Outcast | H.S.

kapitola padesátá osmá

♠️
Outcast | chapter 58
My younger self

,,Pane jo, ty ještě žiješ?"

Vyčítavý tón v jeho hlase by poznal snad i hluchý. ,,Tobě taky dobré ráno, Cody."

,,Moje ráno by možná bylo dobré, kdybych se nemusel celou dobu strachovat jestli moje spolubydlící stále žije, nebo už je zakopaná na něčí zahradě!" Mám chuť se smát jeho sarkasmu, ale vím že by pak jeho přednáška byla dvakrát delší.

,,Za to se omlouvám, vím, že jsem neměla zdrhnout jen tak bez vysvětlení." Upřímně pronesu, jako bych se této konverzaci celé dopoledne nevyhýbala jako čert kříži. Naštvanému Codymu nechce nikdo čelit ani přes telefon, kdy vlastně žádné fyzické nebezpečí nehrozí. Chvála Bohu.

,,Nejde mi o to tě sledovat na každém kroku, jsi sakra dospělá BayBay. Stačilo napsat že někde zrovna šukáš toho svého Harryho a byli bychom všichni spokojení."

,,Cody!" Udiveně nad jeho slovy otevřu ústa. V tuhle chvíli neměl na svých slovech žádný filtr.

,,No co? Mýlím se snad?" Na tuto řečnickou otázku nemám odpověď, načež můj kamarád na druhé straně prohodí tiché to jsem si myslel.

,,Jsem v pořádku, ale nevím kdy se dostanu domů. Celé je to teď trošku složitější, navíc ani nejsem v Londýně. Taky mi Harry včera nabídl ať se k němu nastěhuju."

Poslední větu téměř zašeptám, bojíc se jeho reakce. Několik mučivě dlouhých vteřin se z druhé strany nic neozývá, což mé obavy o nic nesníží. Když už ticho začíná být podezřelé, podívám se na displej telefonu jestli hovor stále běží. A ano, opravdu to ukazuje že Cody by na druhé straně měl pořád být.

,,Haló? Cody, slyšíš m-" Hlasité pípnutí mě vyruší a když se na telefon podívám znovu, hovor je už ukončený.

On mi to vážně položil? Dělá si ze mě srandu? Hlasitě si povzdechnu a vrátím telefon do kapsy své džínové bundy. Stačí jeden pohled na krásně upravenou zahradu za Harryho domem abych s hlubokým povzdechem přestala přehnaně přemýšlet nad Codyho reakcí. Bylo jasné že to pro nás oba bude těžký oříšek. Už od patnácti jsme si bližší než s vlastními rodinami a přestože Harryho miluju a ráda bych s ním trávila co nejvíce času, opustit můj a Codyho byt nebude nic lehkého.

,,Připravená, ma chérie?"

Otočím se za Harryho hlasem, který právě stál ve dveřích společně s košíkem jídla a piknikovou dekou, kterou našel v jedné ze skříní. Když Harry přišel s návrhem pikniku na jedné z louk kolem tohoto sousedství, nedalo se odmítnout. Celé to prostředí kolem nás - pálivé sluneční paprsky, lehký vánek a čerstvý vzduch mi nějakým způsobem tišil duši.

Ještě předtím mě ale Harry vzal do svého pokoje. Půlku odpoledne jsme strávili prohrabováním jeho věcí jako dětská fotoalba, hračky a knihy, kterých měl na svůj věk tehdy až dost. Zdi byly polepené různými hudebními skupinami a superhrdiny, vedle psacího stolu měl box s deskami Davida Bowieho a celému pokoji kraloval nádherný gramofon, který pro něj podle Harryho slov sestavil jeho táta k devátým narozeninám ve své dílně. Nadšení v jeho obličeji když v místnosti začaly hrát první tóny písničky Let's Dance mě dojalo tak, že když mě chytil kolem pasu a amatérsky se se mnou začal točit mezi všemi těmi věcmi které sestavovaly jeho dětství jsem neměla srdce ho odmítnout.

Slunce venku stále pálilo a tak vyjít ven na sluníčko nebylo možná nerozumnější rozhodnutí. Je tedy dobré říct že ani já a ani Harry rozumu nedáváme moc prostoru. Potom co Harry za sebou zamkne vchodové dveře se za jeho doprovodu rozejdu po polní cestě, která vede bůh ví kam. Dům Harryho rodiny byl v ulici úplně poslední, takže za ním už bylo jen široké pole a někde v dálce i menší les.