Outcast | H.S.

kapitola třicátá pátá

♠️
Outcast | chapter 35
Rule number three

HARRY

Mám pocit že snad slyším tikat hodiny, když rychle sbíhám černé schody s mramorovým vzorem. V hlavě mi pulzuje bušení srdce a myslím, že každou chvíli omdlím. Jen pár metrů za mnou se mě snaží doběhnout El a někde v dálce po nás slyším volat Freda. Nerozumím ale co říká, jeho slova se ztrácejí v mlze.

Srdce mi pulzuje v hlavě a na hrudi mě svírá naprosto jiná úzkost, než ta, kterou jsem si procházel doteď. Vyhýbají se nám vyděšení číšníci a zákazníci, odstrkujeme je z cesty. Ale ani jednomu z nich pořádně nevidím do obličeje, necítím ani nárazy do jejich těl. Moje oči skenují místo u baru, kde měla stát Jade s Dory.

,,Lásko? Lásko, co se stalo?"

Až teprve když oba doběhneme k barové židličce, na které sedí Jade, zvuk okolí mi znovu naběhne. Slyším hlasitý smích, hlasy a cinkání skleniček všude kolem. Srdce mi spadne až na zem, když se rozhlížím a nikde nemůžu najít hlavu blonďatých vlasů.

,,Utekla. Nevím co se stalo, prostě řekla že musí pryč a než jsem se otočila, prostě zmizela."

Zmizela.

Zmizela.

,,Mluvil s vámi předtím někdo?" Ptá se dál El.

,,Ne, jen se na nás mačkali nějací chlapi a nutně nám chtěli koupit pití. Poslala jsem je k šípku."

El kývne že rozumí zatímco já se nepřestávám rozhlížet kolem. Mám sto chutí stoupnout na barovou desku a začít po ostatních křičet, aby alespoň na chvíli bylo ticho. Potřebuju, aby se moje myšlenky přestaly motat jako splašená řeka a já byl schopný myslet. Potřebuju najít Dory.

Strachem si mi klepou ruce a snažím se nasucho polknout, abych se nepozvracel.

Co když Dexter ví kdo je?

Co když jí něco udělají?

Kvůli mně?

,,Harry? Harry, podívej se na mě." Postaví se ke mně El a snaží se uchopit mé třepající se ruce do svých, abych se nemohl hnout z místa. ,,Harry, najdeme ji. Někde tu bude. Nevzali ji, neboj se. Je v pořádku, ano?"

Snažím se uklidnit svůj divoký dech, protože jsem se nemohl pořádně nadechnout. Lapal jsem po dechu jako bych se topil, lidi okolo se začali otáčet, divící se co se se mnou děje.

Mám pocit že budu opravdu zvracet.

,,Ele! Proboha, jak můžete tak rychle utíkat? Kde je Dory?" Objeví se vedle nás Fred a hned na to svraští obočí.

,,Musíme ji začít hledat. Jade, já a ty si vezmeme druhé patro. Fred s Harrym to projdou tady. Prohlédněte všechno, i ty zasraný salónky. Buďte na telefonu, kdyby něco."

Hned po posledním slovu popadne El ruku Jade a oba se vydávají po schodech nahoru. Bude se jí teď držet jako klíště, podle toho jak ho znám. A poprvé v životě se mu ani nedivím.

,,Dobře. Harry, dýchej. Najdeme ji. Bude v pohodě, opravdu. Musíš dýchat." Popadne mě Fred za ramena, abych se mu pořádně podíval do očí a začne mě uklidňovat. Cítím na ramenou jeho dotyk, ale kůže mě začíná nepříjemně pálit. V místnosti je najednou odporné horko a po čele mi stéká studený pot.