Outcast | H.S.

62 - finale part 2/5

Outcast - finale part 2/5

HARRY

,,Jste si jistá že je to opravdu ono, paní Grace?"

,,Jsem si smrtelně jistá, Harry."

Nezbývá mi nic jiného než ji věřit. Před starou budovou na kraji Londýna stojíme už dobrých pár minut, abychom si ujasnili jak zní náš plán po tom, co projdeme vchodovými dveřmi dovnitř. Zoufale totiž aby to vyšlo.

Nevím, co bych dělal kdyby ne.

Typicky anglická budova, ve vcelku špatném stavu ani trochu nevypadala jako sídlo jednoho z největších vydavatelství celé Anglie. Adresu zapsanou ve svém starém koženém diáři jsem třikrát zkontroloval, protože zatím se to celé zdálo jako jeden velký nepovedený vtip.

,,Chceš tam postávat ještě dlouho?" Z myšlenek mě vytrhne paní Grace, která už stihla přejít prázdnou silnici a přešlapuje u vchodových dveří čekajíc jen mě.

Svižným krokem ji doběhnu, mezitím co nechávám své dlaně schované v kapsách černých kalhot. Přestože je už jaro, dnes je nepříjemné chladno. Doufám, že Dory v tuhle chvíli někde nemrzne, vím, že se dnes měla sejít s Jade.

Otevřu dveře paní Grace a následuju ji přes malou recepci, kde za stolem sedí starší muž a ani si nás nestihne všimnout, když kolem něj procházíme.

,,Víte vůbec kam jdeme?" Tiše na ni zašeptám.

Paní Grace se na mě otočí s něčím, co vypadá jako dotčení. ,,Jasně že vím, Stylesi. Možná jsem stará, ale nepodceňuj mě."

,,To bych si neodvolil." Zamumlám s pobavením na rtech.

Přestože bych si rád vzal kredit, celý plán vymyslela paní Grace. To ona je svědkem spisovatelské dráhy mé přítelkyně, kterou dneškem chceme dotáhnout dál.

Interiér budovy nevypadá o nic lépe než její exteriér. Stále se mi nechce věřit že jsme na správném místě, ale cedulky na dveřích kolem kterých procházíme mi bohužel dokazují že se opravdu mýlím. Buď tato budova neviděla rekonstrukci od sedmdesátých let, nebo si to nedokážu vysvětlit.

Jakmile menším výtahem, který by už měl být v důchodu, dojedeme do druhého patra, paní Grace okamžitě vystartuje dlouhou chodbou až na úplný konec. Určitě tu musela být už několikrát, protože i přesto že má černé podpatky, svým přesným krokem říká, že to tu zná. Zastaví se až u posledních dveří - kanceláře ředitele.

Nestihnu ani otevřít ústa, abych navrhl si náš plán znovu projít, když paní Grace bez sebemenšího zaváhání zaťuká na dveře.

Pohltí mě menší panika. Víme vůbec co děláme?

,,Dále!"

Paní Grace dovnitř kanceláře následuju jako poslušný pejsek. Nasucho polknu přes obrovský knedlík v krku a snažím se vzpomenout na to všechno, co jsem měl v plánu předhodit na stůl.

,,Grace! Rád vás vidím!"

Postarší muž v šedém obleku, který mohl být moderní snad ve stejné době jako tato budova byla postavena, se okamžitě ze své židle vrhne k paní Grace. Na tváři má široký úsměv ve kterém mu chybí pár zubů, jenž se nebál nahradit jasně zlatými.

,,Pane Greene, tak se opět setkáváme."

Styl, jakým paní Grace natáhne před Greena ruku, je víc než elegantní. Šedovlasý muž nepotřebuje další pokyn na to, aby její dlaň chytl do své a políbil ji na klouby. Šokovaně stále stojím ve dveřích a snažím se zpracovat informaci, že ti dva už se znají.