postává u baru a má vedle sebe tvůj kabát?"

Fakt, že Harry ví že jsem tu s Anthonym, mě zarazí ještě víc. Jak dlouho ví, že tu jsem?

Položí lehký polibek na stejné místo jako na Štědrý den. Málem zalapám po dechu a stisknu okraje umyvadla ještě silněji. Přijde mi, že schválně opakuje celou tu scénu, jak jsme se poznali. Cítím, jak se zhluboka nadechne mé kůže a slastně zasténá.  

Jsem k němu úplně stejně nalepená jako tehdy, a rozhodně nemám touhu ani šanci se od něj odtrhnout.

,,Vedle kterého si scházela z těch schodů, a donutila mě na pár vteřin zapomenout vlastní jméno?"