Outcast | H.S.

kapitola dvacátá druhá

♠️
Outcast | chapter 22
Since

Chvilku je v telefonu hrobové ticho, to ale ve vteřině protrhne velká rána.

,,Au! Kurva, jo, chápu, promiň. Ale to fakt bolelo, do hajzlu!" El zakřičí bolestí.

Mám takový pocit že Harry Ela právě praštil.

,,Ele?" Zavolám znovu.

,,Ano, zlato?" Odpoví. Hned na to se v telefonu ozývá jeho další tiché Ne! už mě nemlať!

,,Říkal jsi záchody v druhém patře?" Zeptám se raději znovu.

,,Jo, jsme tady. Prosím tě, pohni drahoušku, Harold se rozhodl být příjemný jak vřed na prdeli." Odpoví.

,,Za chvilku tam budu."

V momentě se otočím na patě a vyrážím zpátky ke vchodu. Pořádně jsem ani nepromyslela co dělám, v žilách se mi objevil adrenalin a moje nohy mě dotáhnou až k vstupním dveřím, kdy mě celá řada čekajících na vstup propaluje naštvaným pohledem. Dělám že je ignoruju, a přemýšlím jak se vlastně dostat dovnitř.

,,Slyšíš Bambi? Možná ti přečte i pohádku." Slyším v telefonu Elův hlas.

Bambi?

Uchechtnu se když se v pozadí hovoru ozve Harryho hlasité ELVISI! než hovor típnu. Ti dva mi připomínají malé sourozence, co se neustále pošťuchují.

,,Jméno?" Zeptá se ta obrovská gorila, když si před něj sebevědomě stoupnu a podívám se do jeho černých brýlí. Nepochopila jsem proč je nosí, je noc.

Pochybuju že si mě ještě pamatuje, je to asi tři hodiny co jsem sem přišla s Anthonym. Jeho jméno mu ale říct nemůžu, nepustil by mě.

,,Jsem tu za Harrym Stylesem." Odpovím rázně, až svůj hlas skoro ani nepoznávám. Navenek jsem se snažila dělat drsnou sebevědomou ženu, vevnitř mi srdce hlasitě bušilo z adrenalinu a strachu co se vlastně děje s Harrym.

Muž mě asi pár vteřin pozoruje, díky brýlím nepoznám kam přesně se dívá. Celou dobu se mu snažím dívat přímo do očí, četla jsem že díky tomu vypadáte sebevědomě.

Ve vteřině se jeho tvrdý výraz promění v uchechtnutí.

,,To jasně, zlatíčko. Stylesovi děvky nechodí hlavním vchodem, takže ze mě nedělej hlupáka." Zakroutí pobaveně hlavou.

Prosím?

,,Já ale neřekla že jsem jeho děvka, chlape. A měl by sis dávat pozor na jazyk, takhle se o ženách nemluví." Odpovím tvrdě.

Zmrzne v pohybu, a já už se začínám loučit s životem. Teď mě odkopne na druhou stranu ulice, jsem si jistá. Snad spadnu do té výlohy s kabelkama, nebylo by to hladký přistání ale aspoň bych umřela důstojně.

,,A co jiného byste od pana Stylese potřebovala, slečinko?" Skloní ke mně pohled.

Můj mozek začne rychle šrotovat, až začnu doufat že se mi nekouří z hlavy.

Do háje, Baylee, vymysli něco!

,,J-Jsem jeho, ehm, přítelkyně." Vyvrhnu ze sebe to první co mě napadne.

Muži spadne brada. Nervózně si spojím prsty a čekám na jeho reakci, která zatím rozhodně nevěští nic dobrého. Proč jsem řekla něco takového? Mohla jsem říct třeba sestra, ale né, Astleyová musí být speciál.

Bodyguard ale vybuchne smíchy.

Tak hlasitě, až se na nás celá fronta nechápavě otočí. Směje se tak nahlas a tak upřímně, že bych ho dala do pozadí nějakého sitcomu. Když nemůže dýchat, opře se dlaněmi o kolena a směje se dál. Nervózně si zaryju nehty do ruky a dál ho překvapeně pozoruju.