Outcast | H.S.

kapitola třináctá

♠️
Outcast | chapter 13
Tears, laugh and pizza

Nechtěl, abych je viděla?

Musel to udělat kvůli tomu. To se za ty fotky stydí? Já bych za takový vztah s rodiči udělala všechno, mít aspoň jednu takovou fotku z dětství, nechám si ji snad i vytetovat. Raději to nechám být, pořád je to pro mě cizinec, nebudu se mu hrabat v soukromí.

Cizinec.

Myšlenkami se vrátím na holku z klubu. Co byla zač? A proč se mě do háje pořád vyptávala na Harryho? Vsadím se, že to byla novinářka, která teď někde napíše, že jsem vychlámanej ožrala s úchylkou na prince Harryho a Pottera.

Poslední co chci, je aby se v novinách objevilo něco o mně a Harrym, i když po tom co mě dneska zachránil, s tím už asi budu muset počítat.

Hlasitě si povzdechnu a vyjdu z ložnice ven. Mám hroznou žízeň a i hlad, a tak doufám, že se Harry nabídne sám, protože prosit ho o jídlo opravdu nechci. A to i kdybych měla jíst zubní pastu v koupelně a zapíjet to ústní vodou.

V obýváku a kuchyni ale nikdo není.

Nechal mě tu samotnou?

Všude je rozsvícené, dokonce běží televize, ale zvuk je vypnutý. Nevěřím, že Harry je ten typ co by jen tak odešel a nechal ve svým předraženým bytě skoro cizí holku. Mohla bych to tady vykrást. V plánu to sice nemám, ale mohla bych, ne? Je pravda, že ta plazmová televize by se u nás hezky vyjímala.

Dobře, musím se naučit přestat myslet na totální blbosti.

Co mám teď jako sakra dělat? Schovat se zpátky do ložnice a umřít hlady? Nebo se mám chovat jako doma a uvařit si něco sama. Má v té ledničce ten chlap vůbec něco?

V tu chvíli mě z mého panikaření vytáhne rána dveří. Vylekaně otočím hlavu směrem k vchodu do obýváku a po tom, co slyším házení bot na zem a pár kroků, objeví se tam Harry s třemi krabicemi pizzy.

Když mě uvidí sedět s mokrou hlavou a v jeho oblečení na barové židli, trošku znejistí. I já cítím, jak mi červenají tváře.

,,Ehm, koupil jsem nám pizzu." Říká, zatímco schází schod a pokládá krabice na ostrůvek, u kterého sedím.

,,Proč tři?" Povytáhnu obočí. Viděla jsem Codyho sníst celou pizzu a ještě půlku další, ale tohle mi přijde až moc. Není snad Pepek Námořník, nebo tak něco?

,,No, vůbec nevím kolik toho sníš, tak jsem vzal tři. Máš ráda špenátovou?" Zvedne ke mě oči.

Jo, stoprocentně je to Pepek Námořník.

,,Jo, díky." Bože, tahle konverzace nemůže být trapnější. Chováme se jako dvě děti ve školce na prvním rande.

,,Teda, jenom jedna je špenátová. Pak jsem vzal ještě šunkovou a sýrovou. aby sis mohla vybrat." Otevře krabice.

,,Je ta šunková s ananasem?" Za zeptání nic nedám.

,,Ne, jenom šunka." Odpoví, zatímco ze skříňky vytahuje talířky. Chvíli je ke mně zády, a tak si ho prohlédnu od hlavy až k patě. Má na sobě černé džíny a tričko stejné barvy. Proč kluci nosí jenom černou? Myslím to vážně, jediný kluk, co vím že rád nosí i jiné barvy je Cody. A ten je gay a zároveň můj nejlepší kamarád, o kterým vím už moc na to abych s ním chodila i kdyby měl zájem.

Jeho kudrliny byly stejné jako ten den co jsme se poznali, nebo na večírku o pár dní později. Náhodou to ale neberu jako mínus, tenhle účes mu opravdu sluší. Možná až moc.